Když jsem s tebou (Sherliam)

I.

William
Sherlock

Sherlock pov:

Taková nuda. Žádný zajímavý případy, žádný hádanky. Ani mě nenapadají žádný chemický experimenty. John je taky pryč a nemám se ani s kým bavit tím pádem. Vytáhl jsem další cigaretu z krabičky a hned jsem ji zapálil. Za chvíli mi dojdou, měl bych si zajít koupit další. Třeba se zatím objeví nějaký případ. Zvedl jsem se z gauče, vzal si sako a šel ven. Zašel jsem si do obchodu a poté jsem se začal potulovat po městě. Nic zajímavýho se nikde neděje. Koukal jsem do země a najednou do někoho narazil. „Pardon." koukal jsem stále do země. „Ale nic se neděje Sherlocku." když jsem slyšel ten hlas hned jsem zvedl hlavu. Stál předemnou člověk kterého jsem chtěl vidět ze všech nejvíc. „Liame? Co ty tady." „Doučil jsem tak jdu domů. Co tu děláš ty? Vypadáš jak hromádka neštěstí, nedaří se ti snad?" přijde mi jako kdyby mi viděl až do duše, je to divný pocit. „Nemám co dělat, nejsou žádné případy ani hádanky, John někam teď odjel a tak se nemám ani s kým bavit." vyklopil jsem mu celou pravdu. „Myslel jsem že se ti zvýšila popularita nebo se snad mýlím?" „To sice jo ale už jsem většinu věcí vyřešil a taky jsou to nesmysli. Chci něco velkého něco jako se stalo na Noahticu, nebo klidně i v tom vlaku." chvíli na mě jen koukal a pak se pousmál. „Chápu. Co si v tom případě zajít na čaj? Taky nemám v podstatě nic na práci." „To nezní špatně jenom-" „Nemáš peníze protože jsi je utratil za cigarety? Zaplatím to, přeci jen jsem to navrhl já." nestihl jsem to ani doříct. Tsk ten mi fakt vidí snad až do duše. „Vím o jednom místě kde mají dobrý čaj." „Tak mě veď." řekl jsem a on šel dál po ulici a já hned za ním. Došli jsem za nedlouho k čajovně. Vevnitř nebylo moc lidí přesněji byl tam obsazený jeden stůl. Vešli jsme dovnitř a sedli si naproti k jednomu stolu. Koukl jsem na výběr čajů a nějaký náhodný si vybral. Moc čaje nepiju tak se v tom nevyznám. Po chvíli přišla servírka které jsme nahlásili objednávku. Odešla a po chvíli znovu přišla i s čajem. „Tady to máte." „Děkujeme." servírka se usmála a odešla. Koukl jsem na Liama. „Tak jak se ti vlastně daří?" „Docela dobře jen mi lhal nedávno jeden student a to mě trochu naštvalo." „Myslel jsem že někdo jako ty neumí být naštvaný." „Kazdy umí být naštvaný jen to každý vyjadřujeme jinak. Já třeba nehraju na housle abych se uklidnil." kouk jsem na něj překvapeně. Jak tohle ví? Sleduje mě snad? Nemá odkud. Spíš je to dedukce jako vždy. „Nějak se uklidnit musím." „Já to chápu nemusíš mi to vysvětlovat." řekl a napil se čaje. Rozhodl jsem se taky zkusit svůj čas. Docela mě překvapilo jak dobrý ten čaj byl. „Asi začnu pít čaje. Je to docela dobrý." „Říkal jsem že vím kde dělají dobré čaje." povídali jsme si dal o našich životech až jsme vlastně ztratili pojem o čase.

William pov:

Koukl jsem na hodinky. „Už je pozdě asi by jsme měli jít oba domů." koukl jsem ven. Už je tma byly jsme tu dlouho, ale nevadí k mému plánu se to docela hodí. „Jo to by jsme asi měli. Dnešek jsem si užil co zas někdy zajít na čaj?" „Jo klidně můžeme, řekl bych že si rozumíme." „Chtěl jsem říct totéž." dopil jsem čaj a zvedl se, on udělal totéž. „Jsem rád že jsme si v klidu popovídali, teď jestli mě omluvíš." „Ale jistě, měj se a třeba se v blízké době uvidíme." „Ty se též měj." řekl jsem a šel ven z čajovny a hned poté směrem domů. Sherlock šel opačným směrem. Po chvíli mě zastavili nějací dva muži. „Pane Moriarty?" „Ano? Potřebujete něco?" asi vím co potřebují. Než jsem se nadal už jsem byl v povozu. A měl jsem zakryté ústa. Takže jsem to odhadl dobře. Tvářil jsem se vyděšeně abych nevyvolal nějaké podezření i když si nemyslím že oni by mě zrovna prokoukli.

Sherlock pov:

Šel jsem pomalu po ulici domů. Nebyla tu ani noha proto mě překvapilo když jsem za sebou slyšel hlasy. Otočil jsem se a viděl jsem akorát jak nějací chlapi táhnou Liama do povozu. Než jsem stihl něco udělat, už jeli pryč. Koukl jsem na blátivou cestu. Aspoň něco mi hraje do karet když už ne moje "rychlé" jednání. Vydal jsem se rychle po stopách za povozem. Držel jsem si zároveň dost velký odstup na to aby mě neviděli. Povoz jel do lesa k nějakému hradu. Zajímavé místo. Schoval jsem se za strom a pozoroval situaci dál.

William pov:

Cítil jsem jak mě někdo polil vodou. „Vstávej" řekl někdo a sundal mi pásku z očí. Vytáhli mě na nohy a vedli mě někam do hradu typuju podle vzhledu. Ani ruce mi pořádně zavázat neumí. Koukal jsem na zdi a celkově kolem sebe. „Pane máte ho tady." řekl jeden z nich a poté mě posadili oba na židli a odešli. Teda než odešli schytal jsem ještě facku. „Tak co profesore kde jsi schoval ty drogy?" mlčel jsem a jen se díval jak jde ke mně. Chytl mě za vlasy abych se podíval víc nahoru. „Jestli mi to neřekneš zabiju tě." „Když mě zabijete budete vědět úplný nic nebo ne?" schytal jsem hned další silnější facku. „Nebuď drzej." „Jen říkám fakta. Stejně jako to že se to nedozvíte a dnes zemřete." trochu odstoupil. „Nemluv hlouposti, nikdo tě nezachrání." hned co to dořekl byla slyšet z dolního patra střelba. Chvíli jsme byli ticho. „Ani jsem nečekal že by mě někdo zachránil." dal jsem si nohu přes nohu. „Váš plán se hroutí." koukal na mě nervózně a pak se podíval z okna. Využil jsme toho že se nedívá a dostal jsem se z provazů a zároveň vzal do ruky tyč a stoupl si. „Nedáváte moc velký pozor a ti vaši lidi neumí moc vázat." otočil se rychle zpět na mě. „Tsk kdo si myslíš že jsi? Jsi si sebou moc jistý." „Jsem kriminální konzultant William James Moriarty neboli pán zločinu který ti teď udělí tvůj trest smrti." „V boji mě neporazíš." „Je čas na tvůj trest." přiběhl jsem k němu a dal mu ránu tyčí do břicha. Chytl se za břicho. „Vážně si to myslíte." „Já ti ještě ukážu!" pomalu se narovnal. Ovšem než stihl něco udělat proběhl jsem kolem něj a praštil ho silou tyčí do hlavy. Oddychl jsem a vyhrnul si rukávy. „Liame?-"

Pokračovaní příště