Když jsem se podívala na jeho mrtvé tělo došlo mi co jsem udělala, a cítila jsem osvobození. Podívala jsem se na Klause a rozbrečela jsem se tiše.
"Vážně jsem to udělala.. Klausi já.." snažila jsem se najít slova ale v hlavě jsem měla zmatek.
,,Hej, hej to nic jo? dokázala jsi to Elizabeth, udělala jsi správnou věc. A teď bude dobře" Pousmál se lehce ale slzy nešly zastavit.
,,Notak neplač princezno, jsme v tom spolu, vždy a navždycky," s těmito slovy mě obejmul.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
" Bála jsem se..tolik jsem se bála" plakala jsem mu na rameno a když jsem se ještě jednou podívala na mrtvého Charlese, udělalo se mi zle.
,,Nedívej se tam. Zlato nedívej se tam.. zvládla jsi to, a teď už to trápení skončilo" Nechal mě si zabořit hlavu do jeho ramene a uklidnit se. Po chvilce jsem se na něj podívala. Byla jsem stále bez sebe z toho co jsem momentálně udělala.
,,Jsi zraněný, Klausi c-co se tu stalo?" vzlykla jsem.
,,Ne, vše je v pořádku. Neublížil ti?" Prohlédl si mě ještě jednou aby se ujistil že mi nic není.
,,Ne, ale tobě ano, poprali jste se?" dala jsem mu ruku na jeho rameno a on lehce syknul bolestí. To mi stačilo jako odpověď.
,,Přece něco vydržím nejsem žádný párátko, v životě musíš riskovat" humor mu zůstal, což je dobře. Bude to muset řešit policie, budu muset vypovídat.. tohle přesně jsem nechtěla.
"Vidím na tobě ty obavy. Ale vše je už v pořádku ano?"
,,Ty..ty jsi na tohle možná zvyklý, ale já ne. Zabila jsem člověka" řekla jsem nahlas a ukázala na mrtvého Charlese. Bylo to jakobych se veřejně přiznala všem, i když tu teď nikdo nebyl.
,,Ne, zabila jsi stvůru a to je hrdinský čin" poznamenal a ještě jednou mě obejmul a pak jsem se mu podívala do očí.
,,Co když jsem já ta stvůra? Jsem.. vrah Klausi"
,,Nejsi, jsi odvážná a já vím že se to ode mě říká snadno, protože v mafii se zabíjí většinou běžně, ale.. chápu tě a ten pocit viny brzy přejde. Zničil ti život a tohle si zasloužil" Na to jsem jen smutně přikývla.
,,Mrzí mě že jsem ti nevěřil, když jsi mi říkala že tě někdo stalkuje, a že máš podezření." Na to jsem nic neřekla, jen jsem ho políbila. Jediný co jsem teď chtěla je podporu, a být s ním, nechtěla jsem myslet na to co se stalo.
,,Krvacíš.." podíval se na moji ránu.
,,Jennifer se mě snažila přesvědčit abych se nevracela. Abych zůstala v autě" řekla jsem hned. Teď jsem si trochu vyčítala že jsem jí tam nechala.
,, Sakra. Zůstaň tady a zavolej sanitku, Jennifer bude potřebovat pomoc. Neboj vrátím se" řekl Klaus a rozhodl se jí hledat. Já mezitím udělala co mi řekl, i přestože jsem byla stále v šoku a ruce se mi třásly. Mezitím co byl pryč jsem se snažila nedívat na Charlese, ale soustředit se na svůj dech.
Pohled Klause
Trochu jsem se začal bát o Elizabeth, to že jsem jí tam nechal samotnou, nevím jestli byl dobrý nápad, byla ve velkém šoku.
Našel jsem Jennifer v půlce cesty, v rozbitým černým autě. Byla bledá a pomalu ztrácela vědomí. Musel jsem jí vyndat z auta.
,,Charles.." řekla těžce. Jeho jméno mě už iritovalo.
,,Je mrtvý. Už je po všem Jenn. Byla jsi statečná. Zkus vydržet ano? Prosím ještě vydrž" řekl jsem zoufale, protože jsem nechtěl aby zemřela. Pro Elizabeth dost znamená. Vždyť byla potom na naší straně.
Myslel jsem že mi umře v náruči. Už jsem viděl negativně ale pak jsem zahlédl sanitku. Jennifer dali do sanitky a já vyčerpaně došel k Elizabeth která šílela.
,,Bude v pořádku? Ona to nepřežije.. Klausi vypadá jakoby zemřela už před pár minutami!"
,,Elizabeth uklidni se, když jsem ji držel tak ještě komunikovala. Všechno dobře dopadne" přitiskl jsem si jí k sobě a utíral ji slzy které ji tekly po tváři. Tolik mě bolelo ji vidět v tomhle stavu.
"Už je konec, už je po všem lásko..pššt neplač" Šeptl jsem jí do ucha. Na čele měla krev a byla hodně vyděšená. Takový pohled mě bolel.
Pohled Jennifer
Snažila jsem se udělat cokoliv abych Elizabeth dohnala k šílenství, a nebo abych jí připravila o vztah. Byl to prostě úkol. Všechny Charlesovi příkazy jsem se snažila splnit, ale ať byla má snaha jakákoliv, nestačilo to, a Charles si na mě kvůli tomu vybíjel občas vztek. Myslím že v tomhle jsme z Elizabeth stejné. Snažili jsme se mu zavděčit ale bylo to málo. A i přestože jsem s ním nežila skoro celý život jako ona, dost mi ublížil. Vždycky jsem chtěla kamarádku, takovou tu která vás rozesměje i v tom nejhorším. Nebo vymyslí šílenost na kterou řeknete jen" Jo, jdu do toho!" Protože chcete být s ní, chcete mít hezký vzpomínky. Moje parta je skvělá, ale nikdy jsem si tam z nikým tak nerozuměla jako z Elizabeth. Ze začátku to byla něco jako hra ale když jsem jí poznala blíže, tak jsem to najednou uviděla jinak. A už jsem všechny ty naschvály nedělala z radosti. Přirostla mi k srdci. Jak málo stačí aby z vás byl jiný člověk?. Kéž bych Elizabeth poznala dříve a dokázala ji zachránit před tím co musela s Charlesem zažívat každý ten den. Klaus je úžasný muž a jsem ráda že Beth má někoho na koho se může spolehnout, obzvlášť teď to potřebuje. Myslím že si za to vše můžu sama, neměla jsem s tím plánem nikdy souhlasit. Poslední co jsem uviděla bylo světlo, nevím jestli to bylo světlo policie nebo jsem fakt zemřela. Možná jsem i já našla svůj klid.
______________________________________
,,Klaus Mikaelson?" Obrátil se na nás muž z policie. Něco mi na něm ale nesedělo. Možná to jak chladně působil.
,,Musíme vaší přítelkyni vyslechnout, a vás také." řekl. Díky tomu na mě začala padat úzkost, a panika. Řekla jsem jen dvě věty, a tudíž už policie věděla že Charles byl násilník. Pak nás přerušil muž ze sanitky.
,,Zbytek výslechu bude muset počkat. Pojďte se mnou" řekl záchranář ale já couvla. Stále ve mě zůstal strach z mužů. Policie nakonec souhlasila a pak přešly k mrtvole.
,,Půjdu s vámi, Beth nic se neděje dobře? Nadechni se. Jsem tu s tebou, tenhle pán ti neublíží, slibuji" řekl mi Klaus a vzal mě za ruku. Vstoupili jsme do sanitky a já se naposledy podívala na Charlese kterého policie zrovna přikrývala. Klaus se na mě podpořivě podíval a hladil mě něžně po ruce. Byla jsem hodně vyděšená a v šoku. Nebyla jsem schopná slovy ani když se mě na něco sám Klaus ptal. Bála jsem se že se budou ptát na moje modřiny, nebo mi ten muž ze sanitky dokonce něco udělá. Až takový strach jsem díky Charlesovi měla. Ale on mi dal místo toho něco na uklidnění. Vždycky jsem si přála najít někoho kdo by mě podpořil, a byl tu pro mě i v tom nejhorším, byl mi po boku, a takový Klaus je.
Jsem ráda že to někteří dočetli až sem a neskutečně si toho, i ohlasů a komentářů vážím. Ještě vydám Epilog a tím bych to asi ukončila🤍.
