Proč já?

Jsi moje

Dívala jsem se na místo kde praskla ta větev, ale nikdo tam nebyl což mě děsilo ještě více. Najednou z ničeho nic jsem uslyšela Jennifer výkřik" Elizabeth pozor!" To už se ale nůž zabodl do stromu kde jsem stála, bylo to těsný.

,,Pane bože, jsi v pořádku!?" Zeptal se vyděšeně Klaus který začal kontrolovat zda mi nic není a hned mě obejmul.

,,Tohle bylo taky domluvený!?" Vykřikl na Jennifer.

,,Ne, jasně že nebylo, proč mi nemůžete věřit!?" Hájila se Jennifer a držela si ránu.

,, Protože jsi mrcha" zamračil se a vzal nůž zabodnutý do toho stromu.

,,Byl to on" nadechla jsem se z hluboka a snažila se uklidnit, ale můj strach byl silnější a silnější.

,,Je tu nápis" řekl Klaus a ukázal mi to. Vyděsilo mě to a hlavou mi projeli vzpomínky, kdy mu tuhle větu říkal, bylo to neustále.

"JSI MOJE" dívala jsem se na ten nápis se slzami v očích.

,,Ne, neplač Elizabeth. Je to jen výhrůžka, snaží se nás zastrašit víš?" dal mi pusu do vlasů. Vím že se mě snažil utěšit ale teď jsem měla před sebou pouze černé scénáře.

"Je to hra.. Fajn, chce hrát na schovávanou, má to mít" prohlásil nahlas rozhodnutě a on i přes to že jsem se mu to snažila vymluvit, se vydal do lesa. Jeho cíl byl jasný, najít ho, a zabít. Zasloužil by si to za všechny ty činy, to je pravda, ale jde mi o Klause.

,,Musel jít vyhledat úkryt. Je to zbabělec, říkal jsem to" řekl klidně Klaus. Z mafie má asi už praxe, ale tady nejsme v mafii. 

,,Tohle je nebezpečný Klausi" snažila jsem se ho stále přemluvit, ale měl svou hlavu.
Šla jsem za ním, a mezitím co byl on napřed, mě někdo zatáhl za strom.

"Konec hry. Princezno" pomalu se nechutně pousmál  a já už podle hlasu poznala kdo to je. 

,,Nemůžeš ječet, nemůžeš nic..protože jsi naprosto, bezbranná. Vždycky " řekl mi tichým hlasem. Nechci aby si to myslel, nechci aby to tak bylo. Už ne. Podařilo se mi ho kopnout a dostat se z jeho spárů.

,,Klausi!" Vykřikla jsem nahlas a když doběhl ke mně, bylo pozdě. Charles mi držel ten nůž z nápisem u krku, a pojistil se pro případ že bych mu chtěla opět utéct. Měla jsem pocit jakoby se můj život rozpadal ještě víc nebo.. právě pomalu končil.

,,Dojemný, smutný.. šťastný, nespravedlivý. Je jen na tobě jak to bereš, ale hlavní je že vítězem příběhu sem já" usmál se pyšně Charles a díval se zlým pohledem na Klause. Iritovalo mě to jak mi dýchal za krk, jak mi šeptal do ucha tím jeho slizkým hlasem a ještě víc to, jak se na mě díval svýma očima v nichž byla temnota, vztek a touha.

,,Uděláš blbost, a budeš toho litovat. Ona za nic nemůže" ukázal na mě Klaus rukou. Myslím že na Charlese by nezabraly ani milý kecy, natož svědomí.

,, Zkoušíš na mě psychologii?" Zasmál se. Bylo mu to totálně jedno, měl z toho všeho srandu.

,,Já..sakra poslyš, přece nechceš do lochu ne?" Klaus působil v tuhle chvíli už trochu zoufale.

,,A teď to jsou výhrůžky. Jsi vážně vtipnej" Uchechtl se a zvedl obočí. Charles se díval na Klause pohledem" Tak co tam máš dál ty zoufalče?".  Jenže Klaus se nevzdával.

,,Nejdříve mi vezmeš holku a teď se bojíš o svůj život?" Řekl Charles.

,,Bojím se o ní" odpověděl.

,,A co si myslíš že udělá? Hm? Opustí tě a zklame tě. Je to děvka!" Zakřičel Charles a Klause to vytočilo. Vypadal jako když mu chce dát přes držku.

,,Neměla tě nikdy potkat. Tehdy když utíkala ode mně.. byla to chyba" řekl naštvaně.

,,Bylo to osvobození" opravila jsem ho a on mi za tyhle slova, stikl zápěstí ještě víc.

,,A udělal bych to znovu, protože já jí neberu jako ty, beru jí jako oporu, naději, ženu, jako mou přítelkyni" řekl důrazně poslední slovo což Charlese naštvalo.

,,Á, Velký hrdina" ukázal rukou Charles.

,,Teď si vzpomínám, že to musí být příšerné. Víš, když už jsi připravený v posteli, a ona ti řekne" nemůžu. Mám to stále před očima" a ze spaní křičí mé jméno" snažil se tím Klause rozhodit, aby žárlil, aby ho fakticky naštval, ale to se mu nepovedlo.

,, Myslíš, když má strach a před očima má tu hrůzu kterou jsi jí udělal, a ze spaní křičí tvé jméno protože se jí zdá sen ve kterým byla díky tobě  znásilněná? Ano, je to na nic. Protože vidět ji tak utrápenou, je mučení Charlesi"  řekl a mě stékla slza po tváři, jen když si na to vše vzpomenu, je to nechutný.

,, Alespoň vím jaká je tvá slabina, a hlavně její" usmál se a pohlédl na mě, ale já odvrátila zrak. Bylo mi z něj vážně špatně.

,, Můžeš vylézt Jennifer! Dělej, nechtěj abych si pro tebe došel" řekl výhružně a rozhlédl se kolem. Jennifer vylezla a přešla k nám.  Vypadala vyčerpaně.

,,Chováš se surově k ženám, měl bys skončit v pekle Charlesi!" Vykřikla.

,,Tím pádem půjdeš se mnou, nebo jsi zapomněla čí je tohle práce? Neseš na tom taky půlku viny." Upozornil.

,,Nech jí být" řekla jsem.

,,Dělala z tebe blázna Elizabeth. Když si hrála na kamarádku, když ti dala ten čaj po kterém si usnula. Nebo ta zpráva z cizího čísla, sledování, a spousty dalšího. Opravdu bys takovou kamarádku, tak falešnou. Chtěla?" Pousmál se.  Jak to mohl vše vědět?.

,,Elizabeth.." přidržela se stromu protože se jí motala hlava, a na ráně měla krev. Charles mě nutil si vybrat, věděl proč to vše dělá.

,, Zasloužím si to. Mrzí mě že jsem tě zklamala, vše bylo naplánovaný. Nechtěla jsem to udělat..já nechtěla" vzlykla.

" Na omluvy je pozdě" ozval se Klaus který to vše sledoval. Ale nejradši by po Charlesovi hned vystartoval, díval se na něj velmi naštvaně.

,,Já vím ale..tohle nebylo falešný. Elizabeth musíš mi věřit" řekla zoufale směrem ke mně a já se na ni podívala. Stála jsem za to vysvětlení.