Maernol

3. kapitola: Gorm - Nepoctivý dělník

Gorm pozoroval shrbeného muže, jak si prohlíží jakýsi náhrdelník a obrací ho na světle. Vetešnictví u Vara v Řemeslnické čtvrti znal téměř každý, avšak jen málokdo si mohl dovolit nabízené zboží. Var, postarší muž s třemi prsty na každé ruce, byl ten správný člověk, ať už jste potřebovali opatřit cokoliv. Drahé šperky, obrazy, knihy, látky i suroviny, které bylo velmi obtížné sehnat a také tomu odpovídala cena.

Var však věděl, že hlad smetánky je neukojitelný, a proto neměl nouzi o prazvláštní objednávky, kterými si ti nejbohatší rozšiřovali své sbírky, aby dokázali, že mají o dost více mincí než jejich závistivý soused.

Gorm se rozhlédl po obchůdku. Po celém obvodu místnosti se nacházely stovky knih v knihovnách, jež sahaly až ke stropu. Uprostřed stálo několik vitrín se šperky a prapodivnými předměty, jejichž účel si mohl jenom domýšlet.

Krom Vara ve vetešnictví nikdo nebyl, což přesně vyhovovalo Gormovi, který se naposledy podíval po knihách, jejichž názvy mu nic neříkaly. Pak si obtěžkal těžkou zbraň, schovanou pod pláštěm a přistoupil k pultu. Muž zvědavě zvedl oči na zákazníka.

„Vybral jste něco, co by lichotilo vašemu oku, pane?" ušklíbl se na něj lišácky.

Gorm se podrbal na hlavě a naklonil se blíž. „Stříbro. Chci tvého dodavatele," vycenil na něj zuby na oplátku.

Var zmateně zakroutil hlavou. „Rád bych vám pomohl, ale kontakty si já musím střežit. Jistě chápete, že kdyby se po městě povídalo, že neudržím tajemství, jistě bych přišel o mnoho dobrých obchodů." Var omluvně pokrčil rameny a vrátil se ke své účetní knize, kam si dlouhým brkem zapisoval poznámky.

„Proč musím vždycky všechny přemlouvat, aby mluvili?" povzdechl si Gorm a sledoval muže před sebou.

„Co, prosím?" zvedl vetešník opět hlavu.

Gorm rychle vystřelil rukama vpřed a popadl obchodníka za límec. Trhnul s ním dolů a slyšel, jak jeho hlava dunivě narazila na dřevo. Pak mu chytil tříprstou paži a ohnul ji o desku. Muž zakvílel a protočil oči v sloup, až si Gorm chvíli myslel, že již omdlel.

„P-p-prosím, ne. Nedělejte to," vzlykl.

„Chceš přijít i o ten zbytek prstů?" zavrčel vysoký muž. „Tak naposledy, kdo ti dodává stříbrnou rudu?" začal mu páčit palec, aby dodal vážnosti svých slov.

Muž druhou rukou cosi lovil za pultem, a když se mu chystal Gorm zlomit prst, Var zděšeně zvedl ruku s pergamenem. Na chvíli sevření povolil, načež muž položil svitek na stůl. Pak zabodnul roztřesený prst do rohu mapy.

Gorm mu nakoukl přes rameno a pustil prsty. Muž se rychle stáhl do kouta, co nejdále od útočníka. Gorm si prohlédl čáry na mapě a pohlédl znovu na Vara.

„Jsi si jistý?"

„A-ano," zahuhlal a masíroval si palec.

Hromotluk sbalil mapu a z měšce vytáhl malou stříbrnou minci. Hodil ji na pult a otočil se na patě. „To máš za problémy," zavrčel a práskl dveřmi.

Var chvíli zíral na dveře, a pak se rozeběhl, aby je zamkl na všechny západy.

Naposledy si loknul výtažku z bělovřesu, rostliny, která udržovala člověka ve střehu. Protáhnul si ztuhlé svaly na šíji, promnul unavené oči a zatlačil na pěst silou, až zaslechl hlasité křupnutí. Gorm se narovnal a odplivl si na kamenitou zem, posetou směsicí odpadků a bahna. Na moment upnul celou svou pozornost na plivanec a sledoval ho, dokud nedopadl na zem. Pak zvednul ostražité oči. Jeho cíl právě zamířil do skromného příbytku na okraji města. V hliněném domě zapálil svíci, která zářila skrz slídové okno a osvětlovala tak úzkou ulici naproti.