Maernol

2. kapitola: Kasir - První zakázka

„Nejlepší švestky v celém maernolském okolí!" křičel malý, obtloustlý prodejce, který stál na svém povoze a v ruce svíral několik ukázek své letošní úrody.

„Sladké jako med. Šťavnatější než vaše milenky. Kupujte, co vám síly stačí, nebo na vás už nezbyde a budete si muset počkat až do další úrody!"

Když vykřikoval svá oblíbená hesla, které přitáhly nejednoho zákazníka, poskakoval mu ohryzek na tlustém a zpoceném krku nahoru a dolů. Jeho pomocníci měli dole pod ním co dělat, aby stíhali obsloužit všechny kupující.

Za necelou hodinu měl sadař vyprodáno, prsty tlustými jako hovězí buřty počítal získané mince a spokojeně si pobrukoval. Takový úspěch ale už neměli jeho sousedi, stánkaři prodávající jablka. Ne, že by byly nějak špatná, právě naopak, letošní úroda se vyvedla a přála veškerému zasazenému ovoci a jeho odrůdám. Jenomže prodejců bylo až příliš. Navíc jablka nebyla ničím, čím by zákazníky ohromili. Byla na jídelníčku téměř každého chudšího měšťana a častěji, než by si mnozí z nich přáli. Prodejci jablek tak vražedným pohledem probodávali jejich švestkového konkurenta a sem tam utrousili nepěknou nadávku.

V tento letní den byly ideální podmínky pro pořádání trhů. Ještě před svítáním museli horliví obchodníci, trhovci, kejklíři, hrnčíři, řemeslníci a další, kdo si chtěl nějaký ten peníz vydělat, obsadit nejlepší místa na Gorském náměstí. Umístění stánku totiž tvořilo většinu úspěchu, a tak nebylo divu, že od brzkých hodin se z tohoto prostranství linul zvuk stavby, nadávek a nepěkných rvaček, jejichž účastníky musela od sebe městská stráž odtrhávat.

Okolo sedmé hodiny ranní se zde již tísnil jeden stánek vedle druhého. Kováři, obchodníci, zbrojíři, ti všichni chválili své zboží s snažili se přehlušit své konkurenty. Davy lidí proudily sem a tam, avšak většina z nich shlédla zboží jen letmým pohledem a pokračovala dál do středu náměstí, tvořící kruhovitý střed všech stánků.

Uprostřed stálo dřevěné lešení, ověšené konopnými lany a látkami. Po stranách stálo několik železných košů s hořícími uhlíky. Kolem lešení se pohybovalo šest kejklířů, kteří žonglovali s hořícími loučemi a vzájemně si je přehazovali. Na lešení mezitím chodila provazochodkyně, která na nataženém laně v úctyhodné výšce předváděla nebezpečné skoky a piruety. Dav při tomto výjevu střídavě tajil dech a tleskal nadšením. Měďáky se do plátěného pytle na zemi jen hrnuly.

Kvůli kejklířskému cechu tu zde však Kasir nebyl. Se slinami v puse převzal od hubeného stánkaře skopové maso na špejli, které se peklo nad otevřeným ohněm a bylo pravidelně poléváno medem. Kasirův oblíbený pokrm již od dětských let. Začal zuby odtrhávat maso ze špejle a vmísil se do davu. Společně s ostatními procházel stánky.

Právě zahlédl obrovského kováře, který se vychloubal, že vyrábí zbroj, kterou neprojde jediná střela vystřelená lukem nebo z kuše. Jako důkaz vybral opilého dobrovolníka, kterého obléknul do vychvalovaného brnění. V tu ránu se kolem stánku srotilo velké množství lidí, z nichž se několik postavilo i před Kasira, jenž však díky své výšce nad ostatními přečníval a dobře viděl na dění vepředu. Sám kovář si vzal kuši, od potácejícího se muže udělal pět kroků, nabil zbraň a pak zamířil. Šipka se s drnčením zabodla do kovu, přibližně na místě opilcových žeber. V kovu však i zůstala a díky několika vrstvám plátování se šipka nedostala dále. Opilec si ulevil říhnutím a serval ze sebe zbroj. Kdosi v davu uznale zapískal a ostatní užasle zatleskali.