Vždy je naděje

3. Kapitola - Nečekaná událost

V okamžiku se celým stanem rozlehlo: "Firnael je tady, podívejte, velitel se k nám blíží."

A mladý válečník Lonris zpozorněl. Srdce mu celou dobu bilo jako splašené, teď však konečně pocítil úlevu. Jeho přítel dorazil a pomůže jim zvládnout náročný úkol. V záblesku zeleného světla Firnael vniknul mezi ně. Obrovská křídla nemilosrdného válečníka na moment zastínila výhled na temnotu a kouř tam venku. Jeho krystal jasně vzplanul a následně utlumil svoji záři, když andělský velitel sklopil křídla. Stanul na zemi.

"On si ten velkolepý příchod nikdy nemůže odpustit," pošeptal mu Nildon pobaveně, "jak jinak vždyť je to náš typický vznešený andělíček."

Lonris se zazubil: "Pravda, ale přece jen má to něco do sebe. Vidíš ty obdivné pohledy?"

Nildon protáhl obličej: "Vždyť to bych zvládnul taky, stačí trochu zamávat křídlem a..."

Lonris ho nenápadně kopl do nohy. Viděl, že Firnael se chystá k proslovu.

A andělský velitel doopravdy vztyčil hlavu: "Zdravím všechny statečné bojovníky. Dnes se blíží moment, na který jsme všichni dlouho čekali. Už je to tady."

Fírn slavnostně pozvedl ruku, na které se zatřpytil krystal. "Zanedlouho přejde k činům, k událostem, které změní budoucnost naší země."

Lonris se zadíval do Firnaelových modrých očí.

"Každý z vás, jak tady dnes stojíte, jste připravení. Buďte odvážní, buďte nezastavitelní. Všechno úsilí a zápal, který jste vložili do výcviku, tento večer nesmí přijít nazmar! Věřím vám, že uspějete a všichni probudíte svůj krystal. Andělé jsou nezlomní! Jsme ochránci a jedinečné společenství, které dohromady znamená víc, než si ty zrůdy dokážou představit! Čas Vargalů se pomalu chýlí ke konci."

Fírn pohledem spočinul na Lonrisovi. V modravých očích se mu zračily jiskřičky naděje. "Postavíme se tomu společně."

Lonris mu pohled oplatil a souhlasně pokývnul.

Firnael přejel pohledem po zástupu andělských válečníků a dodal: "Předtím, než vyrazíme, ještě je třeba provést obřad. Proto se nyní rozejděte a zajistěte všechny potřebné věci. Děkuju."

A zamířil na druhý konec stanu.

Lonris se zadíval na svoje předloktí, odkud vyčníval podlouhlý krystal zatím bez jakékoliv známky života. Všechno, co ho čeká bude muset podstoupit, aby do krystalu načerpal svoji spřízněnou magii. Chce se stát opravdovým andělem smrti. Rád podstoupí to riziko.

Firnael na opačném konci přešel do ústraní k veliteli Anvarnovi, jenž vedl letku mladých válečníků, a dohlížel na ně při ranním přesunu. Pohlédl mu zpříma do tváře a utkvěl pohledem na hluboké jizvě, jež se andělskému strážci táhla přes půl obličeje.

Anvarn jednou mrknul a upřel na něho svoje oříškové oči: "Fírne nemám z toho dobrý pocit" spustil. "Žádného z Vargalů jsme zatím nespatřili, vypadá to, že se shromáždili někde u tunelu. Jako kdyby to věděli."

Firnael odhrnul kus plachty stranou a skrz tenký pruh v bariéře se zadíval na rozpínající se pustinu. Nikde ani známka pohybu.

"Je to divné. Ale nemohli nás vycítit, tvoje ochranné kouzlo stále funguje" podotkl Fírn. "Stan je před jejich zraky skrytý, tak jako obvykle. Možná jenom čekají v úkrytu, až bude měsíc nejjasnější, aby mohli začít s nočními zpěvy."

Anvarn pokrčil rameny: "Asi máš pravdu, nedělejme si zbytečné starosti. V pokročilém stádiu noci měsíc dosáhne vrcholu, a tehdy vyrazíme."

Firnael sevřel ruku v pěst. "Předvedeme jim krvavý tanec."

Anvarn obrátil pohled zpět dovnitř stanu na válečníky připravující nezbytnosti k obřadu. "Všichni jsou s plánem obeznámeni, znovu jsme si zopakovali jednotlivé fáze, když jsi byl mimo dosah a dával do pořádku situaci s králem."

Fírnovi se na obličeji objevila nepatrná vráska. "Dobře."

Lonris s Nildonem zrovna přenášeli rozměrný kotlík doprostřed stanu.

"Zažil jsi už někdy obřad Nolwe?" zeptal se Nildon. "Slyšel jsem o něm spoustu lidí vyprávět, podle nich je to něco zcela výjimečného."

Lonris si uhladil pramen černých vlasů, který mu spadal do očí. "Jenom jednou, když se naši chystali do boje. Sledoval jsem ho tajně bez jejich souhlasu." Povzdechnul si. "Byl jsem schovaný ve stínu za širokým dubem a myslel si bůhvíjak dobrá to není skrýš. Přišli na to. Ale máš pravdu, opravdu je výjimečný."

Nildon se zastavil a pohodil hlavou. "To si děláš srandu. Kolik ti bylo?"

Lonris se pousmál a v jeho modravých očích se zablesklo. "Už si to přesně nepamatuju, možná pět, ještě jsem neuměl pořádně létat. A taky jsem za to dostal pěknou nakládačku."

Nildon se uchechtl.

Na Lonrisově tváři se objevil nepřítomný výraz. "Ale stálo to za to. Na obřadu je taková vážná atmosféra. Vyvolávají se bohové a podle planoucího ohně můžeš poznat, zdali jsou přítomni."

Nildon přivřel svoje hnědé oči. "Dokážu si to představit, musí to být opravdový zážitek, když nám tam jindy, než před zkouškou nedovolují vstoupit. Hlavně, že se učíme všechno, co na obřad musí být nachystané, ale v konečném výsledku o něm nevíme skoro nic." Odfrknul si. "Přece by nám jenom tak nedopřáli zábavu."

Lonris se zamyslel: "Myslím, že nás to má především povzbudit a namotivovat."

Z ničeho nic se za nimi vynořila hlava jednoho z bojovníků: "Bude tam ten kotlík ještě dnes?"

Nildon se na něho zašklebil. "Radši nám pojď pomoct."

Mladý bojovník s popelavými vlasy sebejistě přešel k obrovskému černému kotlíku a pozvednul křídla. Nildon se významně podíval na Lonrise.

Tnesco uchopil stranu kotlíku a poradil jim: "Běžte na stranu."

Lonris pochybně zvednul obočí a ustoupil.

"Proč jste ho prostě nedostali do vzduchu? Bylo by to rychlejší" naznačil Tnesco. "Nildone, vem ho za druhý konec, přeneseme ho. Odhaduju to tak na dvě minuty a máme hotovo."

Nildon pokrčil rameny "Když myslíš," a vznesl se společně s Tnescem.

Podpírali kotlík ze spodu. Nildonovi se třásly ruce vypětím. A i když byl kotlík ve vzduchu, stále vězel natolik nízko, že bylo třeba všechny upozornit, ať uvolní cestu. Ubírali se pomalu do středu. Tnescovi po čele stékal pramének potu. Ještě šest metrů a budou na místě.

Lonris je znepokojeně sledoval, kotlík se až moc nakláněl. "Nechcete s tím pomoct?" navrhnul.

"Ne v pořádku, vždyť už jsme skoro tam," Tnesco pořádně zabral křídly. V tom rázem pohnul kotlíkem prudčeji, než měl v úmyslu.

Stěna kotlíku tvrdě narazila do Nildonovi hrudi. Vyrazila mu dech. Jeho mysl vmžiku zastřela podivná mlha. Anděl zpomaleně uvolnil svůj stisk. Zapotácel se a zprudka klesnul k zemi. Křeč. Bolest. Docházející kyslík. Panické lapání po dechu.

Tnesco zděšeně vytřeštil oči, když si uvědomil svůj hrozný omyl. Kotlík se odchýlil. Snažil se ho udržet s vypětím všech sil, stále pohyboval křídly. Nestačilo to. Ruce se podlamovaly pod těžkou vahou. Začal se skácet dolů.

Mladý světlovlasý válečník na zemi vyděšeně zalapal po dechu. Zbývalo už jenom pár čísel. Sekunda. Kryl si rukama hlavu.

V tom se prostorem mihl stín rychleji než vítr. Spatřit bylo jen černé rozevláté vlasy a tmavá křídla přitisknutá těsně k tělu.

Kotlík padal, když Lonris skočil přímo pod něj.

Náraz jeho těla odhodil ohromením ztuhlého válečníka stranou. Stanem se rozlehl hřmotný náraz zakončený křupnutím. Kotlík dopadnul. Všichni šokovaně hleděli jeho směrem.