Poslední císař (countryhumans story)

Kapitola 1.-Jak to všechno bylo?

[Přibližně takto vypadal oblek Čech]

Vešel jsem do chodby. Na chodbě byly slyšet hlasy nějakého služebnictva. To bude Hana s Magdalénou. Na Pražském hradě se znám a nějak komunikuji skoro se všemi. Šel jsem za jejich hlasy. Moc daleko jsem chodit nemusel, obě stály hned za rohem. Hana i Magda upřeně hleděly do novin a rozebíraly každou větu. Občas se i radily nad překládáním německých slov do češtiny. Jen jsem otráveně protáhl obličej, nechá mě Rakousko už konečně vydávat noviny i v češtině?
Magda: "Podívej, Napoleon porazil rakouskou armádu u Slavkova!"
Hana: "Pane Bože, to už je 3. porážka Rakouska Francií! Začíná to být každým dnem horší."
Nad tím jsem jen protočil oči. Nevím, co má Francie za problém, ale už by se měla začít ovládat. Ta invaze do Anglie byla pro Británii i pro ostatní dost vyčerpávající a jestli Francie plánuje ještě něco dalšího...No nic.
🇨🇿: "Dobré ráno, dámy."
Řekl jsem a Hana i Magda se prudce otočily. Hana rychle zavřela noviny.
H: "D-Dobré ráno i Vám!"
M: "Dobré ráno, Vás bych tu nečekala takhle brzo ráno."
🇨🇿: "To je v pořádku, copak to čtete?"
Haniny zlaté oči se nachvíli zklopily zpátky do novin a zkoušely najít článek, který si před chvílí obě slečny četly. Hana rozevřela noviny a hodila si svůj dlouhý tmavě hnědý cop na záda. Prsem mi ukázala na text.
H: "Tady, podívejte, Napoleon porazil rakouskou armádu u Slavkova."
M: "To je tady u nás."
🇨🇿: "Vidím."
Řekl jsem a zamračil jsem se.
H: "A Vy byste nemohl Francii jakkoliv domluvit?"
🇨🇿: "Bohužel, Hano, je mi líto. Kdybych byl samostatný a mohl rozhodovat sám za sebe, tak už jsem na prvním mírovém jednání, ale víme, jak to se mnou je."
M: "A Vy věříte, že se ještě někdy odtrhneme?"
🇨🇿: "Doufám. Teď bych ale řekl, že na tohle nebude čas, Rakousko zřejmě bude potřebovat naší podporu."
Teď úplně moc na výběr nemám, Rakousko bude proti Francii válčit a tohle bude poprví a naposledy, co budu ochotný Rakousku pomáhat. Nikdy bych si nemyslel, že tohle řeknu, ale jo. Každopádně vykrást nebo vydrancovat mojí zemi nedovolím jak Rakousku, tak Francii.
Najednou jsme z ulice uslyšeli radostný výskot. Několik mládenců se seskupilo na náměstí a vyzívali dívky k tanci. No jo, Vánoce se sice pomalu, ale jistě blíží. Alespoň tenhle svátek mi na chvíli pomůže si trochu odpočinout od svých problémů a od Rakouska. Alespoň v tenhle čas si můžu užívat šťastých chvílí. Hana i Magda se nahrnuly k oknům a rozhořčeně to divadlo pozorovaly. Samozřejmě mezi nimi byli i jejich mladíci, kteří se Haně s Magdou líbili. Magda na mě upřela své pomněnkové oči.
M: "Víme, že je to velice neslušné, ale omluvíte nás, prosím?"
🇨🇿: "Ovšem že ano."
Pronesl jsem a usmál se na ně. Obě děvčata se na sebe vrušeně podívala a už běžela chodbou dolů k bráně rovnou z Pražského hradu na náměstí. Mladíci byli pohlední a dívky nádherné jako květ růže, takže se na Hanu i Magdu usmálo štěstí a s radostí se se svými partnery pustily do českých lidových tanců. Pozoroval jsem to z okna a jen se nad tím usmíval. Alespoň národ má ke kultuře cit a srdce.
Oblékl jsem si kabát, beranici a teplé boty a vystoupil jsem před brány. Došel jsem až na Karlův most a tam se opřel o zábradlí. Zadíval jsem se do klidných vln Vltavy. Zavzpomínal jsem na ten moment, kdy jsem tomuto mostu vlastníma rukama stavěl základy...to byly časy...
Najednou jsem uslyšel klapání podkovami okovaných kopyt. Po Karlově mostě právě jel kočár se dvoumi zapřaženými koňmi. A, pošta přijela.
Pošťák: "Dobré ráno, vážený pane."
🇨🇿: "Dobré ráno i Vám."
Odpověděl jsem a otočil se zpátky k vodě. Pošta mi moc nechodí a když už jo, tak je to buď další rozkazovací dopis od Rakouska nebo naprosto nesmyslný vlezlý dopis od Uherska.
Pošťák zastavil koně a otevřel zadní dveře poštovního dostavníku.
P: "Mám pro Vás dopis, pane."
Stuhnul jsem. Ne, to ne, nebude mi snad takhle kazit náladu hned ve čtvrtek ráno?!
P: "Tady, to je pro Vás."
🇨🇿: "Děkuji."
Pošťák mi podal vznešenou obálku s císařskou pečetí. Adresa odesílatele-z Vídně, Od Rakoska...
P: "Omluvte mne, už musím jet. Bylo mi ctí."
Pošťák nasedl na místo kočího a bičem pobídl koně ke klusu.
Rozlomil jsem voskovou pečeť a vyndal z obálky dopis, napsaný v němčině.
(Sem vám napíšu rovnou český překlad)

Vážené České království,

jistě se už do Čech dostala zpráva o porážce mě francouzskými vojsky, ne-li Francií. Naše vojsko je slabé a země koaličních mocností si v tuto chvíli také moc neví rady. Máme setkání 12. prosince ve Vídní. Ty, jako součást mé monarchie, jsi povinen do Vídně také dorazit. Čekám tě na místě v den setkání.

Rakouské císařství

Ne, ne, ne, NE! Já nepojedu do Vídně těsně před Vánocemi! Dal jsem si facku, abych se ujistil, že tohle jen špatný sen, a že jsem tenhle dopis nikdy nedostal. Bohužel, nic...Proč, sakra, proč. Ale hádám, že nemám na výběr...
Pomalu jsem došel zpátky do hradu a pak do své ložnice. Vytáhl jsem z pod postele velký kožený kufr a začal si balit. Dopis jsem si položil na noční stolek. Potom, co jsem si zbalil, jsem celý den strávil v hradě. Neměl jsem náladu ani se jít najíst. Chci se do Vídně dostat co nejrychleji a pak z ní stejně tak i vypadnout. Já nestrávím s Rakouskem ani s Uherskem ten jediný den v roce, kdy můžu být v klidu a neposlouchat jen rozkazy, prostě ne...

Upozornění: Nemám nic proti katolíkům!!! Je to jenom fakt z historie a já ho potřebovala do příběhu, snad chápete😭😂