Lizzie & Labyrint |Maze Runner FF|

vítej v placu, Lizzie

„Já.. jmenuju se Lizzie." Řekla jsem a usmála se. „Tak výtej v placu, Lizzie." Řekl. „Měli by jsme jít za Albym." Řekl Newt a vyrazili jsme neznámo kam. Vyšli jsme z lesa a zase se na mě dívalo minimálně deset párů očí, což mi bylo velmi nepříjemné. Snažila jsem se nenavazovat oční kontakt.

Něco si šeptali a tiše říkali. Ignorovala jsem je, alespoň jsem se snažila. Vešli jsme do dřevěné chatky. „Alby, našli jsme ji." Řekl Newt když otevřel dřevěné dveře. „Dobře, posaď se." Řekl kluk tmavé pleti-Alby a ukázal na židli. Poslechla jsem, o problémy jsem nestála. Okolo byli další kluci.

„Pamatuješ si své jméno?" Zeptal se Alby. „Lizzie" odpověděla jsem. „Dobře Lizzie, pamatuješ si cokoliv jiného? Před tím než jsi přijela sem?" Pokračoval Alby. Začala jsem přemýšlet, ano, něco se mi vybavilo. Nejsem si jistá, jestli bych to měla říkat, ale jestli chci být v bezpečí s nimi. Teda doufám že mi nelžou a v bezpečí skutečně budu. Tak bych neměla lhát.

Přikývla jsem na souhlas. „Co si pamatuješ?" Zeptal se Newt. „Já.." zakoukala jsem se na zem. „Byla jsem na nějaké střeše. Nevím proč, ani co mě to popadlo, ale já, já jsem šla ke kraji. Byla to velmi vysoká budova. Dívala jsem se dolů, jako bych.. chtěla skočit.." řekla jsem zamyšleně a smutně. „Víc nevím." Podívala jsem se zpět na ně, ale nenavazovala oční kontakt. Bůh ví proč, ale nelíbilo se mi to a vždy jsem pohledem musela ucuknout, možná to ale bylo pouze jimi.

Newta to trochu zaskočilo. Emoce ostatních se mi nedařili vyčíst. „Dobře Lizzie, víš proč jsi tady? Jsi nějaká špiónka nebo tak něco?" Zeptal se Alby. Překvapilo mě to. „Proč bych měla být špiónka?" Zeptala jsem se. „Každý měsíc posílali jen chlapce." Vysvětlil Minho. Aha, takže samí kluci, moje naděje o tom, že by tady mohla být alespoň jedna dívka, klesla na nulu.

„Nevím proč tu jsem, možná jsem byla špiónka než jsem zapoměla, to já nevím. Ale nic se nepamatuju kromě toho, co jsem řekla." Vysvětlila jsem. Alby chtěl něco říct ale Newt ho předběhl.

„Alby, myslím že špiónka nebude. Myslím že jako špiónka, by se nás nebála." Řekl na moji obranu Newt. „Souhlasím." Souhlasil Minho a pár dalších taky. Alby a další dva kluci nesouhlasili, stále věřili, že jsem špiónka a nepřinesu nic dobrého. „Dobře Newte, postarej se o ní." Řekl Alby, Newt z toho nebyl moc nadšený.

„No co? Já mám moc práce a tobě alespoň můžu věřit, že na ní nic nezkusíš." řekl Alby a odešel. Ostatní v místnosti vypadali že to Newtovi celkem záviděli. „Máš hlad?" Zeptal se po chvíli. Kývla jsem na souhlas. „Tak pojď, půjdeme na večeři." Dal mi pokyn, šla jsem a Minho šel taky.

Šli jsme do nějaké další chatky se spoustou stoly-jídelny. Šli jsme k nějakému okýnku. „Ahoj Pánvičko, co pro nás máš dobrého?" Zeptal se Newt. Vážně mu řekl, pánvička? „Čau Newte, dnes mám ovesnou kaši." Řekl a pak se otočil na mě. Nenavazovala jsem oční kontakt.

„Ty musíš být ta nová dívka, neřekli mi že jsi tak hezká." Řekl Pánvička a usmál se. „Díky." Poděkovala jsem. Dal nám jídlo a šli jsme si sednout ke stolu. Ovesná kaše nebyla moc dobrá, ale ostatní to jedli. Porozhlédla jsem se kolem sebe. Bylo tady narváno. A všude jen samí kluci.

Necítila jsem se vůbec bezpečně. „Už jsem dojedla." Oznámila jsem a zvedla jsem se od stolu. „Dobře, jdu ti ukázat kde budeš spát." Řekl Newt a taky se zvedl. Odešli jsme z jídelny a šli neznámo kam. S ostatními jsem stoprocentně spát nechtěla.

„Zatím nevíme kde by jsi mohla přespávat, nikdy jsme tady holku neměli. Ale je jasné že k ostatním tě dát nemůžeme." Vysvětlil Newt. Čekala jsem co řekne dál. „Takže jestli ti nevadí spát jednu noc na síti, dál od ostatních. Než něco vymyslíme." Řekl a ukázal na houpací síť pověšenou mezi dvěma stromy. Po pravdě jsem se bála ostatních.

„Jo.. budu spát na stromě.." oznámila jsem a on se na mě nechápavím pohledem podíval. „Tak já jdu, dobrou." Oznámila jsem a šla si vylézt na nějaký strom. I když mi bylo jasný, že z toho stromů spadnu a zabiju se, ale lepší než s nimi, jo, budu víc v bezpečí.