Lizzie & Labyrint |Maze Runner FF|

Zůstávám tady!

Když jsem se ujistila že mě nikdo nevidí, a já se stratila za stromy. Vylezla jsem na jeden ze stromů. Nebylo to nejlehčí, ale šlo to. Nelezla jsem moc vysoko, kdybych spadla mohla bych si ublížit. Ale nízko jsem také nebyla. Vylezla jsem si na jednu větší větev na kterou jsem se posadila a držela se kmene stromu.

Tak, teď by mě zajímalo, jak pak slezu dolů? Lehce jsem se zasmála, ale ne moc nahlas. Nevím proč, přišlo mi vtipné že jsem tady uvízla. Jsem jak kočka na stromě která nemůže dolů. A musím uznat, kočka fakt jsem. Opět jsem se zasmála, i když jsem ve skutečnosti neměla tucha jak vypadám.

Netrvalo dlouho a slyšela jsem hlasy. „Bažo! Bažo jsi tady někde? Vylez!" Slyšela jsem, ale i více hlasů. Volali "Bažo" proč? Je to snad mé jméno? O tom pochybuji, nejsem nějaký "Bažant"

Za nedlouho dva z nich přišli pod můj strom, teda, nepatřil mi, ale oficiálně jsem seděla na něm. Něco si říkali, chtěla jsem je slyšet a tak jsem se lehce naklonila. Ale nechtěla jsem spadnout takže jsem se stále držela. Bohužel jsem rukou praskla tenčí větev a to je přinutilo podívat se nahoru.

Poznala jsem Newta, toho druhého ale ne, měl černé vlasy a byl to Asiat. Tohle není dobrý, tohle skutečně není dobrý! Děsila jsem se. Dobře, jsem strom, jsem strom, jsem strom!

Samozřejmě o mně věděli. „Hej Bažo! Nechceš slézt dolů?" Vykřikl Newt. „Ani ne." Řekla jsem, už jen proto, protože jsem se jich bála. A taky proto protože jsem skutečně jak kočka na stromě, ale jako taková ta kočka která po vylezení na strom nemůže dolů.

„Tak hele, buď ty půjdeš dolů, nebo my nahoru." řekl ten Asiat. „Ani nápad!" Vykřikla jsem. „Tak pojď dolů!" Vykřikl. „Ne, bojím se." Řekla jsem. „Bojíš se slézt dolů, nebo nás?" Zeptal se Newt. „Ehh, obojí?" Řekla jsem. „Fajn tak skoč, chytíme tě." Řekl Asiat.

„Ty sotva.." Zasyčela jsem. „No tak, nejsi tak vysoko." Řekl Asiat. „Jsem asi pět metrů, kdybys mě nechytil zlomím si nohu." „Jsi vysoko sotva tři metry.." řekl otráveně Newt. „Cože?! Takhle mě urážet? Víš jak dlouho mi to trvalo?!" Vynadala jsem mu a zase se začala smát. „Tak promiň, no.." omluvil se Newt a překřížil si ruce na hrudi.

„To ale nic nemění na tom, že tady zůstávám." Řekla jsem. Asiat si povzdechl. „Jdu pro žebřík." Řekl Asiat. „A dosáhne tam?" Zeptal se hloupě Newt. „To já nevím, máme tří metrový žebřík?" Řekl sarkasticky a odešel. Fajn, prostě vylezu víš a bude to. Řekla jsem si a začala lézt víš. „Hej! Máš lézt dolů, ne nahoru!" Okřikl m3 Newt.

Neposlouchala jsem a lezla víš a víš. Newt se mě snažil zastavit, ale já ho neposlouchala. Když jsem byla dost vysoko-šest metrů-tak jsem si tam sedla a rozhodla se zůstat, pořád jsem se ale pevně držela stromu.

„Už nesu ten žebřík." Přišel Asiat s tří metrovým žebříkem, když v tom si všiml že jsem víš. „Fajn.. jdu pro Albyho." Řekl Newt, už se asi vrátil z toho labyrintu. „Nenene!" Vykřikla jsem, nechtěla jsem tady bandu kluků. Otočil se a zmateně se na mě podíval. „Dobrá, slezu." Řekla jsem, i když jsem si tím nebyla jistá. Jen jsem nechtěla, aby tady byla banda kluků a zírala na mě. Rozhodla jsem se tedy pomalu slézt dolů.

Po tom co jsem byla už skoro dole, tak jsem se opatrně zeptala: „Ne-neublížíte mi, že ne?" Byla jsem vyděšená. I když slíbili že ne, bála jsem se a nebyla si jistá zda jim opravdu věřit. Slezla jsem dolů, Newt a ten Asiat mě chytili, pro případ abych neutekla.

„No vidíš že to šlo." Řekl Asiat. „Jsem Minho" představil se konečně, nechtěla jsem mu furt říkat Asiat, obzvlášť kdyby tady byl další. „Já.. já jsem.." zamyslela jsem se, a snažila se ve své mysli najít své jméno. Po chvíli se i povedlo.