Memories of you

~funeral~ (bad ending)

„Nikdo z nás určitě nečekal, že to takhle dopadne. Nikdo nevěděl že se tady sejdeme nejen na pohřbení Kim Taehyunga, ale i Jeon Jungkooka. Já sám jsem to nečekal a hodně mě to mrzí. Taehyung a Jungkook byli mí přátelé.. Jungkooka jsem znal už od jeho narození a byl to pro mě jako bratr.. Nedokážu uvěřit, že tady se mnou už nikdy nebude. To on mě pak seznámil s Kim Taehyungem. A i když jsem Taehyunga znal jen pár měsíců, měl jsem ho rád.. Mrzí mě že oba dva odešli. Zároveň i celkem rozumím Jungkookovi proč se před třemi týdny sám zabil. Já bych také nedokázal žít bez svého přítele.. Zkrátka chtěl jsem říct.. Kim Taehyungu, Jeon Jungkooku. Je nám líto že jste nás opustili, nezasloužili jste si umřít. Mějte se tam nahoře dobře, nikdy na vás nezapomeneme. Milujeme vás.. S láskou Park Jimin.." Řekl jsem svůj proslov a potom dostal malý potlesk. Tolik ubrečených lidí jsem ještě nikdy najednou neviděl. Sešel jsem ze stupínku a šel za Hoseokem. On mě chytl kolem pasu a oba dva jsme si utřely slzy.

„Zlato bylo to nádherný.." Zašeptal mi Hobi. Já si položil svou hlavu na jeho rameno.

„Oba dva mi moc chybí.. proč se to muselo stát zrovna jim?.." Vzlykl jsem.

„Někdy se to bohužel stává a člověk tomu nezabrání.. věř mi, že budou chybět všem.. ale člověk s tím prostě nic nezmůže." Položil mi Yoongi ruku na rameno. Začala hrát písnička kterou jsem na pohřeb vybral.

Když ta písnička skončila, všichni začali odcházet. Já, Hoseok, Yoongi, Jin a Namjoon, jsme ještě hodili kytky na oba hroby a až pak odešli. Při tichém odchodu do auta jsme potkali Jungkookovu matku.

„Dobrý den paní Jeon.." uklonil jsem se trochu. Jungkookova matka mě objala.

"Jimine.. bylo to nádherné.. Chci ti poděkovat že jsi se ujal toho proslovu zrovna ty.." Řekla mi Jungkookova matka se slzami v očích.

„Rád jsem udělal ten proslov. Teď mě omluvte, už musím jít.. snad se ještě někdy uvidíme. Nashledanou." Uklonil jsem se.

„Nashledanou Jimine" Uklonila se i ona a s klikání jsme se rozešli k našemu autu. Nasedli jsme a Jin šel řídit.

„Takže, jedeme k té řece?" Zeptal se Jin. Namjoon řekl ano a vyrazili jsme k rybníkům.

„Kdo bral ty květy?" Zeptal se Hobi. Já se trochu přihlásil mezitím co jsem Koukal z okínka. „A kdo bral fotku a tu malý dřevěný vor?" Ptal se dál.

„Já bral fotku a Yoongi má ten vor" Řekl Namjoon a podal Hoseokovi fotku.

„Vybral si krásnou fotku Joone..." Usmál se Hobi trochu. Já se na fotku taky podíval. Je to první společná fotka když jsme se poprvé viděli s Taehyungem. V ten den jsme se byli projít v lese, kde je fotka i vyfocená.

Po chvíli jsme dojeli k řece. Vystoupili jsme z auta a sedlo si před řeku na trávu. Nikdo v okolí nebyl a my za to byli rádi. Yoongi si vzal od Hoseoka fotku a já mu dal květy. Fotku zasekl mezi klacky ve dvoru tak aby stála. Květy dal kolem té fotky. Ten vor byl opravdu malinký. Mohl mít tak patnáct centimetrů čtverečních. Abych to všechno vysvětlil.. když ještě oba dva byli naživu, tak jsme se jednou dohodli, že pokud někdo z nás sedmi umře, uděláme toto. Vybereme naši společnou fotku a dáme okolo ní květy orchideje. Všechno dáme na malý vor a pošleme ho po řece. A tato chvíle právě nastala.

Všichni jsme se postavili když jsme viděli že to už Yoongi má hotové. Vor mi Yoongi podala já přistoupil blíže k řece. Jelikož jsem byl Jungkookův nejbližší kamarád, byl jsem k tomuhle vybrán.. dřepl jsem si a vor pomalu dal na vodu. Pak si zase stoupnul a došel zpět ke klukům. Začali jsme sledovat jak proud pomalu odnáší vor. Všem ukázka aspoň jedna slza. Já silně objal Hoseoka a spolu jsme se koukali na vor.

„Nevěděl jsem, že to budeme muset dělat.. tak brzo" Řekl jsem mezi vzlyky. Všichni brečeli. Hobi mě více zmáčknul a já zabořil svou hlavu do Hoseokovy hrudi. Brečel jsem hodně. Nechtěl jsem aby nás už bylo jen pět. Nejhorší na tom ještě bylo, že Taehyung vlastně umřel na Jungkookovy narozky..

„Pojďte udělat skupinové objetí.." Navrhl Hoseok a všichni se na nás nahrnuli.

„musíme to bez nich zvládnout.." řekl Yoongi mezi vzlyky. Po chvíli jsme se odtrhli a ještě chvíli sledovali vor v dáli a když už nešel vidět, sledovali jsme řeku..