Učitelčina holčička

69

Koukla jsem se na telefon. Měla jsem ještě půl hodiny k dobru. Sedla jsem si vedle Mirandy, zabořila jsem hlavu do jejího klína a spokojeně si oddechla. Chtěla jsem chvilku mazlení. Většinou jsem teď byla ve svém littlespace. Ale i normální já jsem chtěla Mirandu jen pro sebe. „Copak kočičko...chceš se pomazlit?" Slyšela jsem lehce překvapený Mirandin dotaz. Několikrát jsem přikývla. Najednou jsem ucítila, jak se Miranda hýbe. Proč? Proč mi nenechá chvilku klidu.. Zvedla jsem hlavu, aby viděla můj nesouhlasný výraz. Ale moje nálada se hned změnila, když jsem viděla, jak si Miranda lehá na část gauče a dává mi rukou signál, abych si lehla k ní. Položila jsem svoji hlavu na její hruď a chytla jí za ruku. „Lepší?" Zeptala se a rukou mi projížděla ve vlasech. „Jo..." Oddychla jsem si a prohlížela si její nově udělané nehty. Byly dlouhé a umělé a vypadaly jako kočičí drápy. Ale pššt.. To vědět nemusí. Zachichotala jsem se v duchu a dál si užívala komfortní pocit.

Ležely jsme takhle asi dvacet minut, než jsem se podívala na telefon a pomalu se zvedala. „Zvládneš to tu beze mě?" Zeptala jsem se, když jsem si brala tašku. „Když řeknu ne... zůstaneš tu se mnou?" Mrkla na mě. „Vtipná..." Odpověděla jsem, vzala jsem si klíče a naposledy se s Mirandou rozloučila, než jsem se vydala se ke své nejlepší kamarádce.

**************

„Čau Kate!" Pozdravila jsem, jakmile otevřela dveře. „Čau Lexii!" Objala mě a táhla mě dovnitř. „Jsou rodiče doma, že jo?" Zeptala jsem se. „Ne... rodiče odjeli na víkend pryč... jsme tu samy" Už zase. Spíš, než mě si to zase říkala sama pro sebe. Co těm lidem je? Nic jsem raději neříkala a jen přikývla. Ok, její rodiče doma nejsou... to není problém. Miranda tohle vědět nemusí.

„Vážně chceš jít takhle?" Zeptala se mě, jakmile jsme došly do jejího pokoje? „Kam?"  Zeptala jsem se vyděšeně. A navíc, já jsem se svým outfitem byla naprosto spokojená. Zkřížila jsem ruce na hrudi a sedla si na její postel. „No přece ven... domluvila jsem se s pár lidmi a budou nás čekat v baru na rohu." Kousla jsem se do rtu. Mirandě jsem slíbila, že budeme u Kate. I já se těšila na holčičí večer plný filmů.

„Ty chceš jít ven?" Zeptala jsem se lehce naštvaně. „No...a ty taky... jdeme tam spolu." Odpověděla Kate jako by se nic nestalo. „Ale já Mirandě slíbila, že budeme u vás..." Nechtěla jsem zase porušit něco, co mi Miranda zakázala...  „Nebuď nudná... půjdeme tam... dáme si pár drinků... a půjdeme domů... musíme to přece oslavit." Kate byla celá nadšená... nechtěla jsem ji zklamat. Co když se se mnou pak už nebude bavit a já zase budu sama?

„Drink a půjdeme jo?" Jeden nealkoholický drink a dobré popovídání ještě nikoho nezabilo. Navíc Miranda bude s Michelle určitě u nás doma a nic se nemusí dozvědět. Ale zase na druhou stranu... je to Miranda... nechci jí obcházet. Chvíli jsem přemýšlela. „Prosím!" Žadonila Kate.

„Dobrá..." povzdechla jsem si a souhlasila. Občas se nepoznávám... proč jsem souhlasila? Proč chci všechny kolem mě uspokojit tak, abych je nezklamala?  Kate mě objala nadšením. „Děkuji... a teď k tvému outfitu..." „Co je s ním?" Zeptala jsem se nechápavě. „Nic... já jen... budou tam i kluci víš... možná by ses mohla obléct trošku víc... já nevím... odvážněji?" Odvážněji? Co tím jako myslí? Vždyť mám na sobě šaty... a Miranda říkala, že mi to sluší...

„Já nevím... mě se líbí to, co mám na sobě..." Zamumlala jsem. „Jo... jako je to hezký... ale zkus tohle!" Řekla nadšeně Kate a podala mi malou tašku. „Zkus si to, koupila jsem si je minulý týden v tom novém obchodě." Stále naštvaná na Kate jsem si tu tašku vzala a koukla jsem dovnitř. Opatrně jsem vytáhla kus látky a pořádně se podívala. Minišaty. S dírou na zádech. A výstřihem až... nechtějte vědět kam. „Děláš si srandu? Vážně chceš, abych si to zkusila?" „Jasně... budeme dnes hvězdy večera... ještě tě trošku domaluji a každý se dnes za námi bude ohlížet." „Ale Miranda by s tím nesouhlasila..." Nahlas jsem si povzdychla. „Miranda nás neuvidí, do toho baru chodí jen teenageři...teď šup šup. Ať už je máš na sobě!" Zavelela Kate a strčila mě do koupelny.  Upřímně jsem byla zvědavá, jak mi budou pasovat. Jakmile jsem se do nich nasoukala, podívala jsem se do zrcadla a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Wow. Vypadala jsem úžasně. Ty šaty byly neskutečné.

„Kate? Máš pravdu!" Zavolala jsem na ni a otevřela dveře. „Jsi nádherná, ještě tě trošku upravím a je to." Řekla a vzala do ruky oční stíny. Když jsem se podívala na sebe podruhé, nepoznala jsem se. Černé minišaty. Kouřové stíny. Červená rtěnka. Kate boty na podpatku. No doprdele to snad ani nejsem já. „Kate a není to moc?" Nikdy jsem takhle oblečená nebyla. „Pomůže ti, když se obleču podobně? Dnešní večer si jdeme užít ne?" Hluboce jsem polkla a přikývla.

Do baru, kde jsme měli sraz s ostatními jsme přišli okolo osmé. Ostatní spolužáci už tam byli. Tedy ti, kteří se rozhodli přijít. Jakmile jsme otevřely dveře, všechna pozornost se obrátila na nás. „Sakra holky.. vám to sluší!" Ozval se jeden kluk. Lehce jsem zpanikařila. Chtěla jsem se otočit a jít pryč. Ale Kate ruka mi v tom zabránila. A tak jsme si společně sedly ke stolu. „Co si dáš?" Zeptala se Kate. „Já nevím... limonádu?" „Dej si coca colu.. něco tady do ní mám..." Špitla a mrkla na mě.

*Miranda POV*

Zatímco se Lexi chystala na přespávačku u Kate, zavolala jsem Michelle, že jsem nakonec dnes zůstala na ocet. Naštěstí byla také sama a souhlasila, že přijde. Lexi jsem to neřekla, protože jsem trošku doufala, že si to rozmyslí a zůstane se mnou doma. Mám pro ni dárek ke konci školního roku a chtěla jsem jí ho dát. Ale chápu, že čas se svojí nejlepší kamarádkou je důležitý. Sama musím být potichu, když se s Michelle vidím skoro každý den. Navíc mě teď čekají dva měsíce s Lexi. Povzdechla jsem si a nalila si víno.

Najednou jsem uslyšela zvonek. Usmála jsem se a šla ke dveřím. „Ahoj Michelle, jsem moc ráda, že ses rozhodla trávit večer se mnou." Dořekla jsem, jakmile jsem otevřela dveře. „Neblázni... dneska nebudeme sedět doma! Mám pro tebe překvapení! Hoď na sebe něco sexy, protože tyhle dvě kočky dnes vyráží do víru velkoměsta!" Objala mě a já zůstala stát s otevřenou pusou.

*Lexi POV*

Večer se zatím odehrával dobře. Konečně jsem se trošku víc sblížila s mými spolužáky. Nakonec jsou někteří z nich celkem fajn. Pomalu jsem usrkávala svoji coca colu, do které jsem si na rozdíl od Kate nenalila rum, který ukradla z domu. Aspoň tohle jsem si prosadila, i když mi Kate říkala, že jsem nudná.

Ostatní se zrovna bavili o fotbale, který se hrál v našem městě minulý týden. Já tam bohužel nebyla, takže jsem k tomu neměla co dodat, ale ráda jsem si poslechla názory ostatních. V baru bylo narváno. Všechny stoly byly obsazené, byl tam hluk, takže jsme museli dost křičet. Ani nevím, kolik bylo hodin, když jsem uslyšela cinknutí zprávy.

*Co děláte?*

Miranda. Sakra. Nebudu jí odpovídat, abych jí nemusela lhát. Ale zase pak se o mě bude bát a známe Mirandu. Ta je schopná pro mě přijít, jen aby se přesvědčila, že jsem v pořádku.

*Koukáme na Netflix*

Hluboce jsem polkla. Nerada ji lžu. Ale ona neví, že jí lžu. Takže by vlastně mělo být vše ok. Položila jsem telefon zpátky na stůl, když v tom se rozsvítil znovu. Nechtěla jsem se na něho podívat. Ale zvědavost byla silnější.

*Vážně? Podívej se doprava*

Doprava? Proč dopra... A sakra... otočila jsem hlavou a spatřila naštvanou Mirandu, která mě vraždí pohledem. Seděla u stolu s Michelle a v ruce držela sklenku vína.

Miranda vypadala jako sexy mama... počkat... ona je vlastně moje sexy mama... proč teď zrovna myslím na toto?

*Tvoje přespávačka právě skončila! nepřej si mě doma...*

Můj telefon pípnul po třetí. Hluboce jsem polkla. Chtělo se mi brečet a řvát. Tohle nedopadne dobře... proč já?  

*Možná je tam pár nesrovnalostí, ale tak dlouho jsem už nepsala, že jsem si nepamatovala všechny detaily.. snad se vám kapitola bude líbit.. doufám, se teď najde na psaní více času. Krásné vánoční svátky. L*