17

742 84 7
                                    

Spánek. Tak podobný smrti, jako nic jiného na tomto světě. Když usnete, nikdy nevíte, kdy se znovu probudíte. Vaše smysl skoro úplně otupí, snižuje se vám šance toho, že vaše tělo něco ucítí. A to je důvod, proč chtěl Louis vždy umřít ve spánku. Protože by o ničem nevěděl. Jediný rozdíl mezi smrtí a spánkem, je tlukot srdce a puls.

Louis leží. Nedokáže odhadnout, jestli je mrtvý nebo jen spí. Jeho mysl je prázdná a sem tam vidí jen nějakou matnou vzpomínku, nic se mu nezdá.

Slyší měkký zvuk, který přerušuje jeho linii spánku. Mluví k němu nebo se alespoň nějak ozývá, ale je daleko. Takže možná jen přeci jen mrtví, a tyto zvuky jen doznívají z jeho už neexistujícího života.

Čas se táhne, ale zvuk neutichá. Stále k němu promlouvá a Louis stále nedokáže rozeznat jednotlivá slova.

Píp, píp, píp, píp.

Zvuk pokračuje a stává se tak hlasitým, že se Louisovi křiví obličej.

Píp, píp, píp, píp.

Tma, kterou Louis vidí, se pomalu mění do šedé. Poté se rozostřuje do stále světlejší, až se stává bílou, která ale opět začíná tmavnout. Nastává nepříjemný hluk.

Hluk přehlušuje vše ostatní. Je to hnusný zvuk zničeného srdce, které se rozštěpuje na několik tisíců malých kousků. Zvuk se stále rozšiřuje, je to jediné, co dokáže slyšet. Je to jako zvuk zničené duše. Jako zvuk, když ztrácíte jednu jedinou věc, která byla na tomto světě vaše.

Zvuk se začíná rozostřovat, až je najednou krystalicky jasný.

"Louisi!" -Někdo něco udělá- "Prosím zůstaň, nedělej mi to, neopouštěj mě, neopouštěj mě, prosím. LOUISI."

Tato hromada slov zůstává v Louisově mysli, dokud je neodstraňuje vzlyk.

Louis si je najednou plně vědom skutečnosti, že je mrtvý. Hroutí se do propasti, z kterého ho ovšem vymršťuje ven elektrický náraz, který mu proudí v žilách. Znovu začíná padat, ale elektrická síla ho znovu nadnáší.

Tak tohle je ono? Tohle je smrt? Něco v jeho mysli říká, že nemá šanci, jak by to mohl vědět.

To se prostě jen tak vzdáš? Po tom všem, co se stalo, se prostě vzdáš, abys ho opustil? Ne, tohle není sbohem, musíš zjistit, co se stalo a najít spravedlnost.

Nebude tu bez tebe dlouho.

Bojuj, ty zasranej idiote.

Bojuj o svůj život. On bojoval za tebe, tak teď bojuj za sebe.

~

Je to jako kdyby všechno co zažil, viděl v jedné vteřině. Cítí, jak kolem něj Bůh tleská jeho obrovskýma rukama a mačká Louisovi smrt přímo do kostí.

Do jeho hrudi naráží další elektrický proud a proudí mu od hlavy až k nohám. Jeho oči se prudce otvírají a oslepuje ho prudké bílé světlo.

Píp, píp, píp.

Hledí do tváře dvou lidí, které nikdy před tím neviděl. Jeden drží defibrilátor, druhý se jen s úlevou usmívá.

"Vítejte zpět pane Tomlinsone." Řekne žena, ale než jí stačí odpovědět, padá znovu do bezvědomí.

.

.

.

.

.

.

.

Tentokrát se neprobouzí otřesy z proudící elektřiny ale jemnými doteky.

SINISTER [Larry Stylinson, CZ překlad]Tahanan ng mga kuwento. Tumuklas ngayon