16

682 74 3
                                    

Louise nechává představa něčeho tmavého a bolestivého vzhůru v ještě více bolestivé realitě.

Jaký to má smysl?

Jeho podvědomí se hemží tolika myšlenkami, když si uvědomuje, že našel něco d Harryho. Cítí závrať a tupou bolest v zátylku, jako by ho něco zasáhlo. Nemá ale tušení, co to mohlo být.

Podívá se na dopis, který svírá v ruce a jeho tělo hoří v bolesti. Nemá na to, přečíst si to znovu. Stoupá si na nohy a deprimovaně přechází po místnosti.

Jaký to má smysl? Jaký to má smysl?

On upřímně nic neví.

Slyší tlumené zvonění jeho mobilního telefonu, který je v jiný místnosti. Klopýtá a zvedá ho dřív, než se stačí přepnout na záznamník.

"Louisi?" Ptá se Zayn se stopami obav v hlase. Louis otevře ústa k odpovědi a tupá bolest v zátylku mu brání cokoliv říct.

"Louisi?" Zayn opakuje.

"Jo Zayne, jsem tady, omlouvám se." Zaskřehotá

Zayn si na druhé straně telefonu oddychne. "Měl jsem o tebe strach."

"Nemusíš..." Louis přeruší drtivé ticho.

Jaký to má smysl?

"Podívej Zayne, miluju tě. Jsi ten nejlepší přítel, jakého jsem si kdy mohl žádat. Teď musím jít, dobře?"

"Louisi já..."

"Prosím neboj se. Dobře?" Louisovi uvízne vzlyk v krku a opře se o nejbližší stěnu. "Musím jít." Rychle položí hovor, než Zayn stačí protestovat.

Podívá se na poznámku, kterou má v ruce. Pečlivě si ji prohlíží a strká do kapsy košile. Přesunuje se do svého pokoje, aniž by přemýšlel o tom, co dělá. V prázdném prostoru se odrážejí jeho slova na rozloučenou.

Navždy tvůj.

Málem padá do koupelny, když znovu začíná vzlykat. Neuvědomuje si, že zírá do zrcadla. Na svou lékárničku. Dokud to jeho mozek nezaregistruje.

Opět se do něj pouští tupá bolest. Nepoznává tu téměř našedlou kůži, propadlé oči.

Sahá po malé lékárničce a zírá na několik malých oranžových lahviček, které září v matném světle z okna. Dvakrát nad tím nepřemýšlí a bere si první.

-

Rychle ujíždí po klikaté silnici. Moc dobře ví, kam jede. i když přes slzy sotva vidí na cestu. Hluboko v něm je strach, ale jeho nervozita zatírá moc dobře ostatní pocity.

Pořád se snaží porozumět vzpomínkám, ale vše je zmatené a vzdálené a to ho nutí vzlykat ještě víc. Celé jeho tělo se třese a on jako posedlý kontroluje zpětní zrcátka, jako by ho někdo sledoval.

Málem dvakrát vyjede z vozovky, protože vykřikne. Má rozostřené oči, není mu dobře. Právě tohle ho nutí přidat plyn.

Třese se, namáhavě dýchá a má závratě. Po prudké pravé zatáčce ví, že je na místě.

Strach je už také přítomen a Louis nechává auto zaparkované v parku. Otevírá dveře a málem padá do trávy.

Ujde dva kroky a jeho kolena se podlamují. Škrábe se po trávě. Zoufale křičí a vzlyká.

"Harry!" Zanaříká a jeho hruď se vzdouvá a plazí se do kopce, snaží se bojovat s účinkem pilulky o něco déle. "Ha-Harry-prosím, bože. Po-počkej na mě."

SINISTER [Larry Stylinson, CZ překlad]Kde žijí příběhy. Začni objevovat