Zabaleno v červeném (ale lásko venku je zima) //Larry//

XI.

 „A co teď?" zeptal se Harry potichu, protože jeho vlastní mysl na něj křičela, aby ten okamžik nenarušoval. Leželi s Louisem vedle sebe a dotýkali se rameny. Jen leželi a byli úplně potichu.

„Nemám tušení..." odpověděl Louis a podíval se na něj.

„Asi ti nedokážu znovu věřit jen tak," přiznal. Proč si připadal provinile?

„To bych po tobě ani nemohl chtít. Důvěra je něco, co si musí člověk získat a je jasný, že to bude trvat, než mi budeš schopen věřit, ale udělám pro to všechno, tím si můžeš být jistý," usmál se modrooký mladík.

„Jestli to vůbec půjde."

„Harry, tu nejhorší věc, kterou jsem v životě udělal už znáš, ale já ti klidně prozradím úplně každou maličkost, na kterou si vzpomenu, když to pomůže," zasmál se, ale Harry se prudce posadil a podíval se na něj s očima dokořán.

„Myslíš to vážně?"

Louis se posadil a trochu se zamračil, ale pak se mu oči taky zvětšily poznáním.

„Myslím- já myslím, že myslím. Řeknu ti úplně všechno, co jsem v životě udělal, počínaje ukradenou bábovičkou Tima Thompsona ve školce, jestli se nepletu, tak mi byly čtyři nebo pět a máma mě pak donutila omluvit se mu a dát mu k té jeho bábovičce i jednu moji jako kompenzaci," zapřemýšlel a svou specifikací Harryho rozesmál.

„Asi jsi byl dost číslo, co?"

Louis se už už nadechoval k odpovědi, ale v tu chvíli do pokoje bez klepání vletěla Florence.

„Panebože, promiňte, já myslela, že je tu jen Harry," začala se hned omlouvat, protože Louis rychle vstal z postele jako když do něj střelí.

„To je v pohodě, nic se neděje, jen jsme si povídali. Cos potřebovala?" zeptal se s úsměvem Harry a Louis se uklidnil, když viděl, že se Florence usmívá.

„Taylor a David s tebou chtěli mluvit, jsou dole v jídelně, tak mě pro tebe poslali," vysvětlila.

„Oh, aha," reagoval Harry, načež se podíval na Louise.

„V klidu běž," usmál se modrooký a Harry tedy odešel s Florence.

* * *

V kuchyni seděl David s Taylor u stolu a malovali polevou na perníčky, s čímž přestali hned, jak se dole ukázal on s Florence.

„Tady seš, tak co? Nějaké novinky?" zeptal se David s potutelným úsměvem.

„Louis mi řekl, že mě tehdy podvedl se Zaynem," řekl, jako by mluvil o počasí a Taylořina brada by možná spadla až na zem, kdyby mohla.

„A ty jsi v pohodě? Ty se usmíváš? Proč? Já- co?" koktala blond dívka, zatímco David nevypadal ani moc překvapeně.

„Brečel jsem, mluvili jsme, on mi řekl mě miluje a že se bude snažit získat zpět moji důvěru, prý mi řekne všechno špatné, co za svůj život udělal, od největších hloupostí po už ne tak nevinné věci, na které není pyšný," vysvětlil jim.

„A ty mu tohle jako baštíš proč?" přetočila oči Taylor.

„Myslím, že každý si zaslouží druhou šanci, ale jak jste říkali – důvěřuj, ale prověřuj – a proto si nejdřív ověřím, jak daleko bude ochotný zajít, aby mě získal zpátky a co všechno na sebe práskne. Taky jde o to, že vy ho neznáte tak jako já. Nikdy nebyl z těch, kteří by byli ochotní pro někoho nebo něco obětovat čas nebo nedejbože svou hrdost, což právě teď hodlá udělat, aby mě získal zpět. Asi to nemůžete pochopit," usmál se, když mu došlo, že co řekl je naprostá pravda a že Louis se nejspíš změnil. Kvůli němu. Pro něj.

„Máš pravdu. Tohle nechápu," řekla bez dlouhého přemýšlení Taylor.

„Já jo a myslím si, že na tomhle je skvěle vidět, že jste se oba změnili, i když to třeba není na první dojem znát," šťouchla ji Flo do boku loktem a David se k ní přidal.

„Mluvil jsem s ním. Původně jsem za ním šel, abych začal s tím naším plánem, ale vypadal smutně a naštvaně, tak jsem se ho zeptal, co se stalo a on mi to všechno řekl, včetně toho, že tě miluje a chce tě zpátky. Vypadal upřímně."

„Všichni jste se asi pomátli, ale fajn, každopádně až ti znova ublíží, tak za mnou nechoď a vyřiď si to s těmahle dvěma, protože já už to znova zažít nechci, děkuji pěkně!" založila si ruce na hrudi.

Nakonec se ale stejně znovu usmála, když jí Harry vytvořil perníčkovou kočku, i přestože si stále myslela svoje.

* * *

Po dokončení všech perníčků si Harryho ukradly Sandy a Hailey, aby jim zapletl vlasy, spolu s Anne a Maurou uvařil oběd a Niall ho donutil zahrát si s ním stolní fotbal, takže se zpět do pokoje dostal až po obědě, který proběhl jako vždy hekticky a jakoby zrychleně. S Louisem se celou dobu neviděl, ale za to se za ním v kuchyni zastavil Zayn.

„Už to vím," prozradil mu a snědý mladík se skoro udusil kouskem cukroví. „A taky vím, žes o mně nevěděl, takže se na tebe nezlobím," dodal rychle, když viděl trochu vyděšený výraz na Zaynově tváři.

„Opravdu jsem neměl tušení, že někoho má. Nikdy bych-"

„Můžeme se o tom nebavit?"

„Oh jo, jasně. Promiň..."

„To je dobrý, jen není to zrovna příjemný téma, asi chápeš," povzdechl si.

„Chápu, ale možná bys měl vědět, že to se mnou Louis ukončil hned po tom, cos to zjistil a už jsme se neviděli, já odjel zpátky do Španělska a pak se o rok později přestěhoval do Bradfordu," vysvětlil.

„Dobře. No tak díky za informaci, asi..."

„Říkám ti to, protože jsem viděl, jak Louis vypadal, když mu došlo, že se nevrátíš a nevím, jestli to vidíš, ale on tě pořád miluje stejně, jestli ne víc."

Když pak vešel do jejich pokoje, Zaynova poslední věta mu stále zněla v uších. Usmál se, když našel Louise spícího přes nejméně třičtvrtinu postele. Stále v něm viděl jeho devatenáctileté já, slyšel jeho smích a vzpomínal si na hlouposti, které pořád vyváděl. Ani jeden nebyly na tak vážný vztah připravení, trvalo mu příliš dlouho to pochopit.

„Louisi," posadil se na okraj postele. „Hej, Lou, zase zabíráš skoro celou postel," řekl a Louis se ze spaní otočil na druhý bok, čímž mu udělal místo vedle sebe. Harry se musel potichu zasmát, jelikož tahle věta na něj fungovala i před pěti lety a on ji používal celkem pravidelně, protože Louis pravidelně zabíral většinu postele. Lehl si a zavřel oči, ale zřetelně si uvědomoval, že něco chybí, než...

„Dobrou noc, miláčku," zamumlal Louis ze spaní a i když ještě nebyl večer, Harrymu se začaly samovolně zavírat oči.