Zabaleno v červeném (ale lásko venku je zima) //Larry//

VII.

Blížil se večer a Harry začínal být nervózní, protože s večerem se přiblížila i doba, kdy bude muset mluvit Louisem a domluvit se, jak to vlastně večer udělají. Coco z něj nervozitu cítil a tak s ním zůstal a ležel na gauči těsně vedle něj. Seděl zády ke dveřím, takže na ně neviděl. Slyšel, jak někdo vešel a automaticky předpokládal, že jde o Louise.

„Měli bychom se domluvit, jak to bude s tím spaním, abych věděl, jestli jít k tobě nebo ne, protože chodím spát dřív než ty, to se předpokládám nezměnilo, že?" zeptal se s pohledem upřeným ke Cocovi.

„Ehm, řekl bych, že nejsem člověk, se kterým jste se tu měl setkat a tenhle problém řešit..."

Harry vykulil oči a rychle se podíval ke dveřím, v nichž momentálně stál snědý, tmavovlasý muž, kterého v životě neviděl, takže to musel být ten instruktor. Harry musel uznat, že hezký byl dokonce moc hezký, sice ne úplně jeho typ, ale to mu samozřejmě nezabránilo udělat ze sebe idiota.

„Oh ne, tedy ano, vlastně ne, samozřejmě tohle nebylo určeno vám. Bože, omlouvám se! Promiňte, melu pitomosti, když jsem nervózní- tedy ne, že byste mě znervózňoval nebo tak, ale uh-"

Zayn - jak si Harry vzpomněl - se trochu zasmál.

„Řekl bych, že tohle je zatím nejzajímavější seznámení, jaké jsem zažil, jen co je pravda. Jsem Zayn Malik, mimochodem, těší mě," usmál se a Harry si s ním potřásl rukou.

„Mě taky- Taky mě těší, jsem Harry Styles," opětoval mu úsměv a přesně ten moment si vybral Louis, který vešel do obýváku se dvěma hrnky kakaa a jeho úsměv naopak hned, jak uviděl Zayna, zmizel.

„Omlouvám se, nevěděl jsem, že tu..."

„Oh ne, ne, já už jsem na odchodu, Louisi, jen jsem se chtěl seznámit se všemi a Harry byl poslední, už vás nechám, ať si to můžete domluvit nebo vyřešit nebo tak, nebudu rušit," otočil se a rychle vyšel z pokoje. Louis vypadal jako kdyby viděl ducha.

„Takže ještě jednou, jak to uděláme s tím spaním?" zeptal se vyšší přesně ve stejnou chvíli, kdy Louis řekl - „Co chtěl?" tónem, jenž nezněl ani trochu přátelsky, byl chladný, ale zároveň zněl trochu vyděšeně.

„Co? Vešel sem a já myslel, že jsi to ty, takže jsem začal mluvit a zeptal se ho v podstatě na to stejné, co teď tebe. Tak jsme se jen seznámili, ale to ti Zayn řekl, takže tvoji otázku nechápu," zamračil se Harry.

„Aha. Dobře, ne, to je v pohodě, já jen... to je jedno, radši pojďme probrat to spaní. Myslím, že můj pokoj by byl nejlepší. Je tam dvojlůžko, je sice dost velký pro oba, ale dá se klidně rozdělat na dvě samostatné postele, aspoň to tak vypadá, co jsem se díval."

„Fajn. To by mohlo být," povzdechl si mladší. „Škoda, že Cocovi nejde vysvětlit, že to není jako dřív, všechno by pak bylo jednodušší."

„Vysvětlit to je snazší, než si to skutečně připustit, pochopit to. Nejhorší jsou pak ale city, kterých se tak lehko zbavit nejde a někdy to nejde vůbec."

„Už nemluvíš o Cocovi, že?" zeptal se Harry, ale to už se Louis blížil ke dveřím z obýváku.

„Nikdy to nebylo o Cocovi," řekl těsně předtím, než vyšel z obýváku a nechal Harryho s Cocem o samotě.

* * *

„Dobře, takže mě nech si to shrnout, jo? On tě před pěti lety podvedl s nějakým zahraničním studentem, rozešli jste se, celých pět let jste se neviděli a on ti dnes v podstatě řekl, že tě nikdy nepřestal milovat a celých pět let se na tebe snaží zapomenout, protože chce, abys byl šťastný? Wow, Taylor říkej si o něm, co chceš, ale ten chlap je neskutečnej. Určitě lepší, než já..." uznale pokývala hlavou Flo.

Seděli v jejich pokoji, Florence, Taylor, Harry a David, kterého k nim Harry přizval a ládovali se cukrovím, popcornem a brambůrkami.

„Neskutečnej je, ale jenom kretén," přetočila nad ní očima blondýnka.

„Jako za těch pět let se mu musí dát bod k dobru, to je fakt," řekl David a nacpal si do pusy hrst popcornu. „Samozřejmě to neomlouvá, co udělal, ale je to takovej bezvýznamnej plusovej bod."

„Jak mám ale přežít spaní ve stejným pokoji, když vím, že je to takhle? Jsem příšernej, protože mi stačí, aby se usmál a mám chuť ho praštit, ale pak ho zlíbat a zase praštit. Proč to sakra neodešlo? Proč ho zatraceně pořád... Ne, ne! Nevím, jestli ho miluju, ale pořád k němu něco cítím a ničí mě to," zakňoural Harry s obličejem v polštáři.

Jeho kamarádi si mezi sebou vyměnili zoufalé pohledy.

„Tak co si ho vyzkoušet?" vyhrkla najednou Flo.

„Florence, tohle není romantická komedie, kolikrát ti to mám opakovat?" zamručela Taylor.

„Počkej, jak to myslíš? Možná to není tak blbej nápad," zamyslel se David a Harry jedním okem vzhlédl od polštáře.

„No... je tady ten instruktor, ne? Co takhle kdyby se k němu Harry trochu víc měl a vyzkoušel si, jak bude Louis reagovat? A ty Davide se můžeš zase pokusit svést Louise a taky uvidíme, jak zareaguje, co říkáte? Tak si ověříme, jestli mu na Harrym opravdu záleží a zároveň podrobíme zkoušce i jeho věrnost, když už si chlapec tak hezky naběhl," triumfálně se zašklebila Flo.

„To by nemusel být špatný nápad," uznala po chvíli Taylor.

„Jo, jdu do toho, když to je pro Harryho, tak udělám, co bude v mých silách."

„Lidi, já vás vážně miluju, lepší kamarády bych si fakt nemohl přát," usmál se šťastně Harry a své přátele stáhl do hromadného objetí.