Marcelle Hannah Cottonová - Harry Potter FF - ročník 1.

Opět se vše hroutí

Leden se přehoupl v únor, únor v březen, kde stojí za zmínku snad jen moje narozeniny, březen v duben a duben přešel v květen a nad námi se vznášelo zkouškové období.

Na konci května se událo další neštěstí- Zkameněla Hermiona Grangerová!

Všichni byli vystrašení. Místo, abychom nasávali prázdninovou atmosféru, bojíme se o holé životy. Všichni byli ještě zamlklejší, hlavně Nebelvírští. Vždyť taky skoro všechny oběti byly z Nebelvíru.

Začala jsem se zavírat do knihovny. Madame Pinceová už se ani neobtěžovala mě vyhazovat, takže jsem tam často byla až do noci.

Jednou, když jsem takhle zírala do knížek, všimla jsem si obrázku. Veliký had, se žlutýma očima.

Před očima se mi míhaly obrazy, jako by vše, co se událo za celý rok, konečně začalo dávat smysl.

Na škole řádí bazilišek. Jeho pohled dokáže zabíjet. Tohle se sice neshoduje, jenže jak dlouho taky baziliška nikdo neviděl! Pavouci před ním prchají. To je jasné jako slunce. Proto jsme jich s Mich tolik vídaly na chodbách. A Uršula viděla před svou smrtí dvě obrovské žluté oči. Musím okamžitě někoho najít!

Vytáhla jsem z kapsy svůj kompas a moje vnitřnosti se zauzlovaly. Ručička s Ginnyiným jménem se točila jako šílená. Ginny je v nebezpečí. Rychle jsem se vydala směrem k Mich. Pochybuju, že by mi Brumbál uvěřil, kdybych přišla sama. Mich mi naštěstí uvěřila a společně jsme se vydaly za profesorem Brumbálem. Cestou jsme musely projít kolem Uršuliny umývárny. Zase kvílela, takže jsem nakoukla dovnitř. Umyvadla, uspořádaná do kruhu byla posunutá a mezi nimi se nacházel jakýsi kruhový otvor. Slyšela jsem hlasy, jak z té díry někdo křičí. "To je přece Ginnyinin brácha Ron!" vyjekla jsem. "A ty další jsou Harry Potter a profesor Lockhart!" vykvikla zděšeně Michelle. Podívaly jsme se na sebe a zrychlily po zbytek cesty tempo.

"Je to důležité!" vyštěkla jsem na chrlič. Ten se na nic neptal a vpustil nás na točité schodiště.

Brumbál ve své pracovně vůbec nebyl. "Zatraceně! Harry Potter, Ron a Lockhart jsou teď bůhvíkde! Co teď?" zoufala jsem si. Fénix na bidýlku vydal melodický zvuk. Přistoupily jsme k němu. Mich mu začala vysvětlovat naši situaci. Když ona nemohla, nahradila jsem ji. Fénix zaskřehotal, popadl Moudrý klobouk a vylétl ven.

"Co jsme to právě udělaly?" zeptala jsem se. "Víš, fénixové jsou velmi vnímaví. Ale poslouchají jen někoho. Takže ses mu líbila, jinak by tě klovl." oznámila mi Michelle. " Opřela jsem se o zeď a pomalu se podle ní sesunula na zem. "Mám šílený strach o Ginny." řekla jsem. Oheň, který mě hnal doteď, jako by vyhasl. Michelle si sedla ke mě. "Neboj, Marcelle. Ginny se nic nestane. Harry ji najde a přivede, když ne sám, s pomocí fénixe." Rošťácky jsem se na ní podívala "Tak už Harry, jo?" Mich do mě šťouchla loktem, ale pak nás opět zavalila chmurná nálada.

Asi o čtvrt hodiny později jsem zaslechla rachocení schodů. Sáhla jsem pro hůlku. Byl to naštěstí jen profesor Brumbál.

"Co tady děláte?" zeptal se překvapeně. Střídavě jsme mu všechno vyložily. Sesul se do křesla. "Kdybych jen přišel o chvíli dřív, mohl bych jim ještě pomoct. Už je ale pozdě." poznamenal. Pak řekl "Měly byste jít do svých ložnic. Udělaly jste to nejlepší, co jste mohly." Než jsem stačila něco namítnout já, vyjela Mich "Přece tady nebudeme čekat, když Ginny hrozí nebezpečí!" Profesor Brumbál vážně přikývl, pak se koukl na mě, jak tam zdrceně sedím a luskl prsty.

S tlumeným prásk se objevil domácí skřítek. "Dvě horké čokolády a medovinu." řekl profesor. Skřítek se uklonil a zmizel. "Skřítka za nimi asi nepošlete, že?" zeptala jsem se. Brumbál zavrtěl hlavou. "Ne, to v žádném případě. Ti chudáci netuší, kam by se měli přemístit, takže je tam nebudu posílat. Bohužel, už jim nemohu pomoct."

Za chvíli se skřítek vrátil s podnosem. Odložil ho na nejbližší stoleček a zase zmizel. Profesor si vzal medovinu a usrkl.

Nemohly jsme dělat nic jiného, takže jsme popíjely čokoládu a čekaly. Rozhodla jsem se zeptat "Pane profesore, jak je možné, že Váš fénix věděl, kam letět?" Brumbál se trochu usmál. "Víte, slečno Cottonová..." "Nevykejte mi, prosím." přerušila jsem ho. "Dobře, Marcelle. Víš, jaká jsou jádra hůlek?" zeptal se. "Jasně- blána z dračího srdce, žíně z jednorožce a brk..." Vyvalila jsem oči. Michelle to po chvilce taky došlo.

"Přesně tak, Michelle a Marcelle- Harry Potter, Chlapec, který přežil, má hůlku s brkem Fawkese. I když to on sám netuší." usmál se profesor. "Ale to není důležité." Pak se zeptala Michelle "Jak je možné, že nám Fawkes naslouchal?" "Protože Fawkes naslouchá všem čestným lidem." Páni, takže podle fénixe jsem čestný člověk!

Pak zase zavládlo ticho. Pak najednou profesor vyskočil a řekl "Fawkes se vrací!"

________________________________________________________

Takže, ukončím to tady, abyste byli naštvaní :D

Myslíte, že má cenu pokračovat i do Vězně z Azkabanu? Poku ano, ráda bych, aby na téhle i na další části byly minimálně dva hlasy :) Tak se předveďte :D

Zelcko