Marcelle Hannah Cottonová - Harry Potter FF - ročník 1.

Vlak a Zařazování

"Marcelle!" slyším volání a nadšeně vstávám z postele. Dnešní plán? BRADAVICE!!! Rychle se oblékám a letím dolů. Slaninové sendviče hltám rychlostí hráčů famfrpálu. "Plán znáš. Přemístíme se k Janet, která bydlí hned naproti." "Jo, mami. Už jsme na cestě?" ptám se netrpělivě. "Uklidni se!" okřikl mě otec, jenže mamka okřikla jeho "Ty ses netěšil?"

Té nudy a těch keců, než jsme se dostali na nádraží vás ušetřím.

Stojím přímo naproti přepážce mezi nástupišti 9 a 10. "Běž!" povzbuzuje mě mamka a pomáhá mi roztlačit vozík s kufrem a Luciášem přímo proti přepážce. Je to jako projít studeným mlžným oparem, když se ocitáme na nástupišti 9 a 3/4. Objevuje se za námi táta. Najednou si všímám.

"Ahoj, Lenko!" volám, protože Lenčiny světlé vlasy a ehm, výstřední styl oblékání nelze přehlédnout. Zrovna má na sobě jedovatě modrou košili a oranžovou sukni.

Chci se za ní rozběhnout, ale otáčím se na rodiče. Je mi jasné, že se chtějí rozloučit. "Běž. Často piš a dobře se uč." loučí se statečně otec. Máma jen zadržuje slzy a pak mě na rozloučenou objímá. "Běž." říká a já jim oběma dávám ještě pusu na tvář a odbíhám.

"Zabrala jsi už uvnitř místo?" ptám se Lenky. "Jasně, vezmu tě tam." odpovídá Lenka a vede mě do kupé, které nám zabrala. Rychle tam házím svoje věci. "Nevíš, kde je Ginny?" ptám se a Lenka vrtí. hlavou. "Nevadilo by ti zůstat tady?" dodávám "Víš, mamka by se asi rozsypala." Lence se zamlžily oči, a já trubka si dala v duchu dvě pořádné facky. "Promiň, Lenko..." Ona se překvapeně otočí a usměje se "Ale ne, to ne kvůli mamce. Mám dojem, že mi hlavou prolétl strachopud. "Hmm, jasně." Achjo, nevím jestli je Lenka blázen, nebo tyhle zvířata opravdu existují. "Jasně, budeme uvnitř." potvrzuje Lenka. Naštěstí nečekáme dlouho, na poslední chvíli se k nám řítí úplně rudá Ginny. "Fuj, u trollích soplů, měli jsme zatracené zpoždění!" nadává. Výpravčí zapískal a vlak se rozjíždí. Mávám do davu, protože tam někde jsou, dokud se vlak nepřemístí za zatáčku.

"Neměl s tebou být Harry Potter?" zeptám se najednou. Lenka je zase trochu duchem mimo. "Jo, ale neviděla jsem ho. Bude někde ve vlaku." Zrovna v tu chvíli se k nám přidává jakási dívka s rezavo-hnědými napůl zacuchanými, napůl kudrnatými vlasy. "Ginny, kde jsou Harry s Ronem?" ptá se vyděšeně. "Nemám páru. Uklidni se Hermiono, i když to nestihli, mamka s taťkou je nějak do školy dopraví." Přerušuju je "Ty jsi jejich kamarádka?" Hermiona se trochu začervenala a přikývla. "Pojď se posadit k nám." navrhuje jí Ginny a ona si knám skutečně přisedá. Je z Nebelvíru a je celkem v pohodě.

Než se nadějeme, válíme se smíchy- já a Ginny jsme celkem komická dvojka. Právě předvádíme naši oblíbenou scénku- jak na nás mudlovský prodavač ječí, že mu odrazujeme zákazníky a že on není povinný obsloužit děcka (To se opravdu stalo!)

Cesta nám příjemně ubíhala a než jsem se nadála, přišourala se k nám starší paní s vozíkem plným sladkostí. "Dáte si něco, milánkové?"

Jako první se vymrští Ginny a přepočítává těch svých pár scvrčků. "Klid, Ginny, já to koupím." Dostávám totiž tučné kapesné.

"Prosím dvě čokoládové žabky a jedno tohle velké lízátko." říká Ginny. Přidávám se "Já prosím dvoje karamelové čokobomby, a tenhle pytlík želé červů." Ta paní chvíli počítala. "Šest srpců." Rychle jsem zaplatila, než stihla Ginny cokoli říct. Pak vstala Lenka.

"Prosím, jednu duhovou čokoládu." "Jeden srpec." oznámila paní a převzala od Lenky peníze. Pak vstala Hermiona. "Troje zubočistící vláknopastilky, lékořicovou hůlku a taky duhovou čokoládu." "Dobře, milánku, to dělá deset srpců." Hermiona jí dala peníze a začala vláknopastilky zuřivě cpát do svého už tak plného kufru. "Proč sis jich kupovala tolik?" zeptala se Lenka. "Moji rodiče jsou zubaři." vysvětlila Hermiona. Vypadá to, že jsem jediná, kdo ví, kdo je to zubař. "Zubaři jsou lidé, kteří spravují lidem zuby." vysvětlila Hermiona.