Velká kniha oneshots

TNT DUO

Iba před začátkem..... This aged pretty well

Miluju tě

Quackity si zrovna streamoval na hypixelu. Byl to obyčejný stream, po tom, co Dream SMP skončilo, tak streamoval o hodně méně, ale za to mnohem déle.

,,Tak chat, co vy na to? Je jasné, že to bude potřebovat ještě hodně úprav a dodělat detaily, ale není to nejhorší, že?" Zeptal se, když ve svém novém světě stavěl svůj dům. Chat mu chválil jeho mistrovské dílo.

,,Quackity?" Ozval se velmi smutný a vytížený hlas.

,,Wilbure!!!" Rozzářil se mladý streamer, jakmile uslyšel hlas svého kamaráda. Nevšiml si ovšem, že místo toho, aby byl plný radosti a veselý, byl skleslý, vytížený, smutný a zlomený.

,,Quackity, musíme si promluvit." Řekl hlas skoro neslyšně. Jako kdyby se měl každou chvíli rozbrečet a upadnout do kóma.

,,Dobře, ale stream tě slyší." Upozornil ho Quackity. To podle Wilburova povzdechu bylo špatně nebo mu to vadilo.

,,Ty streamuješ? Ou, tak to se omlouvám. No, tak ahoj. Zavolám ti jindy." Zněl ještě více zklamaně, než byl doteď, což Quackitymu zasáhlo srdce. Měl k němu city, které mu nedovolovaly, aby ho nechal odejít z discordu.

,,Ne, to nebude nutné. Klidně stream ukončím, jestli je to tak extra potřebný." Quackity ho nechtěl nechat odejít. Už jenom z toho důvodu, že za poslední dobu moc s přáteli nemluvil.

,,Ale já tě nechci zdržovat od streamu. Potřebuješ peníšky na rohlíšky." Po téhle větě byl slyšet v jeho hlase malinké uchechtnutí.

,,To mě nezajímá. Chate, není mi líto, ale uvidíme se později. Čus." S tímhle ukončil stream. Něco poklikal na svém počítači něco, ale pak se podíval na hovor. ,,Copak je, Wilby?" Zeptal se smutně. Věděl, že je Wilbur smutný a nemá svůj den.

,,Prosím... Já už to nevydržím." Po tomhle se rozbrečel. Fakt hodně. Tak, že málem se Quackitymu skutálela slzy po líčku.

,,Hej hej hej! V klidu Wilby. Copak nevydržíš? Děje se něco?" Zeptal se Quackity a celý se napnul. Bál se o něj.

,,Já... prosím po-poslouchej mě. Miluju tě. Jsi všechno, co jsem v životě chtěl. A už to nezvládnu tajit. Miluju tě, hodně." Řekl a začal brečet úplně naplno. Quakitymu se úplně sevřel žaludek. Cítil se špatně. Všechny krásné chvíle s Wilburem se mu odehrávali před očima.

,,Wilbure? T-To vážně?" Na více se nezmohl. Tohle ho zaskočilo. Nevěděl, co udělat, co říct.

O všem si začali povídat. Všechno si vysvětlili. Wilbur se mu svěřil, že ho miluje a jak se to stalo, že ho miluje.

,,Quackity už musím skončit. Něco se děje. Nemůžu mluvi-" Nedořekl to a odpojil se. Tohle se mu zdálo podezřelé. Ale i tak se bál, že se mu něco stalo. Rozhodl se proto zavolat Tommymu.

,,Big Q? Co je? Je skoro půlnoc. Chci spát." Řekl ospale Tommy. Až teď mu došlo, že vlastně v Británii je o šest hodin více, než u něj. Tohle vždycky nějak zazdil.

,,Oh, promiň, ale potřebuju nutně pomoct. Wilbur mi před chvíli volal a potřebuju jeho adresu, dáš mi jí prosím?" Po téhle větě uslyšel z Tommyho strany pád a následné radostné zvuky. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě.

,,Ano, jenom jsem spadl z postele. Proč to chceš vědět? Nedávám jeho adresu na rozdávání." Ozvalo se z Tommyho strany.

,,Řekl mi to. Ty moc dobře víš co a nehraj, že nevíš. Chci za ním přiletět a aspoň mu k tomu něco říct." Doufal, že Tommy o tom věděl. Musel. Wilbur mu říkal všechno, co se děje v jeho životě.