Caesar, I'm In Love With You

-4-

,,Konečně děláš co máš." Řekl stínem zabalený mladý muž opírající se o stěnu té kopky, kde Harry přebíval.

,,Hmm" Vyjelo z Harryho. Neměl na nic sílu.

Sice mu svědomí nic nežralo, ale něco se sním dělo. Něco co mu bránilo se radovat či snad lépe reagovat na příchod Prince.

,,Za tohle bych ti mohl sednout hlavu a nebo tě snad hodit do kolosea se lvy."
Řekl Louis.

,,Prosím, poslušte si vísosti." Odvětil Harry.

,,Dělal jsem si legraci. Kdybych chtěl tak už jsi mrtev." Řekl a vyšel z poza stínu.

,,Hmm." Zabručel zase Harry.

,,Hele chápu, že se ti zabíjení asi dvakrát moc nezamlouvá, ale asi nevíš co ti tahle práce může přinést." Řekl Louis s klíčem v ruce.

Harry konečně zvedl hlavu ze svého klína, když uslyšel pohybující se mříže.

Dovnitř té kopky kde Harry přebíval vstoupil samotný princ.

,,Jedna z věcí co po tobě budou ženy chtít je. Abys je potěšil. Snad víš jak to myslím."

,,A proč mi to říkáte?" Řekl Harry zase s hlavou v klíně.

,,Protože." Klekl si Louis před Harryho.

,,Protože jim to nesmíš dovolit." Šeptal zvedajíc lehce prsty Harryho bradu.

Harryho oči byli zmatené.

V těch modro-zelených očích něco viděl.
Něco co mu připomínalo domov.

,,Rozumíš?" Zeptal se pro jistotu Lu.

Harry jen zmateně přikýval.

Poté Louis odešel.

--another days--

Harry vyhrával zápas po zápase. Sice s žádnými experty, ale díky tomu se aspoň trénoval.

Chvíli je nechal útočit a pak je překvapil svým chmatem a bylo po nich.

Tímto zaručoval publiku trochu napětí a to si ho díky tomu i oblíbilo.

,,Zabiják nováčků." Tak se mu teď přezdívalo.

,, Se dnes utká s..." Jako vždy si musel hlasač počkat na chvíli napětí.

,,S Geraldem." Toto jméno, ale Harry znal. Nebyl to žádný nováček. Spíše naopak.

Byl v koloseu asi už 50x a vždy vyhrál. Jinak by tu logicky ani nebyl.

Harry měl však dost sebevědomí. Díky 20 zápasům, v kterých se utkal s nováčky se mu zvedlo ego.

Choval se jako neporazitelný i se soupeřem jako je Gerald.

,,Dneska už tě nikdo nezachrání." Řekl Gerald.

,,Já se utkla s mnohem většími a silnějšími můži než jsi ty." Začínal Gerald z povolna.

Harry měl, ale přes to všechno ve své hlavě už vyhráno.

,,Tak se předveď." Zařval na celé koloseum Harry.

Jak se z chlapce, který se chtěl ještě před pár dny nechat zabít, stát takový povýšený a nepokorný jinoch?

Ovšem pro Harryho štěstí měl Gerald zřetelně viditelnou achillovu patu.

Byla to jeho břiše. Měl na ni obrovskou a ještě zcela nezahojenou ránu.

Za těch pár zabitých nováčků se Harry naučil i to jak takovou slabinu rozpoznat a co sní udělat.

,,Stačí se přiblížit dostatečně blízko a něco do té rány strčit. Jelikož je na břiše tak to asi nepřežije."
Jak si Harry pomyslel, tak taky tak udělal.

Nechal se tím hromotlukem zmáčknout přímo na jeho hruď.

Gerald ho svými rukami, chtěl rozmáčknout a tak byl Harry pod obrovským tlakem a to né jen obrazně.

Meč mu vypadl z ruky a pro ten druhý se nemohl dostatečně natáhnout.

Svou spocenou ruku se tedy snažil proplést mezi jeho hruď a hruď Geraldovu.

Jelikož pot tuto cestu zlehčoval, povedlo se to.

Harry zaryl svou ruku do Geraldova břicha.

Gerald ho okamžitě pustil a snažil se ho od sebe odžduchnout, ale právě tímto gestem si podepsal svou smrt.

Harry se totiž dostal k jedné z jeho vnitřností a tím odžduchnutím mu Gerald pomohl vytrhnout jeho žaludek.

Poté se Gerald svalil na zem a po pár minutách zemřel na vykrvácení.

Harry na důkaz svého neomilného vítězství, pozvedl Geraldův žaludek.

Publikum bylo nadšené.
A jako důkaz jejich podpory. Házeli do bojiště růže.