ohniway

(30) 2 roky

Pohled Dominika

Dnešek nezačal moc dobře , Claudie už od rána brečí . Začaly jí růst zuby . Zkouším vše abych jí uklidnil , ale nic nepomáhá .

Absolutně nic nestíhám . Musím jet za Andreasem do Prahy , měl jsem tam už před 12 minutami být , ale já jsem pořád v Pardubicích a peru se s Claudii , potřebuji jí obléct , ale ona s tím nesouhlasí . Elisabeth řve na celý byt„mamiii" .

Moc dobře vím , že jim chybí . Bohužel s tím nemůžu nic dělat . Sice už je doma , chodí na různý terapie , ale jde to strašně pomalu . Teprve si vzpomněla na spolupráci s Viktorem , což je pět let na zpět .

Nikdy jsem si nemyslel , že být sám na dvě stejně starý děti , je tak těžký . Tenhle týden jsem dohromady spal 12 hodin . Všichni se mi snaží pomáhat , ale furt to nestačí . Několikrát jsem uvažoval , že zavolám Lindě , ale nechci se ponížit . Nechci aby si myslela ,že se nedokážu postarat o své děti. Radši budu celý dny a noci vzhůru .

Konečně připoutávám holky do autosedačky . Zabouchávám dveře , v ten okamžik se za mnou zjevila osoba , kterou jsem moc dobře znal. Znal jsem každý její záhyb , vlas i vůni .
Nevěřil jsem vlastním očím . Koukali jsme na sebe , jak blázni .

„ahoj" probudila mě z transu .

„co tu děláš?"

„přišla jsem si pro holky ..." nic jsem nechápal . Koukal jsem na ní , jak na anděla .

„už tě nic nebolí?"

„už jenom noha , ale je to o dost lepší"
Usmála se na mě .

Nevydržel jsem to . Přitáhl jsem si jí za bok k sobě a stáhl jí do obětí . Tolik obav ze mě spadlo . Najednou jsem se cítil strašně lehký . Koutky mi cukaly do úsměvu . Konečně jsem jí zase viděl , nasával jsem její vůni .

„můžu si je prosím vzít ?" Odtáhla se , když jsem jí chtěl dát pusu .

„jo , jenom si pojď vzít věci ke mně " po cestě do bytu jsem zavolal Andreasovi , že už nepřijedu .

„ona už stojí? " vykřikla na mě Nikča , když jsem nám dělal kafe .

„to je poprvé" opřela se o gauč a koukala na Niky . Po tváři jí svítil úsměv . Chyběla jim .

„tak strašně to utíká " zasmutněla Niky , když si sedala na gauč .

„štve mě to.. rostou mi před očima ... já zatim řeším píčoviny a vnucuji si , že jsem nešťastná , hledám nějaké výmluvy ... není to tak ... mám všechno , co jsem chtěla .. dvě zdravý děti .... Jestli budu mít ještě nějaký děti , tak se jim budu věnovat na 100% . Nebudu se zabývat okolím a všema sračkama , ale budu tu pro ně . Ode dneška to všechno změnim . Budu se jim věnovat a nebudu řešit hovna .... "

„můžeme za to oba , kdyby jsme se oba chovali , jak dospělí , tak by se nic z tohohle nemuselo stát ... alespoň nás to posunulo sem a uvědomili si spoustu věcí . Konečně se nám rozsvítili oči a došlo nám , jaké máme priority "

„budu už muset jít ..." podívala se na mě .

„nechceš tu spát ? Neboj nebudu na tebe nic zkoušet ... jenom chci ještě vidět holky a pořádně si je užít ."

„dobře , ale budu spát na gauči"

„budeš spát u mě v posteli , já budu spát tady "

Venku se začínají rozsvěcet lampy . Blíží se Vánoce a s nimi přichází zima a sníh .

„udělám si čaj "

„chceš něco k jídlu ?"

„ne děkuju , ještě nemůžu jíst normálně "

Celý den jsme prokecali . Povídali jsme si o všech blbostech , které nás napadly . Momentálně ležíme na gauči a pozorujeme televizi .

Ležel jsem na boku vedle Nikči přikrytý dekou a bedlivě jsem pozoroval televizi . Jakmile jsem ucítil zimu , která mi projela po celých nohách , svojí pozornost jsem přemístil na Nikču . Zachumlala se do mé deky . Zadkem se přitiskla k mému podbřišku . Přehodil jsem si přes ní ruku a dál jsem pozoroval televizi .

„Dominiku!!" Celým bytem se rozezněl Jakubův hlas .

„aaa ... tady se něco změnilo" rýpl si Jakub .

„nic se nezměnilo ... už jdu spát " urazila se Niky a odešla do ložnice .

„demente "

„tak co si mám myslet , když tady spolu ležíte ? Už je v pohodě ?"

„jo , jinak by tu nebyla ... "

„přišel jsem si jenom pro ty věci , hned půjdu ... nebudu rušit " zašklebil se ve dveřích a zmizel .

Šel jsem do ložnice . Niky ležela na posteli , vedle sebe měla Claudii , hladila jí po bříšku . Sedl jsem si na kraj postele. Malou jsem chytl za ruku a zamyslel jsem se .

„budeš mi chybět .." vyklouzlo ze mě . Ihned , co jsem si uvědomil , co jsem řekl , proklínal jsem se . Myslel jsem to vážně , ale nechtěl jsem nic takového říct . Miluju jí , ale bojím se vrácení k sobě . Nechci , aby jsme se už trápili .

„ ty mně taky" podíval jsem se jí do očí a pousmál jsem se . Zahřálo mi to u srdíčka .

Pohled Niky

I když jsme si ublížili , tak mi na něm opravdu záleží . Furt k němu chovám stejné city jako na začátku .

Když mi to oznámil , srdce se mi rozbušilo . Vím , že mě taky furt miluje , ale nevyznám se v něm . Nevím , jestli se chce ke mně vrátit . Neudělá první krok . Je mi jasné , že tenhle úkol je na mně .

Malou jsem vložila do postýlky ,stála vedle postele , sedla jsem si vedle Dominika a pozorovala každý jeho záhyb . Nemohla jsem z něj spustit oči . Je hezký. Není to jenom o jeho vzhledu , ale o tom jak se chová . Uvědomila jsem si , že to je přesně můj typ . Hajzl , zároveň citlivý ..

„jsem rád , že už jsi v pohodě " konečně prolomil to trapné ticho .

Chytil mě za tvář . Palcem jezdil po mé kůži. Neodtrhl náš oční kontakt . Sedla jsem si na ně obkročmo . Hluboce jsem se mu koukala do očí . Topila jsem se v nich , nevydržela jsem to . Začala jsem ho dravě líbat .

Hodil semnou na postel . Ani jsem se nestihla nadechnout a už jsem byla nahá . Mokré stopy mi dělal od krku až dolů k tříslům ...

Ležela jsem nahá na boku čelem k němu . Mezi nohami jsem měla peřinu . Usmívala jsem se na něj , jak sluníčko . Hladil mě po zadku , poznala jsem , že už je unavený . Natáhla jsem se k němu a věnovala mu pusu .

„dneska to jsou dva roky, co jsme spolu" zašeptal , když usínal .

Měl pravdu , ihned jsem si vzpomněla na naší osudovou noc na horách přesně před rokem .

Není možný , jak to všechno utíká , proto bysme  si měli vážit každé minuty a stresovat se pouze vážně vážnými věcmi .