ohniway

🔥Twenty four 🔥

❗Tento příběh je spojený s mým dalším (život plný očekávání )... Takže věci, které se tu objeví jsou smyšlené... A navazují na můj druhý příběh.. Díky za pozornost a pochopení. ❗

„Ahooj" rozrazila jsem dveře do bytu . Kufru jsem hodila za dveře . Rychle jsem sundala boty a vběhla jsem do obýváku .

Seděla tu mamka se ségrou na zemi a hrály si s holkami na zemi .

„ahoj " pozdravily mě najednou .

„jak pak ste se měli ?" Sedla jsem si k nim na zem a začala jsem se mazlit s Eli .

„my dobře ... spíš nám řekni kde máš Klárku "

„vysvětlím vám to později . Stalo se toho víc než dost . Jenom se dojdu převléct"

Musela jsem si pořádně promyslet , jak jim to řeknu , protože to mamka asi neudýchá . Je na tohle strašně citlivá . Vždy pro ní rodina byla na prvním místě . Bude mi to nejspíše všechno vyčítat , ale nedivím se jí . Kvůli mně se rozpadl můj vztah s Dominikem.

„ tak už povídej " přišla za mnou mamka do ložnice . Zrovna jsem vytahovala věci z kufru a roztřiďovala jsem čistý a špinavý prádlo .

„začnu od začátku ... nejdřív mi Tom vysvětlil všechno ... mami ... on mě nepodvedl ... " začala jsem hystericky brečet . Nebyla jsem schopná říct vše , co jsem chtěla.

„všechno se spraví " snažila se mě utěšit , ale moc jí to nešlo . Bylo to tím , že nevěděla všechno .

„ můžete jít prosím už pryč ... nechci vás vyhazovat . Moc si vážím všeho , ale chtěla už bych být sama . "

„ chápu to ... vezmu Lindu a jdeme .. měj se hezky , kdybys potřebovala , zavolej mi " dala mi pusu do vlasů a odešla .

Já jsem se přemístila k holkám . Celá uslzená jsem si lehla vedle nich na zem a obejmula jsem je .

Ten pocit štěstí , lásky a radosti si nikdo nedokáže představit . Pouze člověk , který se stal rodičem . Je to ten největší poklad ve vašem životě . Každý den stáváte pro to , aby vaše krev , duše a srdíčko mohlo dále žít , vyvíjet se , učit se nové věci , mít radost , aby byli šťastní a spousta dalších věcí ... oni jsou to vaše štěstí. S nimi zažijete tu pravou lásku . Nikdo vám nedá to , co vám dají děti .

Od teď se budu soustředit pouze na sebe , abych jim mohla dát úplně všechnu lásku a energii . Nikoho nemiluji víc než ty dvě malé princezny .

Byla jsem z celého dne unavená . Šla jsem spát strašně brzo . I holky dnes byly hodné a usnuly brzo . Spaly jsme až do rána . Vzbudily se pouze jednou na mléko .

Ráno mě vzbudil telefon , který zvonil přes celý byt .

„prosím " rychle jsem zvedla telefon a přiložila ho k uchu .

„čau , můžu teda přijít ?" Sotva jsem rozlepila oči , nevěděla jsem kdo volá ... ale později podle hlasu jsem poznala , že to je Dominik . Podívala jsem se na hodiny . Bylo sedm .

„tak brzo? Ještě jsem ani nevstala "

„já pak jedu pryč a nebudu tu skoro měsíc "

„tak přijď "

Zavěsila jsem telefon a běžela jsem se rychle obléct , umýt si obličej a vyčistit si zuby .

Oblékla jsem se do velké zelené mikiny a do modrých kalhot , věděla jsem , že hned půjdu nakoupit , takže jsem se nechtěla furt převlékat . Vlasy jsem si svázala do culíku .

Nestačila jsem si ani umýt obličej . Rozezněl se zvonek po celým bytě . Následně šla slyšet i Claudie , jak se ozývá . Divila jsem se , že sousedi si ještě nestěžovali .

„ahoj" pozdravil mě a vstoupil do bytu .

Rovnou šel do ložnice . Nebylo těžké poznat , kde se nachází...

„příště si sundej boty " venku celý den , noc a ráno pršelo . Všude bylo mokro , bláto a špína . Nepotřebovala jsem to mít i doma.

„ nechceš si jít něco vyřídit nebo koupit ? Počkám tu s nimi " přišlo mi to , jak kdyby mě vyhazoval . Nebyla mu moje společnost příjemná .

„jo ,rychle skočím nakoupit . Díky " ze skříně jsem si vytáhla deštník a kabelku . Obula jsem si boty a vyběhla jsem z baráku . Nechtěla jsem je tam nechat samotné dlouho .

Vzala jsem pár věcí a hned jsem šla domů , kdyby mi něco chybělo , tak sem skočím s holkami .

Přišla jsem před barák . Trochu mě to zarazilo , protože Dominik tu neměl auta . Hrklo to ve mně , myslela jsem si , že je tam nechal samotné .

„Dominiku? " rozrazila jsem dveře od ložnice .

Nebyl tam . Ani holky tu nebyly . Prošla jsem celý byt . Nikdo tu nebyl . Ihned jsem vzala telefon a vytáčela jeho číslo . Nebral to . Měl ode mě zmeškaných přes 20 hovorů . Rychle jsem šla do skříně , abych si vzala klíče od auta a jela se porozhlédnout blízko domu , popřípadě bych zajela k němu . 

Nebyly tu věci . Věci holek . Chybělo tu spoustu  bodýček a různých věcí , který miminka potřebují . Plínky tu nezbyly žádné. Bylo mi jasné , že si je nevzal na procházku ani na den . Chybělo tu spoustu věcí , vystačil by si s němi rok , kdyby holky nerostly .

Rychle jsem běžela k autu . Cestou jsem volala Tomášovi . Nebral mi to . Stihla jsem vytočit i Vlčka , Slánského ,  Viktora i Jirku . Vzal mi to pouze Viktor , který řekl , že o ničem neví a že mu za chvíli zavolá , aby mu to nepřišlo nápadné a bude se snažit zjistit kde je .

Přijela jsem před jeho byt . Auto tam neměl , ale i tak jsem vyběhla schody a zastavila jsem před bytem, který vlastnil společně s Tomášem . Karlo se už odstěhoval ke své přítelkyni . 

Bouchala jsem na dveře dost dlouho . Nikdo mi neotvíral . Rychle jsem běžela do studia , které odsud bylo kousek . Nebyli tam žádné auta , což bylo divné . Zvonila jsem tam asi pět minut . Nikdo se neozýval . Už jsem byla ztracená . Nevěděla jsem , co mám dělat . Kdybych alespoň věděla kde jsou . Ale já nevěděla vůbec nic .

Byl to strašný pocit . Nevědět nic o svých dětech . Byla jsem tak bezmocná . Propadla jsem panice . Sedla jsem si tam na zem a začala jsem strašně brečet . Lidi kolem mne chodili , pozorovali mě , ale nikdo mi nijak nepomohl .
Až na jednu malou holčičku . Přišla ke mně a zeptala se mě , jestli jsem v pohodě . Neviděla jsem jí do tváře . Absolutně jsem nevěděla kdo to je . Nedokázala jsem jí odpovědět . Klekla si ke mně a podívala se mi do tváře .

Konečně jsem věděla , kdo se mi snaží pomoc . Byla to Aimy . Dcera mojí kamarádky . Dcera ex přítelkyně Jakuba ...

„teto ..." obejmula a mě a hned nikam odběhla .

Po chvilce přiběhla Aimy zpátky , tentokrát sebou přivedla i Valérii .

„ Nikyyyy " sehla se ke mně a odstranila mi vlasy z tváře .

„Dominik mi ukradl děti " dokázala jsem pouze vyslovit tihle pár slov . Bylo mi tak strašně špatně . V životě mě nic tak nebolelo , jako toto.

„cože ? Jak ti mohl ukradnout holky ?" Nechápala to . Stejně jako já .

Ihned do ruky zvala telefon a nikomu volala . Podle toho , jak mluvila , jsem poznala , že volá policii. Nevěděla jsem , jestli to je dobrý nápad , ale nejspíš jo. Potřebovala jsem naději , že mi někdo pomáhá . Ikdyž si nejsem jistá jestli zrovna oni mi nějak pomůžou .