ohniway

🔥 Five🔥Výlet

Jedeme neznámo kam. Míjíme strom za stromem. Už jedeme hodinu a furt se neblížíme k cíli.

Podle slov Dominika.

Absolutně jsem netušila, kam jedem. Neznala jsem to tu. V životě jsem tu nebyla.

Kdyby mě tu nechal, tak jsem v prdeli.
Mám vybitej mobil a moje orientace v přírodě je na bodě mrazu. A moje paměť začíná být na tom stejně. Absolutně netuším, kterou cestou sme se sem dostali.

„sme tu " zatáhne za páku a otevírá dveře. Jenom si projmu oči, protože po cestě jsem usínala. „už mi řekneš kde sme?" „brzy se to dozvíš, nezdržuj a pojď " se vstyčeným prostředníčkem odcházím z auta. Zavírám za sebou dveře a následuji Dominika, který předemnou má celkem velký náskok.

Dohnala jsem ho celkem rychle, protože umím chodit fakt rychle. Od malička jsem zvyklá chodit rychle, jelikož jsem furt nestíhala. Stejně jako teď.

Jdeme do strašně velkého kopce. Cejtím, jak moje nohy vypovídají službu. Musela jsem si sednout na lavičku.

„stávej za chvíli jsme tam "„podívej se na moje a tvoje nohy. Ty takovej obr a já" „ty takovej skřet"doplnil mě. Oba sme se zasmáli a dál pokračovali v cestě.

„já už fakt nemůžu. Říkal si, že tam zachvíli jsme. " už jsem byla fakt vyčerpaná. Sedla jsem si na písčitou cestu a svůj pohled jsem přemístila na Dominika. Šlo vidět, že už taky nemohl. Sedl si vedle mě a zapálil si cigaretu.

„teď už přísahám, že tam zachvíli sme, ale musíme si trochu pospíšit než se začne stmívat. "„už fakt nemůžu" cigaretu típl a naklonil se ke mně, jelikož teďkom stál. Natáhl ke mně ruce a chytl mě za pas. Zvednul mě. Já svoje ruce obmotala kolem jeho krku a nohy kolem jeho pasu. „děkuju " pošeptala jsem mu vyčerpaně do ucha.

Pouze kývl a dál se věnoval cesty.

Tentokrát mluvil pravdu po chvilce jsem zahlédla hotel. Skoro všude se svítilo. „už mě pusť. To dojdu" jenom mi věnoval jeden ze svých úsměvů a pomalu mě položil na zem.

Chytl mě kolem ramen a společně sme se vydali do budovy.

Sedli jsme si úplně do zadní části restaurace, hned vedle okna.

Hned co jsme usedli se k nám doplazil číšník. Šlo na něm vidět, že je unavenej. Za dnešek toho měl asi dost.

„dobrý podvečer, víte, co si dáte k pití? "

„ dvě skleničky bílého vína" odpověděla jsem a do ruky jsem si vzala desky ve kterých byl papír, na kterém byla nabídka s jídlem.

Ani jsem nepostřehla, že odešel a znova přišel. Skoro jsem si nestačila vybrat.

„tady máte to víno. Už víte, co si dáte nebo mám přijít za chvíli "

„máš vybráno?" zeptal se mě Dominik. Pouze jsem přikývla a čísnikovi podala desky, že je může odnést.

„já bych si dala tu tortilu s kuřecím masem a salátem "začla jsem diktovat první, protože jsem viděla, že Dominik se teprve rozhoduje.

„já bych si dal linguine s mořskými plody."

„zachvíli jsem tady " pouze jsem mu věnovala jeden lehký úsměv.

„pospícháš domu?" položil mi otázku Dominik.

„nepospíchám a jsem si jistá, že dojedeme pozdě, než dojdeme k autu"
Tomu se zasmál.

Dál jsme si povídali, občas jsme prohodili pár slov o práci, jinak jsme se bavili o životě, soukromí a tak dále.

Už jsme dojedli , teď Dominik zaplatil a chystáme se na odchod.

„příště zvu já tebe, jasný? "

„dneska jsem tě pozval, věděla si to, tak nebuď naštvaná a příště to bude stejně, jako dneska,a moc si nevyskakuj, jsem o dost větší než ty. Přepral bych tě."

„to si jenom myslíš " sebevědomě jsem hodila vlasama a zatvářila se, jak kdybych mluvila pravdu. Nepřeprala bych ho. Jsem přeci jenom holka..

„kam jdeš? Tady je východ "upozornila jsem ho, když mířil k velkým proskleným dveřím zanimiž byli pokoje, a výtah do druhého patra.

„snad si nemyslíš, že půjdu teď takovou dálku. A ty taky ne." zavelel, chytil mě za ruku a táhl mě na pokoj.

Nebudu lhát, v lepším hotelu jsem snad nikdy nebyla.

Došli jsme na pokoj, kde byla jedna velká manželská postel. Což jsem čekala, jelikož skoro s každým jsem spala v posteli. Samozřejmě jsme byli slušní jenom jsme vedle sebe spali. Většinou s interpretama, kterým zařizuji různé věci.

„Ale zaplatíme to na půl. Nechci, aby si všechno platil ty. " prolomila jsem to nepříjemné ticho, které tu do teď vládlo.

„domluvíme se ráno. Teď pojď koukat"
Pouze jsem přikývla a sedla jsem sj velde něj do postele a začla jsem pozorovat obrazovku na které se hýbaly postavy.

Dokoukali jsme film.

Už jsem byla strašně unavená, protože bylo pozdě a vůbec tomu nepomohl dnešní výlet.

Rozhodla jsem se, že se dojdu umýt. Jenomže jsem tady nic neměla.

Nemám tu nic. Nemám tu oblečení, nabíječku na mobil, kosmetiku, hygienické potřeby a všechno potřebné, co potřebuji.

„Domčo podáš mi prosím ten župan " župan byl to jediný co tu bylo. Společně s ručníkem a pantoflema.

„počkej" zvedl se a začal něco lovit ve svým batohu. Pak jsem si všimla, že vytáhl mojí košilku na spaní, spodní prádlo a tepláky na zítra.

„kdes to vzal? " zaraženě jsem se optala.

„tvoje ségra" furt jsem nechápala, jak se mohli domluvit a ona mi to sebrat z pokoje, když jsem tam byla celý den.

Oblečení jsem si vzala do koupelny, kde jsem se následně zamkla. Svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Byla tu i vana, ale já už jsem chtěla jít spát. Ne se tady vyvalovat.

Celá vyhřátá jsem vylezla ze sprchy. Ihned jsem se zabalila do ručníku a oblékla se do županu. Dostala se do mne strašná zima. Chvíli jsem tam stála a koukala na sebe do zrcadla.

Po chvilce jsem se převlékla do košilky a následně na sebe navlékla župan.

Lehla jsem si do postele a pořádně se zabalila do peřiny.

„neteče teplá voda nebo co? " pobaveně se na mě podíval a pak promluvil.

„teče,ale občas chytnu zimnici" jenom přikývl a lehl si vedle mě.

Ruku přehodil přes můj bok a přehodil přese mě jeho peřinu.

„tak já tě zahřeju " s úsměvem na tváři mi oznámil jeho rozhodnutí.

Svojí hlavu jsem zabořila do jeho hrudi a pomalu upadla do říše snů.

Ahojky, hlásím se Vám s další kapitolou ✨. Kdyby ste měli něco na srdíčku, tak mi to rozhodně napište do komentářů nebo na ig : fanfikce_nicol ✨. Krásnou noc 🤍