ohniway

(28) tak rychle mě vyměnila

„moc mě to mrzí ... Bohužel vám musím oznámit špatnou zprávu "

Projela ve mně zima . Do očích se mi nahrnuly slzy , skoro jsem přes ně neviděl .

„Slečna Volná přežije , ale bude dlouho trvat než se postaví na nohy a bude muset držet striktní dietu , pečlivě cvičit a chodit na rehabilitace "

Strach ze mě opadl , ale furt jsem se bál , že už se nepostaví , i když se mi ulevilo , že přežije . Měl jsem strašně smíšené pocity . Nevěděl jsem co teď . Co bude dál ...

S její mamkou sedím u postele ve které leží Niky . Sedíme tu už pár hodin . Občas prohodíme pár slov , ale to není běžné . Cítím , že není nadšená , že je semnou v jedné místnosti . Asi se jí nedivím .

„ nevydržíš ani chvilku bez toho mobilu? Nic ti není přednější jež mobil ..." vystartovala na mě Nikči máma .

„omlouvám se ,odepisoval jsem Lindě "

„proč by Linda psala tobě ... "

„mami" zaslechl jsem hlas . Byl tak zlomený . Sotva ho šlo slyšet .

Přiběhl jsem k Nikče společně s její mámou a sedl jsem si do křesla . Chtěl jsem jí chytit za ruku , ale ucukla .

„ahoj zlatíčko" chytla jí mamka za ruku . Obě se rozbrečely .

„Proč je tu on ?" Zaslechl jsem , jak šeptá své matce .

„ bál se o tebe " byl jsem překvapený , že to řekla.

„to je hezký , ale proč je tu zrovna on a né ..." řekla svého ex .

Zarazil jsem se . Vím , že jsem to posral , ale nevěděl jsem , že už se stihla vrátit k němu .

„co se mi vůbec stalo?"

„nabourala si "

Bavila se pouze se svojí matkou . Chápu , podělal jsem to všechno , ale nemusí dělat , že mě nezná . Cítil jsem se tu mizerně . Nejspíš potřebuje čas , což chápu , proto jsem se rozhodl odejít . Zvedl jsem se z křesla a přemístil jsem se k Nikče . Pohladil jsem jí ve vlasech a odešel jsem .

Pohled Nikči

„co to mělo být ?" Zeptala jsem se matky . Absolutně nechápu , co tu dělal . Vím kdo to je , ale nikdy jsme se nebavili . Párkrát jsme se viděli na nějaké show , ale to bylo vše .

„máte spolu děti ... tak je hezké , že se furt zajímá "

„co? Jaký děti ? Však já ho takhle z blízka viděla poprvé " nechápu to , vzbudím se v nemocnici s bolestmi hlavy , uvidím tu Nik Tenda a máma mi nalhává něco , co není pravda . Co se to děje?

„Niky ! Teď není vhodná doba na vtipkovaní "

„já nevtipkuju, neznáme se ... proč bych s ním měla mít děti "

„Dobrý den " přišel do místnosti doktor .

„vše v pořádku slečno?"

„jen mě bolí hlava a noha "

„nebojte , děláme vše proto , aby vám bylo lépe . Noha vás ještě pár týdnů možná i měsíců bolet bude a na hlavu se podíváme za chvilku . Zavolám doktora , který se specializuje na hlavu." Pousmál se na mě a odcházel .

„za chvilku přijdu ještě s kolegou ."

Pohled matky

„ za chvilku se vrátím princezno . Musím si dojít na záchod " vyběhla jsem z pokoje . Na štěstí pár metrů ode mě stál ošetřující lékař mé dcery .

„pane doktore " přiběhla jsem k němu .

„ano , děje se něco ?"

„ přijde mi , že Nikča s tou hlavou něco má . Když se vzbudila byl u toho její přítel ... nechápala proč tam je , ani si nepamatuje , že má děti . "

„to se může stát . Bohužel s tím nic neudělám . To se buď vrátí časem nebo taky ne . Nebojte zkusím vám navrhnout všechny terapie , aby si opět na všechno vzpomněla .  Omlouvám se , už musím jít . Čeká mě příjem"

Pohled Dominika

Přijel jsem domu . Klíče jsem odhodil na komodu . Bundu s botami na zem a vešel jsem do obýváku . Tomáš s Jakubem tam seděli v tichosti .

Koukali na mě . Nikdo nic neříkal . Bylo tu nepříjemné ticho . Stál jsem a koukal na ně . Byl jsem tak zlomený . Nikdy jsem se tak necítil . Moc jsem se bál . Zároveň mě mrzí , že mě tak lehce vyměnila .

„žije ?" Prolomil to nepříjemné ticho Kuba .

„jo" nahrnuly se mi slzy do očí .

„je to hodně vážný? " zeptal se mě Tom s lítostí v očích .

„bude muset hodně cvičit na nohy a mít dietu "

„neboj Dominiku , bude to dobrý ... spolu to zvládnete a my vám budeme taky pomáhat ."

„já si myslím , že Nikča už na pomáhání má někoho jiného."

„asi jsem dement , ale nechápu to"

„vrátila se ke svému ex "

„to jsi zjistil jak?" Vyhrkl na mě Tomáš .

„ sama to řekla "

Sedl jsem si na gauč . Přitáhl jsem si k sobě kočárek , hlavu jsem položil na okraj a koukal jsem na malou Claudii. Její strašně podobná , i když mě zklamala , tak mi na ní furt záleží .

„neboj , všechno dopadne dobře " sedl si vedle mě Jakub a poplácal mě po zádech .

Po tváři mi sjela neposlušná slza . Ihned jsem jí utřel , nechci aby někdo viděl , že brečím . Chci mít furt nějakou pověst o tom , že mám ledové srdce .

Pohled Nikoly

Celý den , pokud nespím , mi vrtá hlavou Nik Tendo . Furt nechápu , proč tu byl zrovna on ... Nikdy jsme se nijak nebavili . Možná na show jsme se pozdravili , něco si pochválili ,ale to je vše . Ano , je to hezký kluk ,  ale rozhodně to není můj typ . Nechci aby měl můj kluk body count víc než měří , což u něj je tak 3x tolik .

Též nechápu co mamka mluvila o těch dětech .

Možná se mi všechno tohle zdá . Nebo jsem už mrtvá a tohle je nějaký posmrtný sen .