Demon slayer One-shots

Giyusane-Úsměv

Sanemi POV
"Nikdy bych neřekl, že budu takhle závidět.Tomioka se dokonce usmál!Já toho Kamado zabiju!"řekl jsem si pro sebe.Když si se mnou Tomioka povídal,tak se nikdy neusmál.Záviděl jsem Tanjirovi, že může být s Tomiokou."Tanjira jsem nikdy neměl rád.Teď ho přímo nesnáším!Bere mi čas, který můžu strávit s Tomiokou.Někdo jako on si nezaslouží, mít pohled do jeho krásných očí.Nemluvně o úsměvu.Jeho úsměv je i na dálku opravdu krásný."řekl jsem si pro sebe."Hej Shinazugawo."oslovil mě Tomioka.V tu chvíli jsem si ani nevšiml, že je mně přišel."A...ano?"zeptal jsem se.Jemně jsem zrudl."Všiml jsem si, že jsi mě a Tanjira pozoroval.Tak jsem si řekl,jestli něco ode mě nepotřebuješ, jelikož ses díval hlavně na mě."řekl."No... nedíval jsem se na tebe.Vaším směrem byl jen nějaký pták, který mě zaujal."zalhal jsem."Aha.Tak nic.Čekal jsem tedy delší konverzaci.No nevadí."řekl."Počkej."řekl jsem."Huh?Ano?"řekl."No,jen... můžeme tuto konverzaci vést dál,jestli chceš."řekl jsem.Oči Tomioky se rozzářily."Vážně?Tak proč ne?"řekl Tomioka."Bezva!O čem se chceš bavit?"zeptal jsem se."No tak třeba...jak se má Genya?"zeptal se."Po pravdě ani nevím."odpověděl jsem."Aha."řekl."Jak vypadal ten pták?"zeptal se Tomioka."Jaký pták?"zeptal jsem se."Ten který tě zaujal."řekl."Já už ani nevím."odpověděl jsem.Tomioka se zasmál."To je asi dost blbý, když jsi na něho koukal celou dobu a teď ani nevíš,jak vypadal."řekl Tomioka."T...to máš pravdu."řekl jsem."No nevadí.Tak třeba co ti přijde na démonech nejhorší?"zeptal se dále Tomioka."To je snadná otázka.Jsou to bezcitná stvoření.Nejsou k ničemu užiteční.Ale je to něco,co nesnáším ještě více."odpověděl jsem."A to je?"ptal se."Co myslíš?"zeptal jsem se."Co je to,co nenávidíš více než démony?"odpověděl otázkou."No..."začal jsem."Není to nikdo jiný než ten Kamado Tanjiro!"řekl jsem si pro sebe."Čekám."řekl Tomioka."No jsou to lidé,co se stali démony dobrovolně.Jo to ne ono."řekl jsem."To nedává smysl."řekl."Není to v podstatě skoro každý démon.Ber ohled na to slovo SKORO."dodal."A...asi jo."řekl jsem.Začínal jsem být opravdu nervózní."Dobře,nechme to být.Netrap se tím."řekl Tomioka."D... dobře."řekl jsem."Teď vím,co nemáš rád na démonech.A obecně co nemáš rád?Hádám, že to budou ti démoni, že?"řek."Přesně tak.Nesnášim démony z celého srdce."řekl jsem."A co naopak máš rád?Celkem mě to zajímá.Co by mohl mít někdo,jako ty rád? "zeptal se."No...mám rád..."začal jsem."Sakra!Jak mám říct, že mám rád jedině jeho?Musím si rychle něco vymyslet!"řekl jsem si pro sebe."Poslouchám.Nemáš se čeho bát.Tak dělej,říkej."řekl Tomioka."No mám rád...ty pohledy démonů, když jim usekneš hlavu.Ty pohledy stojí za to."řekl jsem."Za co?"zeptal se."Za tu těžkou práci,co jsme museli odpracovat,abychom se dostali sem."odpověděl jsem."A co ty?Co máš rád ty?"zeptal jsem se.Tomioka zrudl."No...jak se to řekne..."začal."Chci to slyšet.Poslouchám,Tomioko."řekl jsem."Chci jít někam,kde nikdo nebude.Tady to říkat nebudu."řekl Tomioka a odešli jsme někam,kde nikdo nebyl."Tak teď mi to řekni."řekl jsem."Musím?"zeptal se.Přikývl jsem.Tomioka se nadechl a políbil mě."Nekomentuj to."řekl Tomioka."Já to musím okomentovat.Miluji tě,Tomioko."řekl jsem.Tomioka byl rudý jako nikdy."Já...taky tě miluju, Shinazugawo."řekl Tomioka a objal mě.Já jsem ho objal na zpátek."Je to trochu divné."zasmál se Tomioka."Ty se umíš smát?"zeptal jsem se."Samozřejmě."odpověděl."To je dobře, protože máš ten nejkrásnější úsměv,co jsem kdy viděl."řekl jsem.
                             Konec

Další kapitola je tady.Snad se líbí.Ship na přání od Lin-chan93
Mějte se hezky 💖