Demon slayer One-shots

RuiNezu-"Znamenám něco pro tebe?"

[Varování na začátek.Měním Ruiovi a Nezuko role, tím myslím, že jsou oba zabijáci démonů a že tam bude moje vymyšlená postava.]
Rui POV
"Zase mě zatáhl do problému."řekl jsem si pro sebe."S... stále se z... zlobíte,Ruii-san?"zeptal se Toke ."Toke něco ti povím, neustále mě taháš do problémů a je to už otravné."řekl jsem."M...moc se omlouvám!"omluvil se."Tohle říkáš asi po sté.Vím, že tě to mrzí a chceš pro to něco udělat.A já ti povím,co můžeš udělat.Uč se lépe a nemáchej tou katanou kolem sebe.Pak se stává přesně tohle a mám problém i já."řekl jsem."Já ho nechtěl seknout."řekl Toke.Zastavil jsem se."Děje se něco, Ruii-san?"zeptal se."Jak se jmenoval?Murata, že?Teď jsem si uvědomil, že nevím kam jdeme."řekl jsem."Vy to nevíte, Ruii-san?"zeptal se."Hloupá otázka."řekl jsem."O... omlouvám se."omluvil se.Asi deset minut jsme přemýšleli,kam vlastně máme jít."Co tady tak stojíte,Ruii?"zeptal se dívčí hlas.Podíval jsem se na dívku."Tebe jsme potřeboval,Nezuko.Ty určitě víš,kam mám jít."řekl jsem."A... ale Ruii já nevím,kam jdete."řekla Nezuko."Tak jinak.Neviděla jsi Muratu?A pokud přemýšlíš, proč ho hledáme,tak mě Toke zatáhl do problému, když sekl Muratu katanou do ruky."řekl jsem."Říkala jsem si proč má Murata obvázanou ruku.A vím kde je.Je u Kagayi-sama."řekla Nezuko.Chytl jsem Nezuko za ramena.Její tváře jemně zrudly."Děkuji ti mnohokrát,Nezuko."poděkoval jsem a odešel jsem společně s Tokem.
Po třech hodinách
"Tohle bylo vážně peklo.Příště ti dám jenom klacek na trénovaní a nebo půjdeme někam,kde budeme jenom my dva."řekl jsem."Už jsem se omlouval, Ruii-san."řekl Toke."Jasně, už vím.Jdi trénovat beze mě, když se něco naučíš,tak tě odměním.Nevím čím, ale i tak to udělám."řekl jsem."Když vám to udělá radost,tak určitě půjdu, Ruii-san!"řekl a běžel pry."Konečně budu mít od něho klid."řekl jsem si pro sebe."Ruii!"zavolala na mě Nezuko.Otočil jsem se jejím směrem."Dlouho jsem tě hladala."řekla."Proč jsi mě hledala?"zeptal jsem se."Chci se tě na něco zeptat."odpověděla."Tak se zeptej."řekl jsem."Jsem pro tebe něco? Znamenám něco pro tebe?"zeptala se Nezuko.Zrudl jsem."Co tím myslíš?"zeptal jsem se."Bože ty máš snad horečku.Je ti dobře. Jsi tak červený."řekla a natáhla ke mně ruku."Zapomeň na to."řekl jsem."D... dobře."řekla a ruku dala podél těla."A chci znát odpověď na mou otázku."dodala."Jasně,ta tvá otázka.Asi to řeknu takhle.Něco pro mě jsi,co to je má věc a teď se chci zeptat já.Co jsem pro tebe já,Nezuko?"řekl jsem.Nezuko zrudla, usmála se a políbila mě."Asi takhle bych to řekla."řekla Nezuko.Ve tváři jsem měl výraz překvapení."O... omlouvám se,Ruii.Raději už půjdu."řekla a chtěla odejít, jenomže jsem ji chytl za ruku.Nezuko se na mě podívala."Ruii..."začala.Beze slova jsem ji políbil."Ruii... neříkej mi, že ty taky."řekla."Už to tak bude."řekl jsem.Nezuko se rozzářily oči a stiskla mě v pevném objetí a já jsem ji objal nazpět.
                            Konec

Další kapitola je tady.Snad se líbí.
Mějte se hezky 💖