Jak chutná sníh?

[ I.] Protagonista | Šest

Hodiny na pracovním počítači ukazovaly přesně 16:04, když do Lucasovy kanceláře vtrhla Diana se štosem papírů v náruči. Lucas, do této chvíle zabraný do práce, sebou mírně škubl a daroval ji vyčítavý pohled.

„Naučíš se někdy klepat?" zeptal se vytýkavě a stočil pohled zpět k obrazovce. Diana za sebou zavřela dveře a postavila se před jeho stůl, na který položila několik potisknutých papírů.

„Jsem jedináček, to po mně nemůžeš chtít," odpověděla. Lucas přitáhl její papíry k sobě a prolistoval jimi. O co šlo mu stihla vysvětlit dřív než se sám zeptal.

„Máš tu novou zakázku. Jedná se o představu a nějaké obecné požadavky zájemců. Projdi si to a dej mi pak vědět, ať jim můžu odepsat."

Lucas měl ale jasno okamžitě. „Reklamní spot na zdravotní pojišťovnu?" podivil se a pokračoval ve čtení: „Představa: reklamní spot trvá asi dvacet sekund. Vidíme zde seniorskou dvojici, několik malých dětí hrajících si v písku a jejich rodiče, kteří je pozorují. Na konci záběr vybledne a zobrazí se název, doprovázený namluveným slovem: ‚Protože na rodině záleží'". Lucas zvedl k asistentce pohled a papíry ji okamžitě vrátil zpátky. „Tak to ani náhodou."

„Cože?" podivila se, „vždyť ten nápad je skvělý. Šťastné rodiny, děti..."

„Je mi zle ze šťastných rodin a dětí," odsekl jí a vrátil se ke své původní práci. Měl pocit, že ho rodiny a všechno s nimi spojené doprovází na každém kroku. A teď už i v práci. To je snad zlý sen.

Diana protočila očima a naklonila hlavu na stranu. „Dneska jsi teda pěkně nevrlý. Co máš proti rodinám?"

Hlasitě si povzdychl, aby jí dal najevo, že jej otravuje. Domníval se, že jeho odmítnutí pochopila, ale očividně ne.

„Nemám nic proti rodinám, jen už mi leze krkem, jak mi to všichni musí neustále cpát."

„Tak to pak chápu, proč ses nikdy neoženil," prohodila.

Nad tím se Lucas arogantně uchechtl. „Jo, tak tohle rozhodně není ten důvod."

Ozvalo se zaklepání na dveře a do místnosti vtrhla udýchaná Kenna s Tyrou v patách. V kontrastu s tím, co právě s Dianou probírali to bylo tak tragikomicky načasované, že si museli vyměnit nevěřícný pohled. Diana se zasmála.

„Lucasi, promiň, že jsem tu tak vtrhla a nestihla zavolat. Potřebuju pohlídat Tyru. Volala kolegyně z práce, že za sebe do konce směny potřebuje náhradu. Začala rodit," vychrlila na jeden zátah a sklopila pohled k Tyře.

Lucas zvedl obočí a zasmál se. „Neuvěřitelné."

„Prosím, prosím, prosím. Chůva mi na poslední chvíli onemocněla. Nemůžu malou nechat samotnou do večera. Uděláš to pro mě, prosím?"

Lucas se zvedl od stolu a došel k Tyře, aby si ji zvedl do náruče. „Budeš dneska se strejdou?" promluvil k holčičce. Ta se zazubila a vesele přikývla. Konec konců to nebylo poprvé, co ji takto měl hlídat.

Kenna spojila ruce jako při modlitbě a úlevně zaklonila se zavřenýma očima hlavu. „Bože, děkuju! Jsi záchrana. Kolem deváté si ji k tobě přijdu vyzvednout. Dej jí prosím něco na jídlo a v osm jí dej spát. Jsi miláček." Vtiskla mu polibek na líčko, rozloučila se s Tyrou a vyběhla ven z kanceláře.

Diana a Lucas si opět vyměnili pohledy. Diana už měla něco na jazyku, ale Lucas jí zastavil: „Nic neříkej."

Diana zvedla ruce do vzduchu v obranném gestu a dala se k odchodu. „Rozmysli si to s tím reklamním spotem!" zavolala ještě odněkud z chodby. To Lucas rozhodně neměl v plánu.