Muichiro se unaveně ploužil ulicí s nákupní taškou v ruce ,,Co když by mi teď napsal..." zamumlal sklesle. Musel uznat že jít v takové tmě bez sluchátek nebylo nic příjemného. Neměl nic do čeho by se mohl zaposlouchat, kromě zvuku aut a opilých lidí.
Stejně dokázal myslet jen na Genyu. Nechal si mobil doma a nemohl kontrolovat nové zprávy.
O co se snažím... beztak vůbec není na kluky. Mohl by mít každou druhou...
Jen tak šel s hlavou v oblacích když v tom o něco zakopl a spadl na zem. ,,Au..." zamumlal a otočil se, aby se podíval co tak blbě leží na cestě a nestačil se divit.
Byl to Genya.
Seděl zády opřený o plot a vypadalo to že spí.
Překvapeně zamrkal a dřepl si vedle něj. Prstem ho opatrně dloubnul do tváře a on nijak nezareagoval.
Proč spí uprostřed chodníku...? Mám ho vzbudit?
Znovu si ho prohlédl a musel se pousmál. Opravdu byl roztomilý, jako kotě. Nechtěl ho budit, ale nemohl ho tu nechat přes noc na ulici.
,,Genya" zašeptal a trošku s ním zatřásl.
Vyšší sebou překvapeně trhl a rozespale otevřel oči ,,Mui... co tu děláš?" Vydechl a promnul si rozespalý obličej.
,,Spíš já bych se měl ptát, proč jsi tady a proč tu spíš?" Zeptal se a trošku mu upravil vlásky z obličeje.
Genya si jen povzdechl ,,Byl jsem se projít, ale byl jsem moc unavený pokračovat" odpověděl.
Muichiro se zahihňal ,,Tak proč chodíš ven tak pozdě? Měl bys jít domů a vyspat se" Zasmál se.
,,Když mě se nechce... prostě jednu noc strávím venku, mamce to bude stejně jedno" zamumlal otráveně.
Menší starostlivě naklonil hlavu ,,Co se děje?"
,,Jak jsi na to přišel" Vydechl překvapeně.
,,Jen se na tebe podívám a vidím že tě něco trápí" zamumlal a zatáhl ho za nos ,,přede mnou nic neschováš" zahihňal se.
Genya si povzdechl ,,Není to nic vážného, opravdu, jen se nemám chuť vracet domů" odpověděl a cinknul ho prstem do čela ,,ale díky že se staráš skřítku" usmál se a unaveně si promnul oči.
,,To co říkáš si odporuje... prosím, chci ti pomoct" Vydechl naléhavě a chytil ho za ruku.
,,Já vím a vážím si toho ale s tím mi nepomůžeš"
,,Možná nepomůžu, ale určitě se ti uleví když to někomu řekneš" odvětil vážně a prosebně pozvedl obočí.
Vyšší si zoufale povzdechl ,,Když jinak nedáš... prostě mě vyhodili z brigády a máma mi na to řekla že jsem jen líný a nechce se mi pracovat a proto jsem se nechal vyhodit..." zamumlal trošku sklesle, ale dál se snažil znít jako že ho to nemrzí.
,,Jak ti tohle může máma říct..." špitl překvapeně.
,,Mě už je to jedno, nebyla by to první naražka... Občas prostě přespím venku, všem je to jedno a já se uklidním" odpověděl klidně a štípnul ho do tváře ,,tak se tak netvař a zase se usměj, protože ti to sluší víc' usmál se.
Muichiro nespokojeně zavrtěl hlavou ,,Nemůžu se smát když tebe něco trápí... Jestli se ti nechce domů, tak přespíš u nás" rozhodl a vyskočil na nohy.
,,P-počkej, to je v pohodě, dneska je v pohodě počasí" Vydechl nejistě.
,,Má pršet..."
,,A-a co na to řekne Yuichiro? Bude lepší když mě tu necháš"
ČTEŠ
Nepřízeň osudu✔️
Fanfiction,,Země volá Muichira, jsi přítomen skřítku?" Vydechl pobaveně a konečně upoutal jeho pozornost. Překvapeně zvedl hlavu ,,Co?" ,,Vidím že se ti můj rukáv líbí, v čem je dneska tak výjimečný, že ho pořád držíš?" Zeptal se. Muichiro se podíval na ruká...
