Opětovaná láska Eddieho Munsona

Milý deníku.. Někoho jsem potkal.

Dustin začal číst..
,, Milý deníku.. Někoho jsem potkal. Bylo to dnes o obědě v cafeterii. Stál jsem na stole a dělal na Jasona svůj neodolatelný obličej. V té chvíli vešla jedna holka dovnitř, nevšiml bych ani si jí ale uslyšel jsem jak se zasmála a tak jsem se na ní otočil.. V tý chvíli jsem ucítil něco v břiše... Prý se tomu říká motýlky. Pff, takový blbý název. Nějak se mi nelíbila.. Jenom jako kdybych věděl že k sobě patříme. Že k sobě ladíme jako skládačka, jako že jsme siamská dvojčata.. Dívali jsme se na sebe dlouho, nakonec jsem odvrátil zrak první já a šel jsem si sednout na svý místo u stolu.
Bavil jsem se se svými kámoši a všiml si že si sedá na konec stolu.. Přímo naproti mě.. Pozoroval jsem jak jí oběd, na tácu měla moje nejoblíbenější jídlo a taky vypadalo že ji to velmi chutná.Dustin říkal něco ve smyslu že 'se nám Eddie zamiloval' ale já to ignoroval. Něco ve mě ta dívka probudila..Něco co ve mě leželo dlouho zaprášené a ta věc se jmenovala "Láska".
Když to Dustin dočetl bylo ticho. Zírala jsem na vysílačku se zatajeným dechem a otevřenou pusou dokořán. Nevěděla jsem co mám na to říct.. Neměla jsem co.
,, Brie? " zašeptal Dustin.
,, Em, no co je? " zakoktala jsem.
,, Ten kluk tě úplně žere.. "
,, Neboj, taky jsem si všimla. " zakokatala jsem po druhý.
,, Hele, teď budeš nad tím chtít asi přemýšlet jak tě znám. Tak to promysli ano? " řekl Dustin. Najednou jsem uslyšela nějaký druhý hlas ve vysílačce. Nebyl to Mike, ten hlas jsem ještě neslyšela.
,, Dustine co děláš v mým pokoji-... A proč si sakra čteš můj deník?! "
Poznala jsem o koho jde, byl to ten kluk.. Ten Eddie..
,, Já ti nečtu tvůj deník Eddie, si myslíš že jsem nějakej špehoun nebo co?! "
,, Sakra, ty víš že tam jsou.. Že tam jsou.. Tajný věci! "
,, Promiň já ho tu jen ...našel "
,, Už se ho nikdy nedotýkej, rozumíš? "
,, No jo rozumím prosimtě.. "
,, Počkat.. "
,, Co je zas Eddie? "
,, Ty jsi to...někomu četl? "
Strnula jsem, co když mě uslyšel ve vysílačce? Co když zjistí že mi to Dustin četl. Nebude na něj zlý nebo tak něco?
,, Em ne? To bych.. To bych neudělal " slyšela jsem jak se nervózně zasmál.
,, Víš to jistě?.. Tak co je ta zaplá vysílačka?! "
A do prdele.
Slyšela jsem jak vzal tu vysílačku do ruky a náhle se hovor přerušil.
Kolem mě zavládlo ticho , hrobové ticho.
Bušilo mi rychle srdce. Nevím proč jsem se o Dustina tak bála. Proč by mu chtěl za to něco udělat? To je blbost. Kdo by někomu něco zlého udělal jen za přečtení deníku? ... Podle mě nic špatného, nebo se mýlím?

Další den byl pátek. Konečně začne víkend. Abych byla upřímná, bála jsem se co se stane ve škole. Třeba mě ten Eddie osloví když už vše vím nebo zjistím že něco Dustinovi provedl. Kdo ví..

Po vyučování jsem zašla zase do cafeterie. Před dveřmi jsem se zastavila a nadechla se jelikož jsem věděla že tam Eddie bude. Jen jsem se připravovala..
Vešla jsem, taky že jsem nebyla na omylu. Eddie tam seděl se svými kamarády. Dustin tam seděl také. Byl díky Bohu v pořádku, vypadal poněkud sklesle. Ani se nedivím, když je na něj Eddie naštvaný..
Když se za mnou zabouchly dveře, bylo to jako naschvál nahlas. Zhluboka jsem polkla. Ptáte se jestli se na mě Eddie a jeho kamarádi podívali?
Ovšem že ano.
Jako traumatizovaná jsem se dívala na Eddieho, on se přesně stejně díval i na mě.
Zřejmě ví že to vše co o mě napsal do svého deníku jsem se dozvěděla.
Znovu jsem polkla a šla si pro jídlo.
S tácem plný jídla jsem se otočila a ztuhla. Nevím jestli to měl být zákon schválnosti nebo to bylo úmyslný ale jediný volný místo bylo...vedle něho.
,, Jesus H Krist! " vyjekla jsem a kopla do stolu přede mnou. Naštěstí to skoro nikdo neslyšel jen ti kteří seděli u toho stolu do kterého jsem tak naštvaně kopla. Viděl to Eddie? Možná ano. Mě to bylo celkem jedno.
Zřejmě to Dustinovi došlo a hned se ke mě vydal když jsem byla skoro u jejich stolu.
,, Em Ahoj Brie! Jsem tak rád že tě znovu vidím! " zasmál se nervózně a zašeptal,, Dělej že o ničem nevíš a nech vše na mě. " když mi to při obětí zašeptal zakývala jsem s pohledem upřeným na Eddieho. Jeho pohled na mě byl stejný. Byl plný nervozity a strachu z toho co se stane až si k němu sednu.
Dustin mě pustil a já nahodila na něj  úsměv. On jen na mě kývl a já na něj.
Přibližovala jsem se k tomu místu, dívala jsem se na to volné místo. Cítila jsem Eddieův nervózní pohled na mě. Ani jsem si nevšimla jak moc se mi ruce třásly. Nevím vlastně proč jsem se toho tak bála, nechápu to.
Sedla jsem si, ucítila jsem v břiše zase ty motýlky. Dustin se ohrabal a řekl,, Ehm, no Brie tohle je Eddie, Eddie tohle je Brie.. "
Vzhlédla jsem na Eddieho, zadívala jsem se mu do očí. Byly tak nádherné.. Tak dokonalé. On mi do očí taky tak zíral.
Hned jsem uhnula zrakem jelikož do mě Mike drknul.
,, Co to děláš? " zeptala jsem se.
,, Však si nemůžete navzájem podlehnout tak rychle ne? " mrknul na mě. Probodla jsem si ho pohledem a začala jíst.
Cítila jsem ten zrak všech na kůži. Vpíjel se do mě. Bušení srdce jako o závod už berte samozřejmostí. Když jsem dojedla vstala jsem a chtěla jsem už odejít ale Dustin mě chytl za paži.
,, Brie, Nechceš si pak k nám sem zase sednout? " usmál se na mě. Ten úsměv znám. Chtěl abych trpěla v Eddieho blízkosti a aby Eddie zase trpěl v té mé.

Pohled Eddieho~
Dustin chtěl aby si k nám po odnesení tácu zase přisedla. Myslel jsem že snad na místě omdlím. Už při tom jak vedle mě seděla a jedla mě udělala nervózní jak to jen jde. Myslel jsem že odmítne ale kývla na souhlas. Měl jsem velkou radost, ale na to přišel zase ten pitomej pocit nervozity a obav. Co když něco pokazim a ona si bude myslet jaký jsem blbec nebo mě bude také nazývat  'Úchyl ' jako Jason..

Zpátky u pohledu Briere :) ~
Kývla jsem a šla jsem dát zpátky tác ze kterého jsem jedla.
Nadechla jsem se a šla k nim. Sedla jsem si vedle něho a koukala si do klína. Třela jsem si ruce o stehna.
Eddie se nadechl a promluvil.