Ráno mě probudila Mag, když mě hledala. Zjistil jsem, že jsem na balkonku usnul.
Usmála se, podala mi konzervu a sedla si ke mně. Vytáhla cigaretu a nabídla mi. Vytřeštil jsem na ni oči. Zdvořile jsem odmítl a zeptal se, kde ji vzala.
"Od strojvedoucího. Mám od něj i zapalovač," odpověděla a zapálila si.
Chvíli jsme seděli a pak jsme odešli do vagonu.
Šel jsem se podívat do lokomotivy. Cestou jsem prošel vagonem s Lovcem a Alexem, který u něj opět seděl. Zeptal jsem se na jeho stav, Alex jen smutně pokýval hlavou.
V lokomotivě jsem potkal strojvedoucího, jak Henrymu něco ukazuje na řídícím panelu a při tom něco vysvětluje.
"Jak vypadá cesta?" zeptal jsem se a nechal je, ať si otázku vyloží jakýmkoliv způsobem.
"Koleje jsou v dobrém stavu," řekl strojvedoucí. "Někdo se o ně musí pravidelně starat, jinak si to neumím vysvětlit."
"Taky mě to překvapuje," přitakal Henry.
Podíval jsem se dopředu na cestu. Kolejnice se táhla až někam za obzor. Les začínal několik metrů vedle ní. Dělila jej tak na dvě části.
Cestou zpátky jsem si všiml, jak morálka naší skupiny stoupla. Změna prostředí a to, že se daly věci do pohybu, na nás měla pozitivní efekt.
Celý zbytek dne byl poklidný, šel jsem si ještě promluvit s Alexem, za je všechno v pohodě, ale moc do řeči mu nebylo. Stále zasmušile seděl vedle Lovce, ponořen v myšlenkách. Zeptal jsem se, jestli se s Lovcem zná nějak víc, jako třeba já s Frederikem, ale neodpověděl mi.
Frederik se mimochodem dost zlepšil, sice nebyl takový, jakého jsem ho znal na mé poslední párty, ale to bylo možná i dobře.
Cesta mě začínala už nudit, ale uvědomoval jsem si, že to musí být nic v porovnání s tím, jak dlouho strávili někteří ve srubu. Na druhou stranu mě začala zaplavovat vlna naděje, ta železnice přece musí někam vést, najdeme civilizaci a budeme zachráněni.
Ani nevím proč, ale k večeru jsme se začali bavit o tom zvířeti. Vzhledem k tomu, že ho nikdo pořádně neviděl, jsme jen hádali, co by to mohlo být. Nejčastějším tipem byl medvěd grizzly. Jeho stopy byly sice zvláštní, ale už jsme si s tím tolik nelámali hlavu. Ani jsme neměli potvrzené, že měl kopyta, jen to tak vypadalo. Mohl o prsty na zadních nohách nějak přijít. Nebo to mohlo být nějaké vzácné nebo neobjevené zvíře. Vysvětlení bylo mnoho. Nejsme přeci žádní vynikající stopaři. Byl to prostě jen medvěd. A navíc jsme od něj už několik stovek kilometrů daleko.
