1. Nový student

159 8 3
                                    

Ohayo minna-san!

Nový příběh je venku a jak jsem říkala, zaměnila jsem ship ^^

Doufám že se vám to bude líbit a budu ráda za nějakou zpětnou vazbu <3

Enjoy chábři

Vaše Anonymní Holčena ❤️

,,Muichiro...”

,,Muichiro!”

Černovlásek sebou překvapeně trhl a zvedl hlavu z lavice ,,Um?” vydechl rozespale a podíval se na rudovlasého kluka, který seděl vedle něj.

,,Zase jsi usnul, copak jsi v noci nespal?” usmát se a trošku mu upravil pocuchané vlásky.

,,Nemohl jsem spát...” zamumlal unaveně a promnul si rozespalé oči.

Druhý starostlivě naklonil hlavu ,,Zase jsi měl noční můry?” zeptal se a on jen přikývl. ,,Tak nepůjdeme po škole ke mě? Můžeme si něco pustit, abys přišel na jiné myšlenky” odvětil s úsměvem a chytil ho za ruku.

Muichiro pokrčil rameny ,,Nechci u vás pořád otravovat, Tanjiro...” odpověděl ospale.

,,Prosím tě, rodiče tě mají rádi a moji sourozenci taky” usmál se a láskyplně ho políbil na tvář.

Chlapec se vesele usmál a unaveně si položil hlavu na jeho rameno ,,Tak dobře...” odpověděl a chtěl znovu zavřít oči, jenže do třídy vešel učitel.

,,Takže třído! Vím že jsem vám to neřekl, ale máte tu nového spolužáka, tak se k němu chovejte hezký!” zakřičel přes celou třídu a v tu chvíli se ve třídě objevil onen nový student.

Měl hnědé vlasy vyholené na bocích hlavy a takové otrávené oči. Na sobě měl šedé džíny, bílé tričko a fialovou kostkovanou košili místo mikiny.

Všichni si ho začali zaujatě prohlížet a ve třídě vládlo takové tiché šuškání, než se slova opět ujal učitel.

,,Co kdyby jste se nám přestavil?”

On jen otráveně zakoulil očima. Štvalo ho jak na něj všichni koukali. ,,Jsem Shinazugawa Genya a je mi 17...” odpověděl otráveně a rychle očima projel celou třídu. Všichni už vypadali od pohledu otravně, než si všiml Muichira v předposlední lavici.

Ten jediný si ho tak neprohlížel, spíš jen polozavřenýma očkama koukal do prázdna zatímco se unaveně opíral o svého souseda. I když si nebyl jistý jestli to byl kluk. Měl dlouhé černé vlasy, ale přesto klučičí tvář. A jeho volné oblečení taky bylo také matoucí, protože nemohl bezpečně určit jak vypadá jeho postava.

,,Dobře, tak si jděte sednout dozadu k oknu a ostatní si otevřou učebnice na straně 57...”

Genya beze slova zamířil do zadní lavice a až po chvíli si uvědomil že před ním sedí ten ospalý černovlasý kluk.

Jen klidně seděl v lavici, když v tom se na něj z přední lavice otočil Tanjiro ,,Vidím že ještě nemáš učebnice, nechceš jednu půjčit?” zeptal se s úsměvem.

,,Nevím, vyhovuje mi tu jen sedět a nic nedělat” zamumlal bez zájmu a opřel si bradu o hřbet ruky.

Tanjiro chtěl něco říct, jenže v tu chvíli se ozval učitel ,,Kamado co tam řešíte tak důležitého že vyrušujete mou hodinu?”

,,N-nic pane! Jen jsem mu nabízel jestli nechce půjčit učebnici!” vyhrkl a otočil se na své místo.

,,Já zapomněl, vy ještě nemáte učebnice... Tokito, půjčte mu ji!” rozhodl a otočil se zpět k tabuli.

Nepřízeň osudu✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat