bad couple /studiomoontv

f i f t e e n

,,Kam jedeme? Co máme za úkol? Proč tam jedeme...'' nevnímala jsem je. Za chvíli, kdy jsem slyšela ticho a v kupéčku byla atmosféra k prasknutí, zavrtěla jsem se, oddechla a podívala se na každého na pár sekund. Vytáhla jsem jeden koutek k úsměvu. ,,Máme úkol.''

Všechny jsem je sjela šibalským úsměvem. Zkřížila jsem  sem si ruce na prsou a pokračovala, provázená dychtivými pohledy kluků.

,,Takže, teď pojedem do Jihlavy a tam přesedneme do jiného vlaku a pofrčíme do Veselí. Když budeme mít štěstí, pojedeme busem. Když ne,'' odmlčela jsem se a pokrčila rameny, ,,holt půjdeme pěšky.'' 

Než stihlo mužské osazenstvo něco namítat, pokračovala jsem.

,,Až dojdeme na babičky bývalý pozemek, musíme jít tam, kde byl její záhon rudých růží, nebo to minimálně předpokládám. Pod ním  musím rukama kopat, dokud nenarazím na starou krabičku. Tu musím vyndat a bude nás čekat cesta na nedaleký kopec, kde pramení místí potok. Tam budem muset nějákým záhadným způsobem najít klíč a za krvavého úplňku krabičku otevřít.''

Ticho. Jen občasné zaskřípění kupéčka rozrazilo ticho.

,,Supr, paráda, nádhera!! Tak my se tu jako magoři strachujem, co s tebou je a co se děje, jen aby ses ty jako princezna vzbudila z komatu a vyprávěla nám pohádkou o nějaký tvojí prabábě? Vážně? Seš komická. Tahle celá výprava je ztráta času.'' Naštvaným tonem prohlásil Dominik. Nebyla jsem schopná se vyjádřit. Mlčela jsem. Všichni jsme mlčeli.

,,To není pravda! Seš jen totální suchar, Dominiku!'' vrátil mu to Maty. Vděčně jsem se na něj usmála. ,,Má pravdu, i kdyby tahle 'pohádka', jak ty říkáš, nebyla pravda, furt to bude dobrodružství někde na vesnici, v přírodě, bude to prostě sranda!'' zastal se mě Filip. Vděčným úsměvem jsem se na něj obrátila. ,,Já jsem sice též trochu skeptický, ale nevidím důvod, proč bychom si tenhle výlet, ať je jeho cíl jakýkoliv, neměli užít. Já jsem rozhodně s Becky.'' řekl Víťa. ,,Díky,'' řekla jsem tiše. Jediný Sam stále zarytě mlčel a pozoroval blikající světýlko na zásuvkách pod sedadly. Zašklebil se a zvednul hlavu. 

,,Vobec ťa nepoznávám, Dominik. Si ako šialený, o čo ti ide? Neveríš jej? Neveríš nám?'' zamračil se na Dominika. Nervozně jsem si prokřupla prsty. ,,Kde je tvoj problém? Kto ťa tu drží? Nikto. Kľudně sa zober a choj do frasa na prvej zastávke, ktorá se zjaví. My to zvládneme aj bez teba.''

Nevěděla jsem, co říct. Očividně spolu ti dva vedli tichou válku, kterou chápali pouze oni dva. Nebyla to klasická žabo-myší válka, z jejich hlasů šlo cítit něco víc, něco, co nedokážu přesně pojmenovat. Povzdechla jsem si, a nahlas, abych přerušila jejich pokřikování.

,,Jak řekl Sam, můžeš na další zastávce vystoupit a vrátit se, Dominiku.'' jeho  jméno jsem řekla zvlášť výrazně. Tentokrát si povzdechl on a zakroutil hlavou. ,,Třeba to fakt bude sranda.'' a na to se otočil k oknu a začal zevlet z něj. Protočila sem oči. 

,,Jako malý děcko,'' tiše to okomentoval Víťa, který seděl naproti němu. 

Cesta utekla kupodivu bez větších hádek a konfliktů. Přestup byl též svižný a rychlý, dokonce jsme si díky časové rezervě stihli i nakoupit u rákosníků , což jsme hlavně později opravdu ocenili.

V novém vlaku, který byl o poznání víc turist friendly jsme už byli celkem unavení. Z polospánku mě vytrhl až nahraný hlas, ohlašující naší zastávku.

,,Příští zastávka Veselí nad Lužnicí. Pravidelný příjezd 17:02.'' všechny jsem vzbudila, snažila se vše pobalit a dostat nás z vlaku pryč. Další zastávka by byla až za 40 minut cesty.