Nightmare Short Story ✓

~7~

Zase jsem se cítila nezničitelná. Už vím co mi vypadlo ze štěstíčka. Nějaká supersíla. Věděla jsem, že mě nikdo neporazí. Za mnou se ozval zvuk a já se otočila. Stál tam a svíral pevně levou ruku. Ďábelsky se na mě usmíval a najednou ruku otevřel. Z ruky se objevila bílá mlha. ,,Nějak si věříš." Řeknu a představuju si jak na něj spadne klec. A tak se i stalo. Byla to jako klec pro kočky. ,,Jak?" Řekl skoro neslyšně. Začala jsem se ďábelsky smát. Bylo to tak směšné. Zase jsem měla tu chuť někomu ublížit. Nejlépe zabít. Chtěla jsem si představit jak se udusí ale z nějakého důvodu jsem si to nepředstavila. Jen jsem se na něj dívala co dělá. Najednou se mu podlomila kolena a začal brečet. Vzal svoji rolničku a rozbil jí. Z rolničky vyletěl černý motýlek a jeho pohltila černota. Na jeho místě teď byl kocour. Pořád brečel. Najednou jsem si představila jaké by to bylo kdyby se z klece dostal a mě osvobodil od téhle noční můry. Hned jsem zakývala hlavou pro ne. Ale to co jsem si představovala se začínalo plnit. Kocour použil kočaklizmu a hned se na mě vrhnul. Já se mu ale vyhýbala. Neměl šanci. ,,Myslíš si, že vyhraješ? To sotva." Zasmála jsem se. Za pět minut se měl stejně proměnit. A tak se i stalo. Najednou přede mnou stál Adrien. ,,Ahoj." Řekla jsem a pomalu šla k němu. On ale couval.  Rozhlédl se kolem. A potom se na mě zase podíval. Potom mě hned objal. Nečekala jsem to a pořád jsem se vrtila aby mě pustil. Ale jeho hřejivé objetí bylo všechno. Nakonec jsem ho objala taky. Ale to jsem neměla dělat, protože toho využil a vzal mi náušnice.

-Adrien-

Vzal jsem jí náušnice a ona se proměnila. Hned potom spadla na zem. Vypadala ale jinak. Byla úplně bledá, měla kruhy pod očima a měla na sobě takový ten styl e-girl. Nechtěl jsem se na to dívat a proto jsem rozbil náušnice a z něj vyletěl akuma. Rychle jsem dal Plaggovi cammembert a on to rychle snědl. Transformoval jsem se, zvolal jsem kočaklizmu a zkočaklizmoval jsem akumu. Hned potom jsem se rychle vrátil k Marinette. Ta byla ale zase pryč. A proto jsem se vydal k ní domů. ,,Marinette Dupain-Change, viď?" Řekl jsem a ona se na mě rychle podívala. Byla na balkónku a náušnice už zase měla na sobě. ,,Ano..." Nastavila svůj až moc falešný úsměv. Bylo to poznat, že je smutná. ,,Vím co se stalo, vlastně toho vím až moc. Ale musíme to napravit. Nebudu vědět že moje dáma je tak úchvatná dívka, ale je to až moc nebezpečné." Řeknu a sednu si vedle ní. Ona mě hned obejme a naplno se rozbrečí. ,,Adriene, za všechno se hrozně omlouvám!" Vykřikla hrozně smutně. Bylo mi jí hrozně líto. ,,Ale nemusíme to vracet..." Nechápavě se na ní podívám a ona se se strachem v očích dívá do dálky. ,,Vím kdo je Lišaj..."

Ahojky! Myslela jsem, že tato short story bude touto kapitolou končit ale to by bylo až moc short a proto to bude pokračovat. Pozastaveno úspěšně mažu!❤ Teď nevím jestli bych měla jít psát další kapitolu z The diamond in night a nebo jít spát... 22:53... Zatím se mi oči nezavírají, takže to ještě zkusím❤

Zatím papa broučínky❤🐞