Malec Oneshots

Noční můra

Vracel jsem se právě z Institutu, když mě zachvátil proud myšlenek, který jsem se celý den snažil potlačit, abych byl vůbec schopen se soustředit. Týkal se mého manžela, Magnuse. Nemohl jsem si nevšimnout, že se minulý týden choval nějak divně. Byl pořád jak na trní, otáčel se za každým zvukem a před spaním mu trvalo všechno hrozně dlouho. Prvně jsem nad tím nepřemýšlel, ale když se to opakovalo už pátý den po sobě, začalo mi to vrtat hlavou. Něco bylo špatně a já potřeboval přijít na to co. Magnuse zřejmě něco trápilo. Představa, myšlenka, možná vzpomínka, to nevím. Jsem si jistý, že když se zeptám, tak se jen uzavře víc do sebe, což rozhodně nechci. Musel jsem na to přijít sám.

Jenomže bylo tolik možností, co se mohlo dít! Magnus mohl být prostě vystresovaný, kvůli večírku. Na druhou stranu to mohlo jít až tak daleko, že ho někdo vydírá. Doufal jsem, že kdyby to bylo tak vážné, tak by aspoň něco naznačil.
Promnul jsem si spánky. Proč to musí být všechno tak hrozně složité?
Odhodlaný přijít tomu dnes na kloub, a nenechat Magnuse se trápit samotného, jsem přidal do kroku a zvolil jsem kratší cestu domů.
Normálně jsem chodíval oklikou, protože jsem si potřeboval vyčistit hlavu a myšlenky, ale dnes můj mozek okupovala vlastně jen jedna věc. Nebo přesněji jedna osoba.

Hned, jak jsem zavřel domovní dveře, ucítil jsem krásnou vůni večeře a uslyšel prskání oleje, jak se smažila na pánvičce. Pousmál jsem se. Od té doby, co jsme se vzali, si Magnus oblíbil vaření. (Měl jsem podezření, že rád poslouchal moje pochvaly, ale co já vím...)
Připlížil jsem se do kuchyně. Magnus zrovna něco krájel. ,,Ahoj zlato, dneska jsem doma dřív, " usmál jsem se na něho.

Magnus sebou škubnul a podíval se mým směrem. Čekal bych, že se jeho výraz uvolní, když zjistí, že jsem to já, ale k mému překvapení se ještě více napnul. Roztřásly se mu ruce a upustil nůž, který se zabodl do podlahy těsně vedle mé nohy.
,, A-alexandře, já-" chtěl něco říct, ale jako kdyby ho jeho vlastní myšlenky nepustily. Koukal se na nůž zabodnutý v dřevěné podlaze a zpět na mě.

,, Promiň," řekl znenadání a dal se na odchod. ,,Magnusi, počkej, no tak, zlato, co se děje?" okamžitě jsem za ním vystartoval. Proběhl jsem skrz domovní dveře, v ponožkách, až na ulici. Po Magnusovi, jako kdyby se slehla zem. Ještě několik minut jsem tam stál a vyhlížel ho. Musel jsem vypadat jako úplný blázen.

Nakonec jsem se ale vrátil domů. Magnus mohl jít i na druhý konec světa, protože si dokázal vytvořit portál kamkoliv. Zkusil jsem se mu dovolat, ale telefon nechal na kuchyňské lince, takže jsem měl smůlu. Nezbývalo mi, než čekat v bytě a doufat, že se vrátí brzy. Nepřipouštěl jsem si možnost, že by se mu mohlo něco stát. Ne! Magnus se o sebe uměl postarat sám. Snad...

Kolem půlnoci jsem začínal mít strach. Už to bylo pomalu pět hodin, co Magnus odešel z bytu. A naprosto bezdůvodně. Přece to nebylo mnou, ne? Nemohlo být! Nebo, že by se Magnus bál mě?
Vybavil jsem si, jak se Magnusovi rozklepaly ruce, když zjistil, že jsem to já. Možná jsem byl opravdu já ten problém?

Celou noc jsem nezamhouřil oka, kdyby Magnus náhodou přišel, ale on se neobjevil. K ránu jsem o něho začínal mít už opravdu starost. Co když se nevrací, protože se mu něco stalo?
Dal jsem vědět do Institutu, že dneska řeším osobní problémy, aby moje vedení zaskočila Izzy. Nemohl jsem riskovat, že se Magnus na chvíli objeví a já tu nebudu.

Seděl jsem na sedačce už tak dlouho, že tam po mně určitě zůstane důlek. Byl jsem vyčerpaný a můj mozek začínal vymýšlet nesmysly. Představoval jsem si Magnuse, jak ho někde svázali nějací následovníci Valentina, nebo ho někde napadli démoni. Hrozné věci! A proto, když se v obýváku objevil známý obrys portálu, nesmírně se mi ulevilo. Zároveň mě zalil i vztek na Magnuse, že mi nedal vědět, že je v pořádku. Ten jsem se ale pokusil rychle zahnat. Nechtěl jsem věci ještě zhoršit.