Dneska večer zas slyším tu kytaru. Ale tentokrát jdu zjistit kdo to hraje. Ale je tu problém. Je deset večer a už nesmím na chodbu. Tak se kouknu z okna. Jde to z toho něčeho baráku. Nebo, z ticho lidí kteří se tam teď přistěhovali. V jednom okně se svítí. Úplně nahoře. Je tam kluk, který tam hraje. Dívám se na něho. Velmi upřeně se na něho dívám. Pak se ale podívat on do očí mě. Hned uhnul a schovám se. Ani nevím proč. Přestal hrát. Tak se zvednu a podívám se tam znovu. Pořád se dívá na moje okno. Pak ale uhne a odejde. Ještě pořád zírám na místo, kde předtím byl. Ale pak se tam oběví papír, na kterém je napsáno ＭＡＲＫ . Chvilku zaváhám ale pak vezmu papír který mám na stole a napíšu na něj ＧＡＢＹ. Pak se u něj v pokoji zhasne a projde tam postava. Mark si lehl a asi šel spát. Jdu spát taky.
Ráno jsem se probudila v 8:12 a podívala jsem se na jeho okno. Jestli to nebyl sen. Když se tam podívám, je tam veliký papír, na kterém je napsáno. Ｐｒｏ Ｇａｂｙ: -/_ ) &/ -#$
Tomuhle úplně nerozumím. Je to pro mě, to je jasný, ale co je tam to, to bylo mě fakt zajímalo. Jdu to poslat Vanda. Ale zpráva ji nepřijde. Už normálně chodí do školy. Mě posílají každý měsíc úkoly. Musím na to přijít sama. Pak mě to napadne. Znaky jsou v číselné řadě od jedné do nuly , takže @=1, #=2, $=3,... . Je to jeho telefonu číslo. Na koukám ho tam a uložím si ho. Napíšu mu hned.
Odepíše mi až za pět a půl hodiny.
G: hey Marku?
M: Gaby?
G: kdo jsi?
M: kluk, kterej je přestěhoval
G: hezky hraješ na kytaru
M: tobě se to líbí?
G: jo, je to krásné
M: ségrám se to nelíbí
G: tak mami blbé uši. Přes ty ona to je pohlazení pro uši
Přijde Yolanda
,, vzala sis léky?" zepta se mě jako každý den. „Co myslíš?" řeknu ironicky „no jo, ty jsi rozumná". Řekne a usměje se. „Uděláme nové testy jo? "
Nesnáším nové testy. Napáchali do tebe všechno. Ale už jsem si zvykla.
„Ok"
Přijde nějaká doktorka a usměje se na mě. Já na ni taky. Píchne no něco do ruky, nápoji mě na hadičky a odejdou. Mezi tím mi Mark napsal
M: proč neodepisujes?
G:

M
: co ti je?!!?!??
G: nemoc
M: jaká?!?!??!
G: nepotřebuješ vědět všechno
M: já ti klidně psát nebo jestli tě to obtěžuje když ti je blbě 😶😳
G: nene, jsem v poho
M: podle mě nejsi. Co ti je?
G: slib mi, že si se mnou budeš dál psát když ti to řeknu
M: slibuju
G: 🎗
M: máš rakovinu?!!?!!!!?
G: jo
M: 😶
YOU ARE READING
Gaby
Randomjmenuju se Gaby a už sedm let trpím rakovinou. Nemám vlasy a ležím v nemocnici. jdu ven jenom malinko, nemůžu tam, kvůli různým bakteriím. Žiju pro knihy a výhled z okna nemocnice. Ale od doby kdy se výhled na zahradu staré paní změnil... Jinak chci...
