Tenkrát na louce//Seth Clearwater

Pravda

Vím to...vím proč mají stejné oči nebo, že jsou všichni bledí a studení.

Popadla jsem Belliny klíčky od auta a vyrazila směr nemocnice.Chci od něj vysvětlení.

Musím přiznat, že se docela bojím.
Prsty bubnuji do volantu, abych se aspoň trochu uklidnila, ale vůbec to nepomáhá.

"Dobrý den, kde mohu najít pana doktora Carlisla Cullena?"optala jsem se na recepci nějaké postarší ženy.

"Dobrý den, najdete ho u sebe v kanceláři ve druhém patře.Má dveře se jmenovkou, takže ho najdete"usmála se na mě.

"Děkuju"

Zaklepu a vyčkám na vyzvání, abych mohla vstoupit.

"Dále"ozve se zpoza dveří.

"Chci vysvětlení"řeknu jakmile rozrazím dveře do jeho pracovny(nejspíš).

"Dobré odpoledne Kath"řekne Carlisle klidně a odloží propisku se kterou něco psal.

"Dobré"

"Jaképak vysvětlení?"dodá.

"Vím proč jsi tak bledý a proč máte všichni stejné oči i když tvé děti jsou adoptované"řeknu a nechodím zbytečně kolem horké kaše.

Vypadá zaraženě, ale po chvíli se vzpamatuje.
"Aha a proč teda?"zeptá se se zájmem a stoupne si.

"Jsi upír"řeknu pevným hlasem, ale ruce se mi chvějí.

"Fajn, přišla jsi na to, nebudu ti to vyvracet.Je to pravda"řekne usměje se na mě a sedne si zpátky na židli a začne znovu pracovat na tom od čeho jsem ho vyrušila.

Ty..ty mě nezabiješ?"optám se chvějícím se hlasem.

Carlisle se rozesměje.
"A proč bych to dělal"zeptá se, když se dosměje.

"No, protože jsi upír a to oni dělají"řeknu zmateně.

"A jak to, že můžeš chodit na slunce a proč nemáš červené oči?"zajímám se.

"Posaď se a já ti vše povím"řekl a ukázal na židli naproti jeho stolu.

................................................

"Nějaké další otázky?"zeptal se, když mi vše pověděl.

Seděla jsem jako opařená a neschopná ani ceknout.

"Tak asi ne"usměje se na mě.

"Vlastně mám"
Jak jsi mi řekl, že pijete zvířecí krev.....neláká tě lidská, když ošetřuješ lidi?"

"Ne, neláká, protože mám dar sebeovládání"usměje se na mě.

"Aha a Bella to o vás ví"zeptám se opatrně.

"Ano, zjistila to před pár dny"

"Tak fajn, vím co jsem chtěla a teď už tě nebudu déle zdržovat.Ahoj" zvednu se ze židle a vyjdu ke dveřím.

"Měj se Kath"

Dorazila jsem domů trochu omámena z té pravdy.Je těžké vypořádat se s něčím takovým, když celý život žijete v iluzi, že jsou to jsou jenom kecy, aby vás lidé zastrašili.

Ale už na to nebudu myslet, protože mě zítra čeká další školní den.

"Kath pojď nám pomoct zavřít všechny okna"řve na mě taťka z obýváku, poté co zahřmí a spustí se slejvák.

Na nic nečekám a zavřu si okno v pokoji,kterým prochází silný vítr,který mi shodil papíry do školy.

Výjdu z pokoje a jdu jim pomoct.

"Tati jdu se ještě podívat do garáže"řeknu poté, co zavřu poslední okno v kuchyni.

Nečekám na odpověď a vybíhám směr garáž.Mezitím než tam doběhnu, tak mě déšť stihne celou promáchat.

Rychle zavřu okno a s úlevou vydechnu.

"Pomoc!"slyším křičet dětský hlásek z venku.Vyjdu ven a uvidím asi sedmiletého chlapečka, jak sedí na stromě, který s ním pod náporem větru máchá sem a tam.

"Vydrž chvilku"zakřičím, aby mě slyšel a začnu šplhat po stromě.Je to teda těžší než jsem myslela.

"Pojď ke mně"řeknu jakmile jsem dostatečně blízko.
"Já já n-nemůžu bojím se"začal hystericky plakat.
"To nic, já tě chytím, neboj"Po chvilce přemlouvání souhlasil.
"Tak d-dobře"řekne a dá nohu na jinou větev, aby se ke mně dostal.Ruku přemístí na větev kde jsem já a když se natahuje, aby jsem mohla chytit jeho ručičku, tak mu podklouzne noha.

"To nic, mám tě"řeknu jakmile ho na poslední chvíli chytím.Ne že by byl těžký to ne, ale není úplně snadné vytáhnout ho.

"Jdi honem domů"řeknu mu, když bezpečně stojíme na zemi.Teda bezpečně moc ne když je bouřka, vítr a lije jako z konve.
"Děkuju"řekne a rozeběhne se domů.

Pro sebe se usměju.
"Pozor!"Než se stihnu otočit, tak cítím silný vítr, jak mě někdo drží v náruči a ránu dopadající větve ze stromu pod kterým jsem před sekundou stála.

"Edwarde?Co tady děláš?"optám se svého zachránce.
"Přijel jsem za Bellou"řekne a položí mě na zem.
"A taky nám Carlise říkal, že to o nás víš, tak jsem se přijel ujistit, že to o nás nikomu neřekneš"dodal.
"Neřeknu, to se neboj a jinak děkuju za záchranu"
"Nemáš zač"pousměje se a bez dalších slov se oba vydáme do domu.

Nevím jestli vás to pořád baví,ale rozhodla jsem se to dokončit i kdyby mi to mělo trvat rok:)

Albta23<3