Den druhý
Varna —> Burgas —> Novo Paliczarevo —>Malko Tarnovo —> Istanbul
Vstávali jsme v 7:30 a vydali se na cestu. První nám zastavil manželský pár. Paní mi silně připomínala zážitek ze včerejší koupelny. Plastová rezavá štětka. Každopádně byli moc hodní. Další nám zastavil borec během svojí pracovní doby,co poslouchal bulharský rep. Vyhodil nás na benzínce, kde jsme za boha nemohli nikoho stopnout. Ovšem usmálo se na nás štěstí a zastavila mladá kudrnatá blondýnka s bravúrní angličtinou. Říkala, že sice k tureckým hranicím nejede, ale že nás přiblíží. V tu chvíli jsme byli od turecka asi hodinu a půl. Vysadila nás a zastavil pán, který nám záhy vysvětlil, že slečna nás přiblížila takovým způsobem, že buď se musíme vrátit, anebo jet dál, ale o krapet delší cestu. Takže jsme se k tureckým hranicím motorovým vozidlem jako je například maršutka (motorové vozidlo pro 15 lidí + 1 řidiče sloužící jako mhd, které jezdí 3x denně a to v 8, 14 a 16:30. Výhoda maršutky je, že zastaví kdekoliv na mávnutí a to i ma dálnici) dostávali další 3 hodiny a k maršutce pěšky další dvě. Bylo fakt vedro. Dálnice. Opuchla mi noha (úplně na jiném místě než předtím) a videli jsme hada. Takže tímto slečně přeji, aby jí dneska někdo nachcal do bot. Bez ní bychom ovšem nevěděli, že parte se věší na stromy a branky a že do vesnic s žádným počtem obyvatel patří aspoň tři automaty na kávu značky lavazza. Na nejopuštěnější benzínce, kde jsem kdy byla chtěla paní za hajzl, kde jsem se potřebovala hodně vysrat 2levy. Napsané tam bylo, že nemáme házet papíry do záchodu, ale do koše. Dala jsem jí dvě eura a doufám, že jí to dýško zpříjemní situaci, až to bude po mně vynášet. Po několika hodinách cesty pěšky, kdy už jsme byli skoro před cílem, což byla mimochodem benzinka na které jsme měli v plánu přespat, protože provoz byl nulový a my unavení a oteklí, zastavil nám borec, co nás zavezl až těsně před istanbul. Byl to učitel na prvním stupni základní školy. Teď sedíme v busu do istanbulu, už asi hodinu a půl. Abychom si mohli koupit jízdenku, museli jsme ukázat pas. Ale neva. Dali nám sušenky, colu a ubrousek (22:44)
(1:59) Přežít istanbul je mrga challenge. Každopádně ležíme v bývalém dětském pokojíčku našehi hostitele, který nevím jak se jmenuje. Soudě podle toho, že používá kondicionér si myslím, že je gay. Možná je ale jenom metrouš. (metrouš = když jsi hetero, ale sprchuješ se). Moc milý chlapec, protože nám koupil pivo a na otázku jestli můžem přespat i zítra řekl ano. Narozdíl od včerejška: byt je bez švábů a dokonce je tu hajzl papír i MÝDLO!!
Najeto: 520km, 5aut, 2maršutky
Pěšo: 18km
YOU ARE READING
trip advisor
RandomČest, na Frerrad stories jsem už stará, tak Vám tady jebnu aspoň moje poznatky z letošního stopování, protože se tady při čekání na auta, stejně nic, než psaní moc dělat nedá. (Jedeme přes Bulharsko, Turecko a Írák do Gruzie. Takže pokud příběh neb...
