trip advisor

Den třináctý

Poslední tři dny mám šílenou krizi. Na jednu stranu, odsud nechcu nikdy odjet a na druhou chci strašně moc domů. Nebo ne ani tak domů. To nechcu :D ale všechno mě tu sere. Někdo nám chce poradit a já si jenom přeju, ať už drží hubu. Starý mě sere, já seru samu sebe a všechno nesnáším. Pak mám takové zoufalé manické záchvaty a prozpěvuju si z plna hrdla dětské Svěrákoviny. Ale většinu času mám v uších sluchátka a podlouchám sempiternal od bmth. (By the way, dva roky zpátky jsem byla na jejich koncertě na rokáči a byla to asi nejlepší hodina mojeho života.)

No. Teď někdy jsme si stopli cajty, jejichž rodiče je asi zrovna vezli z družiny, to bylo sweet. Ta jejich máma se k nám nahla a říká: "Behavior guys, this is police". A tam ti dva borci v kostýmkách.

Předevčírem jsem měla tak nachuja nááladu, že jak jsem se předtím bála, že nás někdo unese, nebo zabije, nebo nám prostě udělá něco, co by se nám asi moc nelíbilo, tak ten den bych do toho šla i dobrovolně. Prostě jsem si trochu přála, aby to týpek nasolil do stromu a my všichni poklidně v bezvědomí umřeli. Nebo aspoň já.
No vesmír mi byl nakloněn a stopli jsme si čtyři auta po sobě s rozmrdaným předním sklem. Nechápu. Ovšem brzy jsem pochopila, protože týpci jezdí tak, že to snad ani není možné. V protisměru, 150, do zatáček. Pohoda. To, že kdyby ti to ujelo, tak skončíš v moři. Prcat.
Za hranicema s Gruzií jsme si stopli borca, který jel přesně tímhle stylem, samozřejmě sklo na sračku, to je, řekla bych už asi jakási tradice. A jak viděl, jak tam sedíme zaražení na těch sedačkách, tak dodal svojí bravurní angličtinou: "dont worry, i am speed driver, dont worry." Moc teda nevím, co tím chtěl říct, ale tak dobre. Každopádně nejhorší na tom je, že tento styl jízdy nikomu nepřijde aspoň trochu zvláštní. Dokud teda toho někoho nebrzdíš v jeho stejně anarchické jízdě. To pak začne rozhazovat rukama za doprovodu mocného troubení, aby všichni v radiusu dvou kilometrů věděli, kdo jede kurva pozdě do práce.
No. Včera jsme se vykalili jak totální osli. Bylo to celkem fajn. Potkali jsme se s nějakým borcem z Lotyšska. Jà jsem musela ještě dělat nějaké věci na kompu a tak šel starej dřív a já jsem došla později.
No dojdu a ten Lotyšan: "tak co, maš hotovou práci?"
A ja: "Ne, mám toho po dva kokoty"
A on: "No tak jasně, když jsi žurnalistka."
A ja: "Ne, nejsem."
A on: "No dobre, nejsi, ale studuješ to, tak je jasne, ze toho mas hodne."
A ja: "Ale ja to nestuduju"
A on: "Ale nedělej, však jiří to řikal."
Tak jsem si říkala.. wtf, kde to sebral. A proč by to starý říkal, když to není pravda. Ale tak kdoví, co slyšel, bo oba byli nachcaní, že to nebylo ani možné, na to kolik bylo hodin.
No bavíme de dál a týpek "takže y jste spolu byli na balkáně, jo?"
A teď mi to došlo. Kde vzal tu žurnalistiku. Tak říkám: "No,tak to jsme teda nebyli, to byl s jehi ex, která je mimochidem ta žurnalistka."
Moc by mě zajímalo, každopádně, jak se k tady tomu tématu dostali. Představuju si to následovně:
Lotyšan: "co dělá tvoje slečna?"
A můj starý na to: "hej, to je jedno, ale řeknu ti, co dělá borka, která s mojou starou nemá absolutně nic společného."
No tak jsem ho dořvala, pak jsme si dali hubana, došel ještě týpek z Francie, Rusák a borka z Libanonu a tak jsme se šli v bouřce koupat společně do moře.

Pak jsme si vzali taxíka, protože dva kilometry ve tři ráno je prostě dálka jak svině. Ten borec, jakože taxikář, mě tak neuvěřitelně nasral. Zaprvé; nevěděl kolik za to chce, ale každá cena mu byla málo. Zadruhé; nevěděl kam a jak má jet, takže kdybychom neměli navigaci, tak tam kroužíme do teď. Nechápu, jak si to můžeš dovolit, když sji taxikář. A za třetí; jsem mu nabídla cigáro a ten idiot, si vzal tři a ještě se strašně ironicky usmíval, jak si to výborné zařídil.

Jak mi včera bylo jedno, že si mě můj hoch plete s jeho ex, tak dneska mě to fakt hodně sere, což je v kombinaci s tou kocovinou fakt dobré.
Takže se s ním jako správná megera dneska celý den nebavím. Každopádně pocit zadostiučinění nepřichází, protože si toho chlapec ještě nevšimnul a to je půl desáté večer. Màm v plánu, jestli se mě někdy teda zeptá, co mi je, odpovědět, že nic, protože pro kurvení mezilidských vztahů používám zásadně tradiční ověřené metody.

Stopli jsme si strašně supr borca, co poslouchal billie eillish, takže frajer :D bylo by ještě lepší, kdybych 3 ze 4 hodin neprospala a něco se i dozvěděla.

Teď jsme v Tbilisi, na mega randál hotelu, kdy máme jak inzerovali sdílený pokoj s dalšími 10 lidmi. Z 10 se vyklubalo 20, protože "pokoj" je oddělený takovou tou teňounkou dřevěnou deskou, která 30cm pod stropem končí, tudíž ty lidi jde vidět i slyšet.