Ztracené duše

[17]

[Cameron]

Měl jsem ji na svým klíně. Přesně tak, jak jsem chtěl. Obnaženou do posledního kousku kůže a naprosto odevzdanou. Byla dokonalá. Víc než to.

A já se jí sakra nemohl nabažit.

Nikdy jsem se žádnou nedělal to, co jsem teď prováděl jí. A lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem věděl, kde přesně se to ve mně vzalo. Prostě se to stalo. Jako by probudila nějakou dominantní část mýho já. A mně se to definitivně líbilo.

Po dlouhý době jsem měl pocit, jako bych to byl já, kdo rozhoduje o mým životě.

Jako bych to byl já, kdo určí, co se odehraje v dalších vteřinách.

S jednou rukou omotanou kolem Henleyina útlýho pasu jsem tou druhou sjel dolů na její stehno, po němž mý prsty začaly putovat a pátrat. Její kůži zdobilo spoustu drobnejch pih, kterejch jsem si předtím vůbec nevšiml. A teď bych se nad tím snad téměř i spokojeně usmál, kdyby mi v kalhotách nepulzoval pták téměř bolestivým způsobem.

Sklonil jsem hlavu a otřel se rtama o její hrdlo, proti kterýmu jsem tiše pronesl: „Jsi krásná, Henley."

V odpověď se na mně celá otřásla a potom se neklidně zavlnila, jako by hledala jakýkoliv tření, který by mezi náma mohla vyvolat. „Není to poprvý, co něco takovýho slyším, ale ty jsi první, komu to věřím," odvětila přerývaně.

Její dech byl zkrácenej a její tělo bylo měkký a poddajný. V tuhle zatracenou chvíli byla nejspíš připravená téměř na cokoliv.

Odmítal jsem ji dál nechávat čekat.

Sklouznul jsem rovnou do jejího klína a pohladil hebkou kůži, než jsem proniknul mezi její záhyby. Téměř jsem zalapal po dechu, když jsem ucejtil, jak je horká a vlhká. Ale ovládnul jsem se. Ovšem ne dost na to, aby sebou můj pták uvězněnej v džínách neškubnul. Kurva.

Henley mi ale nedala moc času to všechno zpracovat, protože mýmu dotyku okamžitě vyšla vstříc a tiše zakňourala. „Dotkni se mě, prosím."

Vyslyšel jsem její prosby. Nejdřív jsem ji prozkoumával opatrnejma letmejma pohybama, pod kterejma se celá napjala, než jsem sjel prstama rovnou na její klitoris a začal kroužit. Henley se na mým klíně napjala téměř do luku, ale já ji paží, pořád omotanou kolem jejího pasu, stáhnul zpátky k sobě. „Pššš," zabroukal jsem a začal slíbávat její hrdlo.

Chtěl jsem zjistit, jak reaguje na sebemenší podnět. Chtěl jsem najít veškerý její struny a rozeznít je.

Donutil jsem ji, aby se kroutila a sténala, když jsem znova začal laskat její ňadra. Donutil jsem ji téměř křičet, když jsem ještě zvýšil tlak svejch prstů, jež pořád tančily v jejím klíně. Jenže jsem ji umlčel polibkem.

A ten polibek byl hladovej a divokej.

A možná byl dalším bodem, od kterýho nebylo návratu.

Během toho, co jsem se vpíjel do Henleyinejch úst, jsem pohnul rukou a nechal svý prsty vklouznout rovnou do ní. Nedokázal jsem to zastavit. Nemohl jsem si kurva pomoct. Protože ona byla tak sladká a já byl kurva opilej každou částečkou její bytosti.

A popravdě?

Někde uvnitř jsem doufal, že tohle delirium nikdy neskončí.

Henley totiž vzápětí začala vlnit bokama a vyrážet proti mně. Pobízela mě. A já zrychlil.

Zatímco moje volná ruka vyjela vzhůru k jejímu hrdlu, kolem něhož jsem obemknul svý prsty a jemně stisknul.

Moje malá čarodějka v odpověď zalapala po dechu a potom zvrátila hlavu vzad a celá se na mně vzepjala. Ucejtil jsem, jak se kolem mě její svaly křečovitě stáhly. A potom znovu. A znovu. Zatímco ona ze sebe vyrážela ne tak úplně tichý steny.