Těla. Nic víc.
Tma se vkrádala do inkoustové krve jako neměnná součást řádu světa. Takový byl venku, takovým se měl stát, za takový svět vyměnil její život.
Noc jako nic vládla světu, nekonečná noc plná chladu a zimy, tříštění a konců. Jen její křik ji rušil. Vztek, bolest a smutek, to všechno padlo na jeho hlavu.
"Tvoje Znamení bylo první!"
Měla pravdu. Jeho inkoust nakazil její bezchybné tělo, jeho duše se pokusila usilovat o tu její, to on stál za jejím pádem. Jeho slovo ji svedlo na cestu oddanosti a věrnosti lebce s hadem v duši i na těle.
"Nenávidím tě, Rabastane Lestrangei!"
To on vše zničil.
YOU ARE READING
Inkoust, jenž znamená život
FanfictionDrabbles příběh o boji, který se nedá vyhrát, o propasti, do které se dá až příliš snadno spadnout, a o činech, které se už nedají vzít zpět. Jediné jméno toho může totiž tolik zničit, to vše jen kvůli Pánovi zla. Příběh nás zavede za dvěma mými obl...
