Rulíkův pád || Waca Oc Backstory || DOKONČENÉ

Chapter 5#

Zatímco se Růžena zmítala v bolestech a Oves okolo ní poskakovala, Rulík se na ně s drobounkým úsměvem díval. Bylo to jako jeho vysněné představení; Růžena umírala a Oves nevěděla co dělat.
Ta bolest v očích zrzavé kočky pomalu ustávala. Rulík věděl, že už je na pokraji smrti.
V tom ho odstrčila Měsíčka s vážným pohledem. „Co se to tu pro Hvězdný klan děje?!," vykřikla když odehnala Oves nastranu, aby se podívala na mrtvé tělo Růženy.
„Copak to nevidíš?," předstíral smutek Rulík. „Je... m-mrtvá," řekla potichu Oves. Měsíčka propálila pohledem Oves. „Jak to? Co se stalo?!," zavrčela a vytasila drápy. „N-nejsou t-tu stopy po... drápech," řekla v odpověď Oves. Na milivteřinu se podívala Měsíčce do zamračených oči, ale rychle pohled zase odvrátila.
„Jak... zemřela," zavrčela Měsíčka podruhé.
Oves se nervózně zahleděla na obličej Růženy. „Vypadá to n-na otravu," řekla a na sucho polka. „Bobulemi smrti," řekla a těžce si sedla.
„To znamená, že máme v klanu vraha!," vykřikla přihlížející Levandule a zalapala po dechu.
Rulíkovi přejel mráz po zádech. Jestli přijdou na to, že to byl on, může se rozloučit se svým pelechem.
Mezitím se okolo nich začaly hromadit další kočky. „Všichni umřeme!," zařval na celý les Čumáček. Jantarka jen překvapeně přihlížela.
V tom se mezi davem koček protlačil Skvrnitý měsíc. Když uviděl mrtvé tělo, jeho unavený výraz vystřídaly obavy.
„Co se tu stalo?," zeptal se opatrně. „Bože můj, ano, zeptejte se na to všichni," zavrčel potichu Rulík, aby si ho nikdo nevšiml. „Copak to nevidíš? Máme v klanu vraha!," zakřičel Čumáček vystrašeně.
„Měsíčko, asi nevíš, kdo by ro mohl být, co?," řekl Skvrnitý, jako by si situaci už urovnal v hlavě. V tom Rulík dostal nápad, ale nebyl si jistý, jestli mu to vyjde.
„No-" „Byla to Měsíčka!" přerušil Rulík černou kočku. „Cože?! Jak se opovažuješ!," zavrčela Měsíčka a zasyčela. „Měsíčka? Ale to nedává smysl," vyhrkl Skvrnitý a propálil Rulíka pohledem. Měsíčka jen s otevřenou tlamou přihlížela.
„Právě že dává," řekl Rulík váhavě. „Jak to?!," zavrčela Měsíčka a vztyčila se nad Rulíka. Ten jen udělal krok zpět a začal vysvětlovat.
„Přece víte, jak Růženu Měsíčka nenáviděla," začal Rulík a podíval se na Skvrnitého. „Měla hodně důvodu jí zabít. Proto si myslím, že to byla ona," dořekl a propálil Měsíčku pohledem. Ta se jen zamračila a začala vyrývat škrábance do trávy.
„To dává smysl," řekl po chvilce přemýšlení Skvrnitý a podíval se na Měsíčku.
„Cože?!," vyjekla Měsíčka a udělala krok zpět. „Tímto tě vyhošťuji z tohoto klanu. Už se nikdy nevracej," prohlásil Skvrnitý rozhodně a s vrčením vyšel proti Měsíčce, která začala se zamračeným pohledem couvat.
Po pár vteřinách po ní Skvrnitý se syčením máchnul tlapou s vytaženými drápy.
Měsíčka se mrštně obrátila a vyběhla směrem k východu z tábora. U keřů se však zastavila a ohlédla se. Její pohled přistál na Rulíkovi.
„Tohohle budeš litovat, to ti přísahám!," vykřikla přez celý tábor, otočila se a vyběhla do lesa.
Rulíka zalila úleva. Vyšlo mu to. I když ro upřímně nečekal.
„Díky za upozornění, Rulíku," řekl Skvrnitý, když se na něj otočil. Rulík se na něj jen zamračil. „Bez problému," odpověděl a usmál se. Skvrnitý jen nervózně přikývl a odešel do svého pelechu. Rulík ho celou dobu sledoval.
Ostatní kočky se začaly rozcházet, až na Levanduli a Oves, které odnesli bezvládné tělo Růženy.

• • •

Rulík netrpělivě seděl mezi davem koček před doupětem velitele. Po odchodu Měsíčky si musel Skvrnitý zvolit svého nového zástupce.
A Rulík si byl stoprocentně jistý, že ro bude Ledák. Bílý kocour seděl spokojeně úplně ve předu.
Rulík si odfrkl, ale neměl čas na přemýšlení, protože v ten moment vyskočil na velký kámen Skvrnitý měsíc.
„Přišel čas vybrat nového zástupce," řekl netrpělivě velitel.
„Novým zástupcem se tedy stává Rulík, bla bla bla, chraň nás klan svým životem, a to je asi všechno," řekl nevrle, seskočil z velkého kamene a šel do svého pelechu.
Všechny přihlížející kočky vykulili oči. Hlavně Rulík.
Co to mělo znamenat?, pomyslel si. Sice je rád, že se stal zástupcem, to mu může pomoct s jeho plánem, ale proč to Skvrnitý řekl takle?
Rulík a ostatní kočky se zmateně zvedly a začaly se rozcházet. Některé si mezi sebou něco šeptali a při rom se dívali po očku na Rulíka.
No nic, pomyslel si Rulík a odešel do pelechu, tentokrát válečníků.
To zabíjení ho nějak začalo bavit. Asi bude čas na další oběť, řekl si a zlostně se usmál.