Zbloudilý chlapec

6)

Hned ráno přišla sova se seznamem lektvarů, které byli zničeny při onom výbuchu. Jak ovšem Harry odhadoval, rozuměl tomu asi tak, jako japonskému jazyku. „S tímhle sem vážně v pytli..." povzdechl si poraženě a stočil pohled ke svým nohám, kde se Severus zaujatě natahoval po pergamenu. 

„Co to je Harry? Co to je. Prosím uka." žadonil chlapec a stáhl obočí do smutné linky. Mladý kouzelník se zasmál a podal pergamen s lektvary nadšenému chlapci. Severus nějakou dobu na papír koukal, než se zamračil, tak jak umí jen dospělý Snape, a ukázal na jeden řádek v seznamu. 

„Tohle znám..." zašeptal a podal list zpátky Harrymu. Nebelvír překvapeně zamrkal a zadíval se na Mnoholičný lektvar, na který chlapec ukazoval. „To znám kupodivu taky...Víc než by mi bylo milé." zasmál se odlehčeně, nad vzpomínkou jejich druhého ročníku, kdy lezli do Zmiozelské společenské místnosti, nebo na Ministerstvo kouzel. „Tak jako tak, já se v tom moc nevyznám...Uznávám, že lektvary nejsou moc věc, která by byla mým favoritem. Proto se půjdeme podívat do Bradavic. Řiditelka McGonagallová nám jistě pomůže." zhodnotil nakonec a hodil na sebe cestovní plášť. 

„Musím jít s tebou Harry? Já bych tu určitě vydržel..." zesmutněl černovlasý chlapec, při pomyšlení, že půjde zase mezi cizí lidi. „Neboj Seve...Budu tam s tebou a navíc...Potřebuju, aby tě ředitelka viděla. Jistě bude uvěřitelné, když uvidí, že postrádáš roky." usmál se chlácholivě a napřáhl se, že chlapce vezme. Malý lektvarista posmutněle vzdychl a schoval se za Harryho plášť, po té co ho kouzelník zvedl do náruče. 

„Ředitelna Bradavice!" vykřikl co nejsrozumitelněji a hodil pod sebe letax. Opět na sebe natiskl ustrašené tělíčko a zavřel oči. Nesnášel onen vír barev a kolotoč jako takový. Když dopadl na práh ředitelny znatelně si oddechl a konejšivě se usmál na Severuse, který se zvědavě rozhlížel po obří místnosti. 

„Pane Pottre...Vás bych tu nečekala." vydechla ředitelka překvapeně, když scházela schody ke svému stolu. „Omlouvám se, že jsem aspoň předem neposlal sovu, ale je to naléhavé." ospravedlnil se Harry smutně a natiskl na sebe vyděšeného chlapce. Severusovi se ta žena moc nelíbila. V zeleném hábitu, špičatém klobouku a přísným pohledem ve tváři vypadala velmi děsivě. 

„Zvážil jste místo profesora pane Pottre?" zeptala se místo toho, aniž by si všimla dítěte, choulícího se Harrymu pod plášť. „Jistěže zvážil...Teď mě bohužel zastihl jistý problém a vám velmi důvěřuji, proto jsem ho sem přivedl." začal bývalý student Bradavic. Přešel nechápavý výraz ženy mlčením a v uklidňujícím hlazením donutil Severuse vykouknout. „Jistě ste už slyšela o té nehodě na Příčné." McGonagallová sundala překvapeně brýle z očí a usadila se do křesla.

 Severus se opět schoval a pevněji sevřel Harryho hábit v ručkách. Chtěl pryč, zpátky k Harrymu domů, schovat se do peřin a poslechnout si další pěkný příběh, který mu Nebelvír převypráví.