Tenkrát na louce//Seth Clearwater

"Zatracený útes"

Ráno jsem se probudila, až když mi budík zazvonil po desáté.

Celé tělo mě bolelo, špatně se mi dýchalo, protože jsem měla ucpaný nos a ani jsem nemohla pořádně vidět, jak jsem měla napuchlé oči.

"Zatracený útes"zabědovala jsem, když jsem se pokoušela vstát.Nepovedlo se.
Svalila jsem se zpátky do postele a rozkašlala se.Strašně mě pálilo a bolelo v krku.

"Kath?Co ti trvá tak dlouho? Za pět minut máme jet"křičela Bella, když šla po chodbě zřejmě do mého pokoje.

Moje domněnka se potvrdila v ten moment kdy rozrazila dveře mého pokoje a já měla šanci vidět její naštvaný výraz, který se však hned změnil na starostliví jakmile mě uviděla.

"Co se ti proboha stalo"zhrozila se a přešla k mé posteli.

"Jsem asi nemocná"zahuhlala jsem a modlila se aby mi rozuměla.

Nic neřekla a sáhla mi na čelo.

"Panebože vždyť ty celá hoříš"vykřikla.
"Pojď zvedni se.Odvezu tě do nemocnice"řekla už o něco klidnějším hlasem.

"Ne, to je dobrý, já to zvládnu.Nepotřebuju jet kvůli takovéhle  prkotině hned do nemocnice"řekla jsem né moc srozumitelně a mávla nad tím rukou.

"Že ne?"zasmála se hraně Bella.
"A proto se ani nemůžeš zvednout z postele?Sestřičko dovol abych ti řekla, že vypadáš přímo příšerně a to ani nemluvím o tom, že by jsi tu byla úplně sama, když táta a já jsme pryč.Vždyť by se ti mohlo něco stát a nikdo ti nepomůže"dokončila svůj monolog Bella.

"Hhh fajn"souhlasila jsem nakonec.

...................................

"Ále, dobrý den Katht.Není to moc dlouhá doba co jsi tu byla naposledy"řekl Carlisle hned co jsem přišla k němu na lůžko.

"Dobrý den Carlisle"pozdravila jsem slušně.Doufám, že mi rozuměl.

"Tak copak se ti stalo tentokrát?"otázal se s úsměvem na rtech.

"Jsem jenom nastydlá, ale Bella mě musela tahat až do nemocnice"zahuhlala jsem.

"Aha a kdepak je?Šla už do školy?"zeptal se.

"Jo"odpověděla jsem prostě.

"Tak se posaď " ukázal na lůžko.

Udělala jsem, tak jak řekl.

"Sundej si tričko prosím"řekl a bral si nějaké věci ze stolku vedle lůžka.

Zaraženě jsem na něj koukala a ani se nehla.
Carlisle už měl vše potřebné a viděl jak se na něj koukám.Zasmál se "Neboj, potřebuju to abych si tě mohl poslechnout"řekl a ukázal mi stetoskop v jeho ruce.

Mé tváře zrudly.
Udělala jsem co po mně chtěl.Sundala jsem si tričko a tím mu odkryla svůj dekolt.

Hned poté mě na hrudníku zastuděl onen stetoskop.

"Hmm"zabručel Carlisle.

"Je něco špatně?"zeptala jsem se když přesouval stetoskop na má záda.

"Chrčíš a to by jsi neměla"řekl a sundal stetoskop z mých zad.

"Ale není to nic vážného.Máš to z nastydnutí.Předepíšu ti prášky a bude ti líp"dodal.

"Dobře"odpověděla jsem a nandávala jsem si zpátky triko.

"Jak jsi vůbec nastydla"zeptal se.

Skousla jsem si ret.Mám mu to říct nebo ne?ptala jsem se sama sebe.

Otočil se na mě a pozvedl obočí nahoru.

"Ehm ani nevím byla jsem včera na procházce, tak asi odtamtud"řekla jsem a začala si hrát s prsty.

"Dobře.Ještě ti změřím teplotu"řekl a vytáhl z šuplíku teploměr.
Namířil mi ho na čelo a zmáčkl čudlík.

"Hm máš 37,6.Budu ti muset dát další prášky aby ti klesla teplota na správnou"usmál se na mě.

Nic jsem neřekla a taky se usmála.

"Budeš tu muset počkat než si tě někdo vyzvedne,protože samotnou tě pustit nemůžu"řekl Carlisle a podíval se na mě.

"A proč ne?Vždyť už jsem velká, dokážu se o sebe postarat"řekla jsem a mračila jsem se na Carlisla.

"O tom nepochybuji, ale je to kvůli tvému bezpečí a zdraví"usmál se na mě.

Zakroutila jsem očima a pohlédla na Carlisla prosebným pohledem.

On se jen zasmál a řekl "Nemůžu, co kdybych tě pustil a ty by jsi někde v půlce cesty zkolabovala a nebo by tě někdo někam zatáhl a bůh ví co by ti provedl, protože nevypadáš na to, že by jsi se v tomto stavu ubránila"pokroutil hlavou.

Založila jsem si ruce na prsou a naštvaně vzdychla.

................................

Ve dvě konečně Bella přijela.

"Konečně už jsem myslela, že jsi na mě zapomněla"ušklíbla jsem se.

"Na tebe nikdy,sestřičko"oplatila mi a na slovo nikdy dala velký důraz.
Člověk by řekl, že se nesnášíme, ale je to pravý opak mi se milujeme a hodně rády se pošťuchujeme.

Vzala jsem si bundu a rozešla jsem se za Bellou, která už brala za kliku pokoje.

Naštěstí prášky zabrali a já mohla konečně normálně chodit.A taky jsem se cítila o moc lépe.

......................................

"Ví to táta?"zeptala jsem se když jsme jely autem směr domov.

"Jo,volala jsem mu a všechno vysvětlila,takže se tě na nic nebude ptát"odpověděla.

"Ah, díky jsi zlatá"odpověděla jsem.

"Já vím, jenom mu radši napiš, ať máš jistotu"řekla a usmála se.

Nic jsem neřekla a dívala se z okénka.

.....................................

Doma jsem teda tátovi napsala, že jsem v pořádku a že si nemusí dělat starosti.

A do večera jsem se jenom, tak poflakovala a nic nedělala.

Další kapitola je na světě a moc doufám,že se vám líbila.

Albta23<3