Před bitvou

Zúčtování 15/15

--Taira--

Stál jsem před nastoupeným mužstvem na vyvýšeném podiu a v ruce nervózně žmoulal list papíru.

V hlavě mi běželo mnoho myšlenek, ale ta první byla, že jsem měl poslechnout Mayu, která mi důrazně vymlouvala můj nápad opustit nemocnici a přijet do tábora.

Přestože Daichi a Shira společně s ostatními důstojníky odvedli dobrou práci a situaci uklidnili, jak nejlépe to šlo, bylo čím dál tím jasnější, že čím dříve se svým vojákům ukážu tím lépe.

A stvrzení naší spojenecké smlouvy s Kanem a místními klany mi připadala jako vhodná příležitost dokázat, že jsem živ a zdráv.

Pohledem jsem přelétl řady vojáků přede mnou, kteří se sotva dokázali namačkat na prostranství uprostřed tábora. Nikdo si nechtěl nechat ujít pohled na svého hrdinného generála.

Co bylo hrdinného na tom, že jsem se nechal postřelit a skoro umřel, jsem vážně netušil. Ale ať už jsem za poslední týdny udělal cokoli, nějak se to překroutilo a já z toho vyšel jako ten největší borec.

Na rozdíl od Shiry, jehož činy nebyly viděny jako hrdinství ale důvod, proč se mu raději obloukem vyhnout. Nejdřív mě to štvalo, protože jsem nechtěl, aby na něj všichni pohlíželi jako na bývalého císařova zabijáka, který teď tu samou práci dělá pro mě. Nakonec mi Daichi řekl, abych to nechal být, že je dobře, když mám vedle sebe někoho, kdo budí respekt a strach.

Kousek za mnou seděla hrdě a sebevědomě předsedkyně Hanarová a několik dalších Radních, kteří se trmáceli celou tu cestu z Kashimy až sem, aby byli svědky podepsání smlouvy. Jak se ukázalo, pravý důvod byl spíše takový, že měli potřebu dohlédnou na to, abych neudělal další hloupost a něco nepokazil. Což mi dala Erina najevo hned při naší první schůzce před několika dny v nemocnici.

*

„Jsem velmi spokojená a překvapená, jak se vám místní klany podařilo přesvědčit ke spolupráci, generále. Nicméně to, že jste téměř přišel o život mě i Radu velice znepokojuje. Připadá mi, jako byste si neuvědomoval svoji zodpovědnost," sjela mě jak malého kluka a já před jejím přísným pohledem snažil co nejvíce splynout s postelí.

„A nejenom vy," rozhlédla se po ostatních, kteří se naší malé schůzky též účastnili.

„Vy všichni jste měli za úkol Tairovi pomáhat, jste jeho poradci, přátelé, někteří více než to...,"

Více než to. Opravdu narážela na mě a na Shiru?

„...a dopustíte, aby se ocitl v ohrožení života. Copak nikdo z vás nechápe, co by se stalo, kdyby zemřel? Všechno by se rozpadlo. Sjednocení naší země je stále velice křehká záležitost, stačí drobnost a stojíme na pokraji nové občanské války."

Maya sklopila pohled a mlčela, stejně tak Sorner a Kioshi, kteří se s energickou předsedkyni setkali poprvé, Daichi se tvářil znuděně, zatímco můj černovlasý přítel se opíral o zeď a jeho výraz neprozrazoval zhola nic.

„Shiro," obrátila se Erina přímo na něj, což mě dosti překvapilo. „Když Taira požádal, abyste mohl pracoval s ním, slibovala jsem si od toho, že budete nejen jeho poradcem, ale hlavně že ho ochráníte. Vy, nejvíce ze všech. Očekávala bych, že ho neopustíte, budete s ním ve dne v noci..."

„V noci je s ním rozhodně," zamumlal si pro sebe Daichi, který si neodpustil kousavou poznámku.

„...a nepřipustíte, aby se mu cokoli stalo. I za cenu svého života."