Tenkrát na louce//Seth Clearwater

Škola

Další den ráno zase přišel Carlisle s tím, že mě můžou propustit a ať podepíšu nějaké papíry.

.................................

Teď už sedím v tátově policejním autě a pozoruji ubíhající cestu.
"Jak se ti to vlastně sta......"chtěl se zeptat táta, ale ani to nedořekl, protože jsem mu skočila do řeči.

"Nechci se o tom bavit".
Po zbytek cesty už bylo takové to napjaté a trapné ticho.

Doma jsem si dala rychlou sprchu a ulehla do postele.
'Ťuk ťuk'ozvalo se na dveře a poté někdo bez vyzváni vstoupil.
"Kath"řekla potichu Bella.Neodpověděla jsem.
Bella si jenom tiše povzdechla a zase dveře zavřela.Poté už bylo jenom slyšet, jak odchází k sobě do pokoje.

Vím, bylo to ode mne hnusné, ale neměla jsem náladu s nikým mluvit.

A když nad tím teď tak přemýšlím, zítra už jdu vlastně do školy.
....................................

Ráno u snídaně jsem byla zamlklá a s nikým nepromluvila.

"Kath, jak se těšíš na svůj první den v nové škole?"otázala se Bella.
"Docela jo"řekla jsem jednoduše.
"Kath mluv se mnou prosím"povzdechla si opět Bella.
"A o čem"zeptala jsem se a hrála tupou.

"Víš co, to je jedno"vyletěla naštvaně Bella ze židle, popadla batoh, klíče od auta a šla ven nastartovat tu svou kraksnu.

Já se pomalu zvedla ze své židle také si vzala svůj batoh, přetáhla jsem si kapucu mikiny přes hlavu a šla do Belliného auta, které ji pořídil Charlie od Billyho Blacka.

Cesta probíhala mlčky.
Bella poklepávala rytmus nějaké písničky o volant a pobrukovala si.

Já jsem se ji jenom tiše smála.
"Něco vtipného?"zeptala se a na tváři jí hrál úsměv.
"Ne"odpověděla jsem také s úsměvem.
"To vidím"řekla a zasmála se.

Po chvíli jsme zastavily před mou novou školou.

Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vydechla.
"Dobrý?"zeptala se Bella.
"Jo, dobrý jsem jenom nervózní"řekla jsem.

Pomalu jsme vystoupily z auta a šly ke vchodovým dveřím školy.

"Pěkná kára"řekl kluk tmavé pleti a zasmál se.
"Díky"odpověděla Bella.

"Sestřičko, někdo by tě měl naučit rozpoznávat kdy to někdo myslí vážně nebo ironicky"zasmála jsem se a vzala Bellu kolem ramen.
Bella jenom nechápavě koukala.

Ve škole jsme šly spolu do ředitelny, kde nám dali klíček od skříňky a učebnice.

Já měla skříňku s číslem 325 a Bella jí měla o kus dál s číslem 330.

Poté se naše cesty rozdělily, protože já jsem šla k prvákům do třídy a Bella je starší, takže šla ke třeťákům.

Vešla jsem do třídy a všechny oči padli na mě.
"Aaaaa slečna Swanová, vy jste tu nová že?"řekl pan učitel.
"Ano"řekla jsem stydlivě.

"Tak se prosím posaďte támhle k panu Daimlerovi"ukázal ne nějakého kluka, který už od pohledu vypadal, že je to nějaký blbeček, ze kterého slintá každá druhá.

Přikývla jsem a pomalu došla k oné lavici.
"Čau kotě, já jsem Patrick"řekl a pravý koutek úst se mu zkroutil do úšklebku.
Jen jsem na něj znechuceně civěla pozdravila ho a sedla si na židli vedle něj.

Aby toho nebylo málo, tak se rukou opřel o MOJÍ opěrku židle.

Sundala jsem mu jí a naštvaně na něj pohlédla.

"Uuuh, kočička má drápky"řekl posměvačně a jeho pět kamarádů co seděli okolo nás v ostatních lavicích se přiblbě zasmáli.

Naštěstí už zazvonilo na hodinu a začalo úmorných 45minut matematiky.
Matiku nemám ráda, ale jsem v ní hodně dobrá stejně jako v ostatních předmětech.

"Jaký je výsledek slečno Swanová?"zeptal se pan učitel Conor, jak se tedy představil.

"23,4 pane"odpověděla jsem.
"Výborně slečno"pochválil mě.
Pro sebe jsem se usmála.

"Ale, ale tady je někdo šprt"zašeptal Patrick a potichu se zasmál.

Ušklíbla jsem se a řekla"alespoň nepropadám skoro ze všech předmětů"prskla jsem po něm.
Jenom jsem si to tipla, ale hádám, že to byla trefa do černého.

Řekla bych, že se naštval, protože jeho oči mluvili za vše.

"Tohle tě bude ještě mrzet"pošeptal výhružně.
Po zádech mi přejel mráz.Opravdu jsem se ho bála, protože kluci jako Patrick jsou schopni všeho.

Svůj strach jsem, ale nedával na jevo, což si myslím, že ho rozzlobilo ještě více.

"Jaký je výsledek pane Daimlere?"zeptal se učitel Patricka.
"Uhhhhhh"vydal ze sebe a podrbal se na hlavě.

"Nevíte, jaká mi je to novina"odfrkl si učitel a zeptal se někoho jiného.

Po všech hodinách jsem šla na oběd, kde na mě mávala Bella abych si šla sednout k nim.

"Ahoj Kath, tohle je Jessica, Mike, Angela a Eric"řekla Bella když jsem k nim došla s tácem na kterém byly boloňské špagety s ledovým čajem.

"Ahojte všichni"řekla jsem stydlivě.

"Ahoj, já jsem Jesicca, pojď si přisednout"řekla až přehnaně a trochu falešně nadšeně, odsunula židli mezi ní a Bellou.

"Děkuju"řekla jsem a sedla si.
"Vy jste sestry, tady s mojí Bellou?"optal se kluk, který měl asijské rysy.
"Eh jo"odpověděla a trochu se zarazila nad tím oslovením Belly.

"Promiň, abych se představil, jsem Eric"dodal ještě.Jenom jsem přikývla.

"Páni, jde teda vidět, že jste sestry"řekl blonďatý kluk a podle mých úsudku to byl zbývající Mike.

Abych nezapomněla ještě tu byla Angela, která asi ráda fotila, protože měla v ruce foťák a něco si v něm zaujatě prohlížela.

"Jste obě pěkný kus"dodal ještě Mike a zasmál se.

"Ale notak Miku, nemůžeš je balit jen co přišly"zasmála se falešné Jesicca, které jsem už však nevěnovala pozornost.

U jiného stolu jsem ještě zahlédla Patricka, jak sedí se svými kamarády, koukají na mě a něco si šuškají.

Po obědě jsme s Bellou jely domů.

Tadá!Další kapitola je na světě:)
Tentokrát jsem ji trochu prodloužila než předešlé.Snad vám to nevadí.;)
Můžete dát vědět jak se vám líbila.

Albta<3