Tenkrát na louce//Seth Clearwater

Nemocnice

Pohled Charlieho:
Jedu z místa činu kde našli mrtvolu bez krve. Těchto případu jsme tu měli už hodně a furt jsme nepřišli na to, kdo je zavraždil. Musí to být nějaký velmi dobrý vrah, přemýšlel jsem. Najednou mi do cesty z kopce spadla dívka. Prudce jsem zabrzdil auto a rychle si dívku prohlédl. A v tu chvíli mi to došlo....vždyť to je Kath!

Na nic jsem nečekal a vystoupil jsem z auta."Kath"zakřičel jsem a běžel k ní."Kath, notak vzbuď se"Poplácal jsem jí po obličeji. Nic. Rychle jsem vytáhl z kapsy mobil a volal záchranku.

...........................
Pohled Kath:
Začala jsem pomalu otevírat oči, ale světlo, které mi svítilo do oči mi k tomu moc nepomáhalo. Hlava mi třeštila, jako kdyby mi do ní někdo mlátil kladivem, v kotníku mi škubalo a v ruce nepříjemně bodalo a pálilo.

Konečně se mi podařilo otevřít oči a první, co jsem spatřila byl blonďatý doktor, který si něco zapisoval a usmíval se.

"Vidím, že už jste se probudila slečno Swanová"řekla a až teď pohlédl od papírů na mě.

"Kde to jsem?Co se stalo?"zeptala jsem se.

"Jste v nemocnici a co se vám stalo nevíme, ale pravděpodobně jste spadla z kopce. Tedy alespoň podle vašeho otce"odpověděl.

"Kde je?"zeptala jsem se.

"Šel si pro kafe do automatu"odpověděl a v tu chvíli se otevřeli dveře, kde stál táta a v ruce držel onen kelímek s horkým nápojem uvnitř.

"Kath, jak ti je?"optal se táta.
"Cítím se jako by mě přejel parní válec"odpověděla jsem a pousmála se na něj.

"Tak já vás nechám o samotě"řekl doktor.
"Pane doktore"zachraptěla jsem.
"Ano?"otázal se.
"Jak dlouho tu budu?"zeptala jsem se.
"Uvidíme, podle to ho jak to bude potřeba"řekl."
"Aha, dobře děkuju"odpověděla jsem.
Nic neřekl jenom se usmál otevřel dveře a odešel.

"Tati kde je Bella?"Zeptala jsem se.
"Je na cestě sem.Volal jsem jí asi před 10 minutami"
"Dobře."

Asi za 5 minut se rozrazili dveře a v nich stála mokrá Bella.
"Proboha Kath jsi v pořádku?"zeptala se vyděšeně."Táta mi volal, že jsi v nemocnici, nechtěl mi říct proč, prý by bylo lepší kdybych dorazila"začala mluvit rychle.
"Bello jsem v pořádku, je mi fajn"zastavila jsem ji jinak by začala vyšilovat.Tak trochu jsem lhala. Moc fajn mi teda nebylo.

"Ach dobře promiň"začala se omlouvat.
"Proč jsi tak mokrá?To jsi spadla do bazénu ?"zeptala jsem se.
"Ále kdepak, venku lije jako z konve"odpověděla."Ale to není podstatné"dořekla.
"Co se teda stalo?"Zeptala se.

Pohlédla jsem na tátu tím stylem aby jí to řekl, že já na to jsem moc unavená a chtěla bych mít klid na spánek.
Táta to pochopil, zvedl se, popadl Bellu za ramena a řekl, že ji to vše vysvětli a už jí táhl pryč z místnosti.
A já jsem se v klidu mohla prospat.

Někde kolem půlnoci mě probudila sestra abych si vzala prášky.
Vůbec jsem nevěděla na co jsou ale spolkla jsem je a zapila vodou.A poté spala klidně až do rána.

Ráno přišel pan doktor.Opět s úsměvem na tváři.
"Dobré ráno"pozdravil.
"Dobré"odpověděla jsem.
"Jak se dnes máte slečno Swanová"zeptal se a zase koukal do papírů.
"Lépe než včera a prosím říkejte mi Kath"odpověděla jsem.
"Dobře, jak chceš Kath, já jsem Carlisle Cullen"řekl s úsměvem a podal mi ruku.

Příjmula jsem jeho ruku, ale jakmile jsem se jí dotkla abychom si potřásli, tak jsem ucukla.

Jeho ruka byla ledová jako led a až teď jsem si všimla, že má zlaté oči.To není přeci normální.Tedy pokud nemá kontaktní čočky, ale to je blbost, kdo by si dával zlaté kontaktní čočky do práce.A ještě když je to muž a doktor k tomu.
Sklopím pohled a v ruce začnu žmoulat peřinu.
"Eh, omluvte mě"řekl Carlisle a odešel.
Ten den jsem na to nemohla přestat myslet.

Ten den jsem už Carlisla neviděla.(nevím jak se to skloňuje,tak mi to kdyžtak někdo prosím napište:)díky)

Uuuh mám pocit, že to nikdo nečte a píšu to úplně zbytečně.:(
Jestli to někdo čtete, tak napište do komentářů prosím.
A jinak doufám, že jste si kapitolu užili;)
Uvidíme se u další.

Albta23<3