Třešnový balzám na rty

Příběh první

Dojeli jsme do Falling Apart a už od začátku mi to tady nesedlo. Počmaráné zdi, rozbité okna a výlohy. Vypadalo to tady jako po apokalypse. Můj parťák John vystoupil z auta a šel ke dveřím domu, kde bydlela oběť Hayley. Já jsem ho následoval a zaklepal na dveře. Dveře nám otevřela matka oběti. Vypadala unaveně a zničeně. Vlasy rozcuchané, vrásky na čele, oči krví nasáklé a slzy na tváři.

,,Dobrý den paní Scottová, můžeme jít dál?" paní Scottová přikývla a odstoupila od dveří, aby jsme mohli jít dovnitř. John šel s paní Scottovou do obýváku a já si zatím prohlížel jejich rodinné fotky, které byly na zdi. Vypadali šťastně. Hayley byla přesně ten typ populární holky. Blonďaté vlasy, zelené oči a usmívala se od ucha k uchu.
Šel jsem dál. Zastavil jsem před dveřmi, které měli na sobě nadpis "HAYLEY". Otevřel jsem dveře. První co jsem viděl byla krabice, která byla pod postelí. Klekl jsem si na zem a vzal krabici. Otevřel jsem jí a leželi tam přívěsky, album, výkresy, pohlednice a jedna divná fotka. Vzal jsem tu fotku a zhluboka se na ní podíval. Byla tam Hayley a stála před svojí mamkou. Zjevně se hádali a ta fotka byla zřejmě focená z keře. Šel jim vidět jen jejich profil obličeje a jak na sebe křičí. Podle spisů co jsem četl, tak Hayley a její matka, měli skvělý vztah. Tak proč se hádali?
Abych tuhle otázku dokázal zodpovědět, tak jsem šel do obývacího pokoje. Na sedačce seděl pan Scott a paní Scottová. Pan Scott Paní Scottovou objímal okolo ramen a hladil jí po paži. Paní Scottová měla položenou hlavu na rameni pana Scotta.
John seděl v křesle se zápisníkem, a ptal se na otázky. Já si stoupl vedle krbu a ukázal jsem fotku, kterou jsem našel v pokoji Hayley.

,,Proč jste se hádali se svojí dcerou, paní Scottová?" paní Scottová se podívala do dálky a měla slzy v očích.

,,Odporovala mi. Chtěla jet na párty na motorce. Neuposlechla mě a i tak tam na ní jela. Další den nám do schránky přišla fotka, kterou teďkom držíte v ruce" paní Scottová ukázala na fotku a já se s Johnem, na sebe podívali.

,,Tak proč jste to tedy nenahlásili na policii?" a bylo tu hromové ticho. Hodiny tikali a John bubnoval prstama do zápisníku.

,,Protože tohle se nám stávalo často. Už jsme to nijak neřešili" řekl pan Scott.

,,Chodili nám fotky Hayley od té doby, kdy se stala oblíbenou" paní Scottová si dala hlavu do dlaní a pan Scott jí hladil po zádech.

,,Měla nějaké nepřátele?" nachvíli bylo ticho, protože si museli vzpomenout.

,,To nevíme. Všichni ji měli rádi, alespoň to tak vypadalo" dobře tak tohle bude hodně těžké, než jsem si myslel.

,,Dobře, děkujeme. Kdyby jsme se něco dozvěděli tak vám ihned zavoláme" John vstal z křesla a podal si ruce s panem Scottem a paní Scottovou.
Jak jsme vyšli z domu, tak jsem se šel podívat na schránku, jestli tam neuvidím otisky nebo důkazy. Otevřel jsem svůj kufřík a vyndal z něho rukavice a izolepu. Kousek izolepy jsem nalepil na schránku a za pár sekund jsem jí strhnul. Na izolepě byl otisk prstu. Izolepu jsem uzavřel v sáčku a dal ho do kufříku.

,,Až budeme na stanici, tak půjdeme za Jimem, aby nám ten otisk prstu vyhodnotil čí je" nasedli jsme do auta a jeli za Jimem. Jim je náš analytik a zkoumá mrtvoli, kdy nebo kde zemřeli a jaká byla jejich příčina smrti.

,,Taky ti tady něco nesedí?" zeptal se mě John.

,,Ano. Musíme zjistit kdo posílal a fotil tu fotku"

........

Otevřel jsem dveře a vešel do místnosti. Přede mnou stál náš slavný analytik Jim.

,,Tak co je to dnes JJ?" podal jsem mu sáček ve kterém byl otisk prstu. ,,Je to otisk prstu z vraždy Hayley Scottové"

,,Tak jdu na to" zapnul svůj přístroj a začal prozkoumávat otisk prstu. Za pár hodin to už bylo vyhodnocené.

,,Otisk prstu patří Oliverovi Petersonovi. Byl několikrát spatřen jak fotí cizí lidi bez jejich vědomí a bez jejich dovolení" Jim mi dal do ruky fotku Olivera Petersona a já si ho prohlédnul.

,,Jime, pošli mi na mobil všechny informace o Oliverovi Petersnovi" vyšel jsem ze dveří a šel za svým parťákem Johnem. Otevřel jsem dveře od auta a posadil se na přední sedačku, vedle Johna.

,,Tak kam?" zadal jsem mu polohu, kde bydlel Oliver Peterson.

............

Zaklepali jsme na dům Petersonů a nikdo nám neotevřel. Podíval jsem se oknem, jestli tam někdo není, ale nikdo tam nebyl. Podíval jsem se na Johna a ten se šel podívat kolem domu. Já jsem prohlížel verandu. Nebylo tu nic co by bylo důležitého.

,,Potřebujete něco?" zeptala se nás cizí paní, která právě teď vyšla ze dveří protějšího domu.

,,Nevíte kde je právě teď Oliver Peterson?" otočil jsem se směrem k paní, vyběhl ze schodů a postavil jsem se k Johnovi.

,,To nevím, ale večer bude na večírku století" večírek století se koná vždy, když je měsíc v úplňku, a když je červená mlha. Na večírku se sejdou jen ti nejznámější a nejoblíbenější lidi z Falling Apart.

,,Dobře děkujeme" odpověděl John a nasedli jsme do auta. Řekli jsme si, že na ten večírek pojedeme a vyslechneme Olivera.

...........

Přijel jsem domů a sundal si bundu. Šel jsem si udělat kávu a sednout si na gauč. Dal jsem si na obývací stůl složky z vraždy. Vrah Hayley jí nejprve zaživa udusil, nožem jí bodal jedenáckrát a potom jak byla mrtvá jí naložil do auta, a odhodil jí na místo vraždy. Byla to dokonalá vražda, protože vrah nenechal nikde žádné stopy. Ale zatím nevíme, jestli otisk prstu je od vraha nebo od nevinného. Skoro celý večer jsem doumal nad touhle vraždou, dokud mi na dveře nezaklepal John.
Šel jsem si obléct bundu a šel Johnovi otevřít dveře.

,,Jedeme?" přikývl jsem, sedli jsme si do auta a jeli jsme na večírek století.

...........

Když jsme dojeli na večírek století, tak jsme se šli podívat do druhého patra, protože v prvním patře Oliver Peterson nebyl. Šli jsme chodbou a otevřeli jsme šuplík od skříňky. Byl tam třešnový balzám na rty. Byl od krve.
Najednou se zavřel šuplík od skříňky a zhasly světla. Ozval se křik ze zdola. Vytasily jsme s Johnem pistole a šli jsme potichu, po schodech dolů.
Šli jsme do hlavní místnosti a světla se rosvítili. Na zemi ležela mrtvá, probodaná žena s otevřenýma očima.
Podívali jsme se s Johnem na sebe a věděli jsme, že vraha nebude lehké najít...