Soňa a ztracené smaragdy[PŘEPISUJE SE]

Soňin Původ

Soňa vesele poskakovala ve své vesnici, smála se a pošťuchovala svého bílého kamaráda ježka Vita. "Soňo přestaň." Zabručel Vito a dal ruce v kříž. "S tebou není žádná sranda." Zamrmlala Soňa a také zkřížila ruce na prsou, snažila se ho napodobit, udělala i podobně výstižný výraz jako měl na tváři. "Ale takhle se já vůbec netvařím!"Vyjekl Vito a zavrtěl hlavou na zdůraznění nesouhlasu.
"Tváříš, tváříš bručoune!" Malinká, tmavě hnědá ježčice jménem Soňa se zasmála. Vito se pousmál a pohladil ji po hlavičce. "Nerad to přiznávám, ale jsi moc roztomilá, jednou si tě vezmu za ženu." Ježeček změnil téma, mile se usmíval se a hladil Soňu po hlavě. Soňu to zaskočilo, nevěděla co na to říct takže se jen na něj dívala a červenala se. "Myslím to vážně." Pokračoval Vito a dál se mile usmíval. "R-Ráda.. Budu tvoje žena Vito!" Pípla Soňa stydlivě a objala svého malého přítele. Vito ji pevně stiskl v objetí. "Soňo! Pojď domů, ještě musíme trénovat!" Zavolal její otec. "Tatiii..Ještě nechci, hraju si s Vitem!" Zavolala Soňa a zabořila čumáček do bodlin svého nejlepšího kamaráda,který ji stále držel v objetí a nevypadal na to, že by ji chtěl pouštět. "Budeš si s Vitem hrát zase zítra, musíme trénovat." Její táta znovu připomněl, že by měli trénovat její schopnost. Soňa totiž nebyla obyčejný ježek, měla schopnost, uměla ovládat oheň. Soňa si povzdychla a odtáhla se od Vita. "Tak zase zítra, papa Vito." Smutně se pousmála, zamávala mu na rozloučenou a uháněla za tátou. "Papa Soňo!" Zavolal Vito nazpátek a také se vydal na cestu domů.
Soňa doběhla ke svému otci a podívala se na něj smutnýma očkama. "Ale notak, co ten smutný výraz? Tohle není poslední den co Vita vidíš nebo snad je? Hlavu vzhůru sluníčko, zítra je taky den, nemám pravdu?" Táta se na ni mile usmál a pohladil ji po hlavě. Soňe se na tváři objevil velký úsměv a objala svého tátu kolem nohy." Tak se mi líbíš."Zasmal se její táta.
"Malém bych zapomněl, mám pro tebe dárek." Řekl s nadšením v hlase. "Dárek?! Pro mě?!" Soňe se rozzářili oči. "A co je to?" Malinký ježeček upřel pohled na velkého ježka. "Můžeš zkusit hádat." Soňin táta dal ruce v v bok a zasmál se. "To bude trvat dlouho, co je to tati?" Soňa začala nedočkavě poskakovat. "No dobře, tady máš." Její táta se opět zasmál a položil Soňe na hlavu kovbojský, světle hnědý klobouk. "To je pro mě?"Divila se Soňa.
"Ano ježečku, to je pro tebe, líbí?" Zajímal se otec. "Je to úžasné! Děkuji!" Soňa opět objala nohu svého milovaného otce, měla ho moc ráda. "Tak dobře, teď půjdeme trénovat jo?" Otec se k Soňe sehl a poupravil ji její nový klobouk. "Dobře, ale.. Dáme si závod! Budu tam první!" Zasmála se Soňa a rozběhla se ke svému domu kde na ni a na jejího tátu čekala její máma. "To není fér!" Zavolal na ni táta a utíkal za ni.
Soňa doběhla na jejich dvorek jako první, koukla se za sebe, aby se podívala kde je její táta.
Otec zrovna doběhl a předstíral, že je hrozně udýchaný. "Zase jsi vyhrála, jsi tátova malá, rychlá šikulka!" Zasmál se a narovnal se. Soňa se nadmula pýchou a spokojeně zavřela oči, cítila jak si vítr pohrává s jejími bodlinkami, musela si přidržovat svůj klobouk, protože hrozilo, že ji spadne.
Otec se přestal usmívat a zvážněl. "Teď budeme trénovat, pamatuješ si na to co jsme trénovali včera?" Zeptal se. Soňa otevřela oči a přikývla. "Učili jsme se tvarovat oheň." Řekla poslušně. "Ano, zkusíš to?" Táta se zadíval na její ručičky. "Zkusím!" Soňa se zhluboka nadechla, vydechla, natáhla ruce před sebe a zkoušela vyvolat oheň. Bylo to pro ni nové, to že umí ovládat oheň zjistila nedávno. Přišla na to její matka když ji nasazovala zlaté kroužky na zápěstí, které ji darovala.
"Výborně Soňo, soustřeď se." Soňa uslyšela klidný hlas svého otce, uvolnila se a po chvíli cítila jak z jejich rukou stoupá malý plamínek ohně. "Teď ho zkus vytvarovat pomalu do nějakého tvaru, třeba do tvaru koule, to je na začátek jednoduché." Poručil ji otec. Soňa přikývla a pokusila se s ohněm pracovat, ale vůbec ji to nešlo. "To je k ničemu!.." Řekla po chvíli smutně, kopla do kamínku který se válel na zemi a posadila se do trávy. "Takže to vzdáš, protože ti to nejde?" Zeptal se její otec. Soňa zdvihla hlavičku a podívala se na něj. "I ti nejsilnější ježci z naší vesnice museli hodně trénovat, aby byli silní." Vysvětloval otec a klekl si ke své dceři. "I ty jsi trénoval?" Soňa věnovala pohled svému otci. "Ano, já jsem také trénoval." Otec se usmál.
"Tak dobře." Soňa vyskočila na nožky a znovu se pokusila vytvarovat svůj oheň do koule.
Než se mladá ježčice nadála byl večer a maminka ji i tátu volala na jídlo. "Pojďte domů! Jídlo které jsem vám udělala bude studené!" Volala na ně z okna. "Tak pojď prcku." Otec se podíval na svoji vyčerpanou dceru, vzal ji na koníčka a společně došli domu. "Vítejte doma." Usmála se jejich maminka, políbila otce a své dcerce dala pusu na tvář. Otec položil Soňu ke stolu a posadil se naproti ni. "Mňam, borůvková kaše!" Zakřičela Soňa radostně a začala papat. "Jen papej maličká. Potřebuješ hodně síly." Řekl její táta a také se pustil do jídla. "To mi dodá sílu?" Zeptala se zvědavě Soňa. "Ano." Přikývl otec.
Jakmile to Soňa uslyšela tak začala jist rychleji. "Soňo! Zalkneš se, jez pomalu!" Napomenula ji maminka. Soňa sklopila ouška a začala jist pomalu. "Maminka má pravdu, musíš jist pomalu."Taťínek promluvil milým hlasem a usmál se na ní. Soňa se na něj také usmála.
Během chvíle měla Soňa dojezeno, byla pořádně utahaná. "Je čas jít spinkat." Maminka se zvedla z křesla, odložila pletení a vzala do náruče malého tmavě hnědého ježečka.
"Mhm. "Přikývla Soňa a přitulila se ke své matce.
"Přečtu ti pohádku, chtěla by jsi?" Zeptala se jí maminka během toho co jí nesla do postele. "Ano prosím." Zamumlala Soňa unaveně. Maminka se usmála, otevřela jednou rukou dveře od pokoje který patřil její dceři a uložila ji do postele. Soňa se zachumlala pod peřinu a přesunula svá unavená očka na maminku. Maminka se usadila na židli kterou měla Soňa v pokoji, natáhla se pro tlustou knihu s pohádkami a nalistovala stranu na které skončili minulý večer. "Tak dobře. Tenhle příběh který ti teď povím se jmenuje Strážci zeleného smaragdu. Bylo nebylo v hlubokém lese žil kmen červených tvorů kteří strážili moc zeleného smaragdu.." Soňa si užívala příběh který její maminka četla, ale neslyšela ho celý, protože byla tak unavená, že nakonec usnula.