Net.

______

Jde vedle židle a sedne si na zem..
Ruce a hlavu si položí na moje nohy a je úplně klidná.
Pousměje se
"Už jsi se někdy zamiloval?"
"Ne.. ještě nikdy.."
"Aha.. On mě jen miluje tak moc, že se bál..
Chtěl, abych byla jen u něj.. Chtěl mě jen samotnou pod dohledem, aby si byl jistý, že si nikdy nenajdu někoho jiného a lepšího.. Chtěl mě jen pro sebe.. nechtěl aby se mezi nás dva někdo někdy dostal.."
"Je pravda že ti ublížil...?"
"Ano.. Lámal mi nohy, schodil na mě skříň, potom před koncem mě trochu i fackoval.. Docela i psychicky to bolelo, nechal mě unést.. Držel mě tam.. Raději jsem neřekla ani svůj názor, bála jsem se, jak by to mohlo dopadnout.. Však mi slíbil, že mi nikdy neublíží..
Nedodržel to..
Pořád mám city, bolí to.."
"Jak dlouho spím?"
"Přibližně patnáct minut.. čas tady utíká rychleji než jsi zvyklý tam v realitě.."
"Jsem snad v jiném světě?"
"Ano.. tvoje duše teď opustila. Ježiš řekla jsem ti snad že je to jen sen."
"Vy žijete ve snu?"
"Ale ne.. To se někdy těžko vysvětluje, byla jsem sama zmatená.. Martin chvilku taky, ale dostali jsme se přes to, prostě jednoduše jsme pochopili jak to je..
Když mi Martin dovoluje, tak mohu do někoho snu, musí mi ale dovolit tu osobu.. takže opustím svět abych mohla do snů toho člověka.."
"I tady jste spolu?"
"Ano.."
"Proč? Chová se k tobě jak k majetku! Proč to neukončíš?!"
"No.. Slíbili jsme si že tu pro sebe zůstaneme navždy.. Pořád ho miluji.."
"I po tom všem..?"
"Samozřejmě.. Moje láska je vždy věčná.."
"Jak se vůbec jmenuješ..? Nikdy jsem to nezjistil, nikdy mi to nikdo neřekl.."
"Je čas vstávat."
Probudím se, zvoní budík, musím do školy..
To byl zvláštní sen, pamatuju si úplně vše co řekla..
Bylo to doopravdy..?
Raději se zvednu, oblékám se a jdu se umýt.. když si čistím zuby, tak přemýšlím nad snem..
Jak se vůbec jmenuje.. Jsem tak zvědavý.. Proč mi to třeba nějak rychle neřekla..
Zajímalo by mě, jestli mi může číst myšlenky když nespím..
Taky mě zajímá jestli se mi o ní znovu zdá, nebo jestli to byla jen náhoda..
Vyplivnu do umyvadla pastu s vodou a vypláchnu si pusu..
Otec ještě spí, nebudu ho budit. Prostě vyrážím do školy..
Beru si věci do školy, ani si nepřipravuju, poněvadž si všechny věci beru s sebou abych se nemusel starat o to co máme zítra za předměty.. prostě to jen pak vyndám na stůl a je to hotovo.
Vyjdu z domu a jdu do školy, ani nemusím autobusem, ten kus úplně v pohodě dojdu sám.
Pořád přemýšlím nad snem co jsem měl..
Jak se vůbec jmenuje..?
Napadla mě různá jména.. Třeba Terka, Zuzka, Klára, Kája.. Nebo možná cizí jména.. Třeba Robin, Alice, Sue..
Přemýšlím nad tím, když dojdu de škole, tak se jednoduše přezuju a sundám bundu..
Jdu do třídy do Matematiky..
Sednu si do lavice a najednou se zastavil čas..
"Marku.."
"Usnul jsem?! Co tu děláš?"
Je tam zase ona, její jméno je úplně neznámé..
"Ne. Jen jsem zastavila čas."
"Proč?"
"Protože jsi zapomněl na test z matiky.."
"Máš pravdu.. Jak o tom vůbec víš?
Martin ti dovolil tu být?"
"Ano"
"Je to vážně idiot. Ani bych se nedivil už tomu kdyby si tě označil."
Pousměje se.
Jde před lavici abych neviděl něco co bych neměl, vyhrne si šaty aby jsem viděl jen břicho..
Na břiše má vyřezané písmeno M které je v kruhu.. Je to ještě červený strup..
To mě trochu hodně znepokojilo a zamrzelo. Martin mě hodně zklamal.
"Jak jsi se sám sebe ptal, jestli mohu číst tvé myšlenky.. Ano, můžu."
Podívám se na ni
Tak teď si nemůžu představovat nic co bude patnáct plus no..
"Ne, nemůžeš."
Pousměje se.
"Někdy mě děsíš.."
"A kdo se ptal?"
"..."
"Zapnu čas, až budeš psát, znova ho zastavím.. budu ti říkat odpovědi aby jsi měl lepší známku. Můžeš mi věřit."
"Dobře.. jen mám otázku.."
"Jakou?"
"Jak se jmenuješ?"
Jak jsem to dořekl, tak se zase všichni začali hýbat, zase jsem slyšel zvuky a řev uklízečky jak si stěžuje že všichni dělají bordel..
Proč mi neřekne to jméno.. nikdy se ho asi nedozvím..
Vyndám si matiku, jak debil sedím a čekám až začne hodina ve který beztak budeme jen psát test jako vždy, neumí učit, raději nám dá test a tím to prostě a jednoduše hasne..