Net.

Konec :)

Jdu domů, cestou se tu objeví Viki a docela klidně se ptá
"Co to bylo za retardy"
ušklebuje se se u toho..
"Nevím.. a vůbec.. proč si neprojedou záznam když tam máme kamery?"
Pousměje se a vesele říká
"Protože záznam se hned vzal.. nestihli tě natočit"
Podívám se do země
"Jaké je to zemřít..? Bolí to..?"
"Jasný. Bolí tak moc že z toho umřeš."
"Opravdu..?"
"Když umíráš tak ti mozek ukazuje vzpomínky.. nebolí to fyzicky, bolí to psychicky.."
"Jak jsi umřela?"
Lidi se na mě kolem dívají jako na blázna když mluvím do země..
"Protržená krční tepna.. kdyby mě Martin raději neopustil a nešel sledovat na kamery. Mohl semnou trávit čas.. pamatuju si jak mi dal poprvé růži.. byla nádherná.. opravdu moc krásná a nádherně voněla.."
"Dobře.."
"Co tě navedlo k otázce?"
"Nic, zajímá mě to.."
Jsem blízko domova a už hledám správné klíče..
"Znáš ten pocit když máš rodinu co tě miluje a najednou ti polovina zemře..?"
Pohladí mě po vlasech..
"Opravdu chceš domů..?"
"??"
"Otec tě zbije bez důvodu.."
"Ale nebudu mít kde spát.."
"Nechoď domů.. bude toho na tebe moc.."
Neposlechnu ji a vejdu domů. Ani nezjišťuju jestli už  někdo je doma.. Rovnou jdu do pokoje, je tam bordel jako v tanku a otec tam stojí.. Hned co jsem otevřel dveře spustí
"Kde jsi byl?!"
"Vzala mě ta paní.."
Rychlým krokem hned za mnou a hned mě popadne za krk..
Dá mi facku
"Nedovolil jsem ti odejít."
"..."
"Jsi úplně zbytečnej! Ani jsi se neměl narodit!"
Zlomilo mi to srdce, začínám mít opravdu už strach..
Pustí mě, odchází.. před tím než odejde, tak mi podkope nohy..
Sednu si na postel a hodím na sebe peřinu, rozbrečím se..
"Marku.. To ti za to nestojí.. Ve škole to řekni."
"Nebudu noc říkat!"
"Řekni.. bude ti líp.."
"Já ale nechci žít dál.. vše se zkazilo.. úplně vše.."
"Marku notak.. dej tomu čas. Usni prosím.."
"Jak teď mám spát?!"
"Zkus to prosím.. zaspíš bolest.."
Zavřu oči a snažím se usnout
Dlouhou dobu mi to trvá, ale nakonec usnu..
Nic se mi nezdá, ale pak se probudím..
Otevřu oči.. Dívám se na strop..
Vstanu a jdu do koupelny.. Podívám se do zrcadla..
Dívám se sám na sebe a přemýšlím o životě.. dívám se tak na holící strojek, vezmu ho do ruky, nezapnu ho, dělal by hluk..
Napadne mě vyndat něco ostrého.. můj život nemá smysl.. vůbec žádný..
Rozbrečím se, najdu mamky žiletku na holení a z boku žiletky si přejedu po žíle..
Dívám se na krev jak teče a slyším pláč..
"Proč..? Proč mě neposloucháš.."
"Omlouvám se.. už na to nemám.."
"Měl jsi tomu ještě dát šanci.."
Najednou zmizí vše kolem, je tu jen bílo..
"Co se to stalo..?"
"Jsi mrtvý.."
Zamnou stojí Martin a mluví na mě..
"Ty taky?"
Otočím se
"Ty hajzle! Jak jsi to mohl udělat?!"
Strčím do něj
"Klid.."
"Klid?! Zabil jsi svojí holku!"
"Ale to nebylo úmyslně.. A jsem rád že jsme tady.."
Vezme dost krátké vodítko za řetěz, dá ho Viktorce na krk..
"Ona není pes! Jsi nemocný?!"
"Uklidni se."
Navíc ji poutama připoutá a druhým kusem si ji připoutá k sobě..
Víťa mě vezme za ruku a jdeme.. Čím dál jdeme, tím víc se pod námi objevuje prašná cesta, na konci je modrá díra..
"Pojď <3"
Podívám se ven
"To je nádhera! To je a musí být jen sen! Prosím.. že je to pravda.."