Net.

W

Když jsem přišel domů, byla tam policie a spoustu různých cizích lidí a docela slušně a hezky oblečených..
Vůbec mě nezaráží, že je tam policie.. Naopak mě zarazilo, Že je doma kupodivu uklizeno a je tu tolik lidí.. přijde ke mně jedna paní..
"Můžeš na slovíčko?"
" dobře, potřebujete snad něco důležitého..?"
"Neboj se, nebude to vůbec na dlouho."
Znovu se zastaví čas a já jsem trošičku zmatený.. za mnou stojí Viktorka, už mi říká a zároveň se mi snaží něco naznačit..
"Odeberou tě."
"Cože..?"
"Seberou tě."
Potom se čas znovu spustí..
Začnu být na nervy a začnu se hodně klepat..
"tak dobře, ale prosím co nejrychleji.. Potřebuju si ještě udělat domácí úkoly, a není jich zrovna málo. Ještě k tomu zítra píšu testy a musím se učit.."
Paní mi na to jenom kývla..
" zavřeš mě prosím k sobě do pokoje?"
"Dobře.."
Seberu se a jdu do pokoje, ona jde přímo za mnou..
" jak se vůbec jmenuješ?"
" marek.."
" jsme tady kvůli tatínkovi.. zároveň kvůli tomu co se tady všechno dělo.."
ani nejsem schopný podívat se jí do očí..
No tak čekám že se tady zjeví Víťa a něco mi poradí..
" dobře teda-"
" pověz mi něco o svém bratrovi,jaký on vůbec byl?"
"Já nevím, myslela jsem že bude takový.. dost mě to taky překvapilo.."
Akorát kývne a neví vůbec co mi na to má říct, naopak se ptá dal..
" víš něco o té dívce co tam s ním byla? Ty určitě víš o co se jedná, víš to, poněvadž jsi to sám nahlásil na policii."
" tak to byla jeho přítelkyně, pořád říkal jak ji moc miluje.. pořád jí říkal jak nikdy v životě by ji neublížil.. "
vůbec nevím jestli mám k tomu něco říct, vůbec jestli mít nějaký názor..
" kolik jí bylo?"
" já nevím, myslím si že jí bylo tak čtrnáct nebo patnáct.."
"Bratrovi bylo kolik?"
" bratrovi bylo 15.."
" nenapadá tě, co by tak mohlo vést tvého bratra k tomu co udělal?"
Tahle otázka mě docela naštve, zlostně se na ní podívám a nepříjemným tónem řeknu..
" A vidím mu snad do hlavy?"
podívala se trošičku divně..
" to neříkám, jenom se tak ptám.."
Podívám se pryč a v hlavě volám na Víťu aby zastavila čas, ale nic se neděje..
Cítím se docela špatně..
Začne na mě mluvit a snaží se působit mile..
"Vezmeme tě na stanici."
Uslyším najednou Viki "pffff. Ta je falešná!"
Vidím ji, ale čas běží..
Klekla si vedle mě a položila si hlavu na moje stehna, pohodlně se tam uvelebila a dívala se na ni.
"Nikam nejdu."
Podívá se na mě naštvaně
"Nikdo se neptal jestli půjdeš nebo ne. Jdeme."
Viki si stoupne a už začne říkat..
"Vůbec se neboj, řeknu ti tam pár věcí. Jdi."
Věřím ji víc než komukoliv jinému, stoupnu si taky..
"Dobře no."
Paní se pousměje a vyjde z pokoje, následuju ji a jdeme přímo na stanici..
dovedla mě na výslech
"Určitě jsi nepil celý den. Chceš něco k pití?"
Pak se hned ozve Viki
"Vůbec se toho pití nedotýkej. Nic nechceš!"
Přemýšlím nad tím proč..
"Uhhhh.. nevím.."
"Ty se asi stydíš říct si o vodu nebo čaj, je to tak?"
Pousměje se
"Uh.. to vůbec ne.."
Nalije mi vodu do sklenice a dá ji na stůl..
Natahuji se abych se napil, ale od Viki mi přišel pohlavek..
"Řekla jsem ne! Dala ti vodu aby z tebe vytáhla otisky a třeba sliny z toho jak se napiješ. To jsi tak blbej?"
Dávalo mi to smysl, naštěstí jsem tu sklenici ani neměl v ruce..
"Ničeho se tu nedotýkej. Ani stolu, ani židle."
Kývnu pro Viki a dám si ruce na nohy..
"Promiňte.. nemám žízeň.."
"Dobře, jak myslíš.."
Jde pryč z posluchárny..
"Viki?"
"NEMLUV NA MĚ!"
Hned utichnu a dívám se na ni..
"Copak nevíš co je propustné zrcadlo? Budeme se teď spolu lehce dorozumívat.. budu se ptát na otázky a budeš odpovídat.. když zakloníš, beru to jako souhlas, předklon beru jako nesouhlas."
Opatrně kývnu
"Jak jsem ale řekla.. ničeho se nesmíš dotknout.. nesmíš na mě mluvit, nahrávají si to, taky si to natáčejí.. to může pak vypadat jako že jsi blázen.."
Zakloním hlavu a nevím co si mám vůbec myslet..
"Problém je ten, že na mě jsou tvé otisky, ale musí to dokázat tím, že je získají..
Máš štěstí, že zatím nemáš novou občanku.."
Podívám se do leva a jen tak šmejdím očima po místnosti
Hodně tiše zašeptám
"Proč jsi mi to neřekla hned?"
"Tak nemohla jsem.. nedávalo by to smysl.."
Zakloním hlavu..
"Už jdou!"
Zmizí a najednou se objeví zamnou..
do místnosti vejdou tři lidi..
Je tu ten co vyslýchá, ten co hlídá kdyby něco a ten třetí nevím vůbec co dělá..
"Ty jsi byl doma?"
"Ne.. byl jsem s rodiči na návštěvě.."
"Tvůj otec řekl, že jsi byl doma s ním."
"To není pravda.."
"Dobře.."
Ten třetí vytáhl sešit a začal si vše zapisovat..
"Opravdu.. zeptejte se babičky.. byla tam.."
Zapisovatel kývne a dál mají různé otázky..
Nakonec když skončí s výslechem, tak mi řekli, že mám jít domů..
"Zastrč tu židli."
Zastrčím ji nohou abych se ji nedotkl rukou..
Paní mě odvede ven a já sám už pak jdu domů..